Autem do Itálie: Přes Brenner je to zkouška nervů, našli jsme výhodnější trasy

Cesta přes Brennerský průsmyk, klíčovou spojnici mezi Rakouskem a Itálií, se může proměnit v zkoušku trpělivosti a brzd. Letní dovolená v Itálii tak může začít nečekanými dopravními komplikacemi. Redaktoři Deníku a TipCars Magazínu se vydali na tuto trasu, aby zjistili, jaké výzvy čekají na řidiče a zda existují alternativní cesty, které by mohly ušetřit čas i nervy. Jaké jsou jejich zkušenosti z této cesty a na co byste se měli připravit, abyste cestu k moři zvládli co nejlépe? Rakousko–italské pomezí je místo, kde se potkává severní přísnost s jižanským temperamentem. A taky kde končí trpělivost řidičů. Pokud totiž plánujete letní dovolenou v Itálii a volíte cestu přes Brennerský průsmyk, připravte se. Tohle není jen tak obyčejná dálnice. Tohle je zkouška nervů, brzd a trpělivosti.

Redaktoři Deníku a TipCars Magazínu se po této trase projeli. A také zkusili nalézt alternativy, jak se Brenneru vyhnout. Náš test začal ještě v Rakousku. Přesněji řečeno, před hostelem Marmota na okraji Innsbrucku, kde jsme si po dlouhé cestě odpočinuli před finálním úsekem směrem k Itálii. A dobře jsme udělali.

VIDEO / Testujeme průjezd Brennerským průsmykem.

Je krátce před osmou a vyrážíme z Innsbrucku směr Brennerský průsmyk. Navigace hlásí, že posledních 35 kilometrů po dálnici A13, která vede právě přes něj, bychom měli zvládnout za 40 minut. To by ale asi nesměl být pátek třináctého a rakouská A13 zrovna letos zažívá nepřehlédnutelné stavební úpravy. Je sice fajn, že naši jižní sousedé dbají o dopravní infrastrukturu, ale nám to komplikuje cestovní plány.

Hned za městem začíná to, čeho jsme se obávali - provoz se sbíhá do jednoho pruhu, rychlost klesá ke čtyřicítce a na obzoru se začínají rýsovat známé siluety kamionových kolon. Pásy červených světel, brzdová světla a snížená rychlost – Brenner je v současnosti jedno velké staveniště. A to doslova.

Od ledna se tu opravuje most a celková modernizace celé trasy má skončit až v roce 2030. Dálniční provoz je tedy ve stavu, který by jeden Ital popsal jako „caos totale“. Míchají se tu osobní vozy s kamiony, a ačkoliv jsme jeli elektromobilem Kia EV6 v maximálním komfortu a vyrazili poměrně brzy, už dopoledne jsme byli svědky kolon táhnoucích se několik kilometrů.

Zhruba v polovině cesty mezi Innsbruckem a Brennerským průsmykem silnici přehrazuje mýtná brána, kde se vozidla štosují do fronty. Dálniční známka tu nestačí, průjezd tímto úsekem je zpoplatněn mýtným, které pro osobní automobily činí 12 eur. Nabízí se i možnost ušetřit na mýtném, a to opuštěním dálnice A12 (Inntal Autobahn) na výjezdu Innsbruck-jih.

Za mýtnou branou opět můžeme více šlápnout na plyn. Provoz je sice hustý, ale celkem plynulý. Samotný průjezd přes Brennerský průsmyk nebyl v podstatě ničím zaznamenatelný. Strmé svahy hor, mezi nimiž nyní už italská autostráda vede, prozrazují, že kůrovec se zabydlel i v italských Alpách. Na nepřístupných svazích leží stovky kmenů a stovky další usychají ve stoje mezi jinou dosud odolávající zelení.

VIDEO / Brenner je loterií i zkouškou nervů. Nabízí panoramata…

Při vjezdu do prvního italského tunelu si všimneme zajímavého rozdílu. Oproti rakouskému není díky světle natřeným tubusům tak potemnělý a i studené LED osvětlení působí řidičsky příjemněji. Při rozhodování, jestli pokračovat po dálnici směrem na Bolzano anebo vybrat si kratší cestu, která nás povede blíže třítisícovým štítům, jsme se rozhodli si cestu osladit horskou etapou. Průjezd Cortinou d'Ampezzo, známým lyžařským střediskem, byl příjemnou zastávkou.

Město už pomalu chystá kulisy pro zimní olympijské hry v příštím roce, a tak je plné stavenišť, logistiky a dělníků. Úzké uličky daly zabrat, ale výhledy na okolní Dolomity i lehká kavárenská atmosféra byly osvěžující náplastí na dálniční stres. Uspěchat se ani nic nedalo. Dopravních omezení doprovázených semafory tu bylo ale více než dost. Třicítka se střídala každou chvíli s padesátkou, takže za hodinu jsme urazili asi jen 44 kilometrů. Každopádně pohled na dechberoucí horské štíty stál za to.

Po krátkém pobytu v italském letovisku Bibione, kde se už rozjíždí hlavní turistická sezóna, jsme vyrazili zpět k domovu. Rozhodli jsme se k návratu využít východnější alternativní trasu, abychom měli srovnání s brennerskou variantou. Na odpočívadle před Udine ještě vyzkoušíme multifunkčnost elektrické Kie EV6. Pomocí adaptéru V2L na ni napíchneme varnou konvici a za pár minut pijeme čerstvý čaj.

Z obrazovky svítí dojezd 480 kilometrů, baterie je na 80 procentech a do cíle v Náchodě nám chybí 770 kilometrů. Podle těchto údajů vyhledáváme vhodnou zastávku pro doplnění „šťávy" - u modelu EV6 to znamená dobití z 10% do 80% za 18 minut.. Tohle by řidiči elektromobilů neměli podceňovat, protože přejetí odbočky k dobíjecí stanici může na dálnici s řídkými možnostmi ji opustit vyústit v napínavé drama, jestli se podaří k zástrčce dojet včas... Naštěstí díky dojezdu až 582 km, kterým tato Kia disponuje, se podobné drama nedostavilo.



Po italské dálnici A23 míříme nocí k rakouským hranicím. Provoz odpovídá době a v půlnočním čase držíme ručičku tachometru těsně pod nejvyšší povolenou rychlostí. Z té ji neradi spouštíme pouze v případech dopravního omezení, kterých ale v porovnání s brennerskou variantou tolik není.

O svižnosti jízdy si ale mohou nechat zdát řidiči jedoucí opačným směrem z Rakouska do Itálie. Nápad vyrazit k moři na noc dostalo asi více řidičů, než kolik jich byla rakouská A2 schopná pojmout. Za čelním sklem se dohadujeme, kolik had červených stojících nebo jen po metrech se pohybujících světel asi měří.

Jelikož ho v protisměru míjíme už dobrou čtvrthodinu, prostým vynásobením rychlosti se dostaneme někam k dvacetikilometrové koloně. Blahořečíme skutečnost, že jedeme správným směrem. Zbytek cesty přes Rakousko probíhá pokojně a hranice do Čech překračujeme už v době, kdy se otevírají obchody.