Aero 50, známý jako český Jaguár, představoval vrchol automobilové produkce své doby. Tento elegantní vůz, navazující na úspěch modelu Aero 30, se stal symbolem luxusu a inovace. Speciální verze pro Alici Masarykovou a Hanu Benešovou podtrhují jeho prestiž a význam v československé historii.
Letos si připomínáme, že před 90 lety se začal vyrábět automobil Aero 50, označený za jeden z nelegantnějších své doby.
Firma Aero se soustředila na výrobu malých vozů cílených spíše k „lidovým“ vrstvám. Pocítila však, podle portálu
wikipedia, že by byl na trhu zájem také o vozy ve středních a vyšších vrstvách obyvatel. V této kategorii, ale dvouválcový málo výkonný dvoutaktní motor neměl nárok na úspěch, a tak se vznikl nový motor, který byl použit ve zcela novém typu vozu, který dostal název Aero 50.
Aero 50 v Národním technickém muzeu v Praze
S předchozím automobilem Aero 30 jej vlastně spojoval typ motoru - řadový zážehový a přední náhon. Jeho zdvojením vznikl dvoulitrový řadový čtyřválec. Vůz byl označován jako „rychlý vůz pro velké cesty“. Pro svou prodlouženou motorovou část byly vozy Aero 50 s mimořádně nízkou stavbou vozu a karosérie nazývány českými Jaguáry.
K vidění byl poprvé na autosalonu v Praze
Vůz byl představen veřejnosti v říjnu 1936 na
XXVI. mezinárodním autosalonu v Praze. Byly to standardní verze jako čtyřmístná limuzína se shrnovací plátěnou střechou Webasto a dvoumístný roadster na zkráceném rozvoru z 2 590 milimetru. Autorem karoserií Aero byl letecký konstruktér, výtvarník a fotograf
Josef Voříšek (1902-1980).
Viditelnou změnou byly blatníky
Vůz byl v roce 1937 pro modelový rok 1938 konstruktérskou dvojicí Nahodil - Švestka pod vedením hlavního konstruktéra ing. Zdeňka Michla modernizován. Viditelnou změnou byly zakulacené blatníky, přední oblá část před chladičem a jednodílné dozadu odklápěcí víko motorového prostoru. Byla vyrobena pouze stokusová série.
Vůz také dostal nové brzdy a nový systém k úspoře paliva, kterým byla volnoběžka. Přiměřeně bylo auto rozšířeno a prodlouženo. Vůz byl prodáván mimo ČSR, podle Encyklopedie automobilů (autor Marián Šuman-Hreblay, CPress/Albatros Media, 2018), také v Polsku, Maďarsku, Rumunsku a v pobaltských zemích.
V letech 1940 a 1941 bylo vyrobeno posledních 100 kusů vozu Aero 50, mezi nimiž byla i jediná
sanitka, kterou v roce 1940 na šasi sedanu postavila karosárna Sodomka pro zdravotní službu továrny Aero.
Technická data vozu Aero 50
Délka: 4,31 metru roadster, 4,66 metru limuzína a sedan. Šířka: od 1,55 do 1,60 metru. Výška: A,50 metru. Motor: Zážehový, řadový čtyřválec. Obsah: 1 997 kubických centimetrů. Výkon 35,3 – 36,7 kW/48 – 50 koní, při 3 500 otáčkách za minutu. Celková hmotnost: 980 až 1 235 kilogramů, podle typu karoserie. Maximální rychlost 125 kilometrů v hodině. Spotřeba 12,5 až 15 litrů na 100 kilometrů. Vyrobeno bylo v letech 1936 až 1941 celkem 1 205 kusů.
Cena se postupně zvedala
V roce 1936 se roadster 2+1, jak uvádí portál
wikipedia, prodával za 25 200 korun, sportovní 2+2 za 23 750, limuzína za 28 600 a luxusní kabriolet za 33 400 korun. O rok později ceny vzrostly u roadsteru na 37 500 korun, u 2+2 kabrioletu na 38 699 korun a u limuzíny/sedanu na 39 800 korun.
Koncem prosince 1938 představila továrna modely pro rok 1939. Dřívější dvoudvéřovou limuzínu nahradil prostorný čtyřdvéřový pětimístný sedan, který byl nabízen za 42 900 korun, modernizovaný roadster stál 38 900 Kč a luxusní čtyřmístný kabriolet 48 900 korun.
Vůz provázely úspěchy na sportovním poli
Roadstery Aero 50 HP se v letech 1937 až 1939 zúčastnily řady automobilových závodů a soutěží. V závodní úpravě dosahovaly rychlosti až 135 kilometrů v hodině. Úspěšné pak byly například na Lochotínském, Krakonošově, Zdibském, Bohdanečském a Českobrodském okruhu, v závodě 500 km slovenských i v soutěži Malou dohodou.
Například v roce 1937 s vozem Aero 50 posádka Vojtěchovský-Žák obsadila celkově 38. místo v
Rallye Monte Carlo (XVI. ročník), v roce 1938 (XVII. ročník) obsadil Vladimír Formánek
38. místo a v roce 1939 Formánek - Zahrádka
51. místo (XVIII. ročník).

Polská Rally 1939 a na startu je s vozem Aero 50 Vladimír Vojtěchovský., zdroj: Wikimedia Commons, Narodowe Archiwum Cyfrowe, volné dílo
Sodomkovy karoserie získaly ocenění v letech 1938 a 1939 v Monte Carlu v Soutěži luxusu a elegance. V tuzemsku získaly první místo v Soutěži elegance v lázních Poděbrady, v Bohdanči (11.července 1937), v Lázních Luhačovice (14.-15. srpna 1937) a také Mariánských Lázních (14.srpna 1938). Píše o tom, v publikaci Automobil v srdci Evropy (NADAS, 1986) autor Adolf Kuba.
Ve dnech 6.-11. června 1937 se Vladimír Vojtěchovský s Aerem 50 zúčastnil tříetapové Polské rallye (X. Raid automobilowy, 2 809 km) a v absolutní kvalifikaci obsadil 3. místo a v třídě do 2000 cm3 pak 2. místo za Polákem Aleksandrem Mazurkem na voze Chevrolet Master Sedan.
Vojtěchovský se 22. srpna 1937 zúčastnil v Rumunsku automobilového závodu Coppa de Carpatul (Karpatský pohár). Jako jediný soutěží z ČSR obsadil s Aerem 50 celkové 4. místo, když první tři místa obsadili jezdci na osmiválcových vozech Ford.
Vrcholným kouskem byl Aero 50 Dynamik
Z 1 205 vyrobených vozů mělo být snad něco kolem 90 kusů opatřeno karoseriemi od firmy Sodomka Vysoké Mýto. Vrcholným kouskem této karosárny bylo podle různých zdrojů 6 až 9 aerodynamických karoserií vyrobených v letech 1938 - 40 s označením Aero 50 Dynamik, který původně pojmenován Aero 50 Special.
„Dodnes se vedou spory, kolik vlastně těchto automobilů vzniklo. Většina z nich byly dvoumístné kabriolety, jeden ovšem také uvezl pod otevřeným nebem čtveřici lidí a existovalo i kupé,“ píše na portálu
Denik.cz Radek Pecák.
Arizona ve Spojených státech
Jisté však je, že do dnešních dní se dochovaly pouhé dva exempláře. Jeden je ve Spojených státech a byl součástí expozice v
Blackhawk Museum v kalifornském Danville.
Ten je zde označen jako Aero 50 Arizona, podle místa svého nálezu. Původně patřil bývalému šampionovi v amatérském boxu a účastníkovi olympiády Františku Loudovi.

Aero 50 Dynamik, pojmenovaný Arizona, je jedním ze dvou dochovaných. Snímek je ještě z Blackhawk Museum v kalifornském Danville., zdroj: Wikimedia Commons, Garrett, CC BY 2.0
Vyroben byl roce 1940. Dynamik mu byl dodán po dokončení v roce 1940. Poválce jej získal Samuel H. Thomson, profesor středoevropských dějin na univerzitě v Coloradu. Do USA vůz putoval v prosinci 1945. V následujících letech několikrát změnil majitele, až skončil v arizonské poušti poblíž města Tucson, kde chátral. Tam byl v 80. letech minulého století objeven a zachráněn. Skončil v již zmiňovaném muzeu.
V létě roku 2022 šel vůz do dražby. Aukční dům RM Sotheby‘s odhadoval cenu mezi 7,2 až 9,6 milionu korun, nakonec nejvyšší nabídka činila 346 000 dolarů, což v přepočtu v té době znamenalo asi 8,59 milionu korun.
Druhý Dynamik je ve Vysokém Mýtě
Druhý Dynamik je exponátem v Muzeu Českého karosářství přímo na náměstí ve Vysokém Mýtě, kde firma Sodomka působila. V roce 2008 jej byl po dlouhé a pečlivé renovaci představen široké veřejnosti.
Aero 50 ve filmech a seriálech
Automobily Aero 50 si také zahrály v několika filmech a seriálech. Portál
Internet Movie Car Database jej představuje ve snímcích české a polské produkce.
Vůz Aero 50 roadster hrál ve filmu Ženy od benzínu z roku 1936. Verze kabriolet se ve stejném roce představila v komedii Klabzubova jedenáctka a v roce 1946 byla limuzína k vidění ve snímku Nevíme dne.
Vůz Aero 50 Dynamik ve filmu Valentin Dobrotivý
Vůz Aero 50 Dynamik si zahrálo v české filmové komedii o jednom kanadském žertíku s názvem
Valentin Dobrotivý z roku 1942, s Oldřichem Novým v hlavní roli.
Ze zahraniční filmové produkce se automobily Aero 50 objevily například v německém snímku Die Goldene Stadt z roku 1942 nebo v polských dokumentech Polski tygodnik dzwiekowi, Geniuzse i marzyciele, Lubie nietoperze (1986) nebo v minisérii Na klopoty… Bednarski, opět natočené v roce 1986.
Aero 50 pro dceru Masaryka a manželku prezidenta Beneše
Na XXVII. mezinárodním autosalonu v Praze byly vystaveny dvě zajímavé kreace typu Aero 50. Obě byly v říjnu vystaveny v expozici továrny Aero. První byla tovární dvoudvéřová limuzína se stahovací střechou Webasto pro
Alici Masarykovou, dceru prezidenta T.G. Masaryka, která tehdy stála 39 800 korun.

Vůz vyrobený pro Hanu Benešovou, manželku prezidenta Edvarda Beneše., zdroj: Wikimedia Commons, neznámý autor, volné dílo
Hana Benešová, manželka prezidenta Edvarda Beneše, si zakoupila za 62 000 korun kabriolet Aero 50 z karosárny Sodomka. Po abdikaci a vynucené emigraci prezidentského páru v říjnu 1938 tento vůz zůstal v Čechách. Na podzim 1939 byl v Londýně pro prezidenta
Edvarda Beneše a jeho ženu Hanu sestaven z dovezených dílů kabriolet s karoserií Sodomka. V dalších letech II. světové války sloužil i československému diplomatickému sboru ve Velké Británii.
Do Česka se vůz vrátil díky Philipu Goldsmithovi, který auto zachránil a v roce 2012 je věnoval
Národnímu technickému muzeu v Praze, kde je tento vůz vystaven.