Karosa vyrobila osm hotelů na kolech. Vozidlo z konce 60. let mělo i koupelny

Bývalý státní podnik Karosa ve Vysokém Mýtě, který je v současnosti součástí obřího strojírenského koncernu Iveco, v minulosti vyráběl i řadu vozidel určených pro rekreační účely. Největším z nich byl přívěs LP 30, ve kterém mohli přenocovat účastníci autobusových zájezdů. Konstruktéři ho stvořili ve druhé polovině šedesátých let a přišli na řadu unikátních technických řešení. Celkem třicet míst na přespání v šesti jednolůžkových a dvanáctilůžkových kójích nabízel přívěs LP 30, který v letech 1967 - 70 vyráběli ve vysokomýtské Karose, dnešním podniku Iveco Bus.

Za celým projektem, na rozdíl od současných časů, kdy něco vzniká na základě poptávky zákazníků, tehdejší mocipáni rozhodli o zkonstruování tohoto pojízdného hotelu především proto, aby ušetřili devizy národnímu hospodářství při turistických cestách občanů do ciziny. Výklad označení LP 30 je jednoduchý. Jedná se o zkratku slov Lůžkový přívěs a následní číslo vyjadřuje kapacitu.

Na to, jak toto vozidlo vypadalo, se můžete podívat do naší fotogalerie.

Cestovní kanceláře tedy nemusely platit za ubytování obyvatel Československé socialistické republiky vlastníkům hotelů nebo autokempů v kapitalistické cizině.

Místo toho lidé dojeli na nějaké místo na sedačkách autobusu a večer se spořádaně odebrali do přívěsu, ve kterém byly připraveny boxy na přespání. V každém z nich byla matrace, osvětlení, větrák, osvětlení a držák na nápoj. Kóje byly celkem tři nad sebou a do těch výše umístěných se muselo šplhat po úzkém žebříčku.

Součástí vybavení přívěsu byly i věšáky na oblečení a ve vysunovatelné části pak převlékárny, koupelny a záchod. Samozřejmě vše oddělené pro muže a ženy. Přívěs bylo možno využívat i v zimě, protože měl nezávislé topení. Také si vozidlo v nádržích vezlo čistou a odpadní vodu.

Zajímavým technickým řešením byla možnost natáčení kol obou náprav. Za přední zatáčela ve stejném směru jako ta přední tažného autobusu, naopak zadní v zatáčce směřovala opačným směrem. Úhel natočení byl závislý na pozici tažné oje. Vše tedy fungovalo na čistě mechanickém principu.

Nad onou vysunovatelnou částí bylo možné vztyčit také stínící markýzu a pod ní pak rozložit převážené skládací židličky a stolky.



V přívěsu už nebylo možné převážet větší zavazadla. Kdo si potřeboval například dojít pro teplejší oblečení, musel požádat řidiče, aby mu otevřel dvířka příslušného nákladového prostoru ve spodní části autobusu. I tak pohotovostní hmotnost přívěsu dosáhla nemalých 6500 kilogramů.

Přívěs byl ve stavu pro přepravu dlouhý 9100 milimetrů, široký 2450 milimetrů a vysoký 3000 milimetrů. Převyšoval tedy tažný autobus. Celková délka soupravy činila téměř 22 metrů a mohla se pohybovat maximální rychlostí 80 kilometrů v hodině. Jako tažné vozidlo se používal luxusní autokar Karosa ŠD 11, případně starší Škoda 706 RTO Lux.

O tom, že je takový přívěs potřeba vyrobit, se rozhodlo v roce 1966. Na jaře následujícího roku pak již první LP 30 existoval a mohl se vypravit do francouzského luxusního přímořského města Nice. Tam se tehdy pořádaly autobusové výstavy.

Před koncem roku 1967 se v Karose vyrobil další kus. Vždy další dva pak vznikaly v letech 1968, 169 a 1970. Do současnosti se dochovaly čtyři kusy. Jeden z nich, který do bezvadného stavu zrekonstruovala společnost GW Jihotrans z Českých Budějovic si i letos mohli prohlédnout návštěvníci tradiční slavnosti Sodomkovo Vysoké Mýto. Jeden exemplář vlastní také v tomto městě sídlící Muzeum karosářství.