Československý dozer DOK vznikl pro armádu. Pomáhal bourat starý Most

Dozer DOK, unikátní stroj československé výroby, se stal důležitým nástrojem pro armádní ženijní práce díky své jedinečné diesel-elektrické trakci. Tento kolesový dozer, vyvinutý v 60. letech, byl navržen pro rychlé a efektivní zemní práce, včetně hloubení zákopů a demolicí. Jeho konstrukce umožňovala nejen vysokou mobilitu, ale i schopnost pracovat v náročných podmínkách, což z něj činilo neocenitelného pomocníka pro armádu i při civilních demolicích, jako bylo bourání starého města Most. Dozery, česky shrnovače, jsou většinou traktorové stroje, sloužící k rozhrnování, hrnutí zeminy, popřípadě k demolici. Jejich pracovním nástrojem je radlice, někdy bývají opatřeny i rozrývačem. Většinou se pohybují na pásovém podvozku. Kolesový dozer DOK je tak trochu výjimkou, jelikož už z názvu je patrno, že se nejedná o pásový stroj.

Dozer DOK-M:

Jednalo se o univerzální a výkonný zemní stroj na kolesovém podvozku, vybavený nakládacím zařízením a navijákem, schopným zabezpečit náročné a různorodé ženijní práce. Konstrukce podvozku umožňovala používat stroj jako otočný nakladač.

Zkušenosti s řízení dozeru DOK měl i dnes 71letý senior Lubomír Skurovec ze severočeského Mostu, který za jeho volant usedal v rámci tehdejší vojenské základní služby v letech 1974 až 1976. „Jízda s ním byla fakt parádní. Řízení lehounké, lopata se ovládala joystickem. Když jsem jel po silnici, tak mi každý uhýbal,“ vzpomínal nedávno na vojenská léta mostecký senior s tím, že mu prošly rukama oba typy DOKu.

„Výcvik jsem absolvoval ve slovenské Seredi s modelem L a když jsem byl u útvaru, tak jsem jezdil s modernějším emkem,“ doplnil muž, který se právě s dozerem DOK M a dalšími vojáky tehdejší ČSLA podílel na výstavbě tankodromu v Janovicích nad Úhlavou. Zdejší kasárna se stala známá díky satirickém románu Miloslava Švandrlíka Černí baroni. Podle Skurovce bylo trochu obtížnější s DOKem couvat.

V některých případech našly dozery DOK uplatnění při demolici objektů v civilním sektoru. Jedním z takových případů je bourání starého Mostu na severu Čech. Tady se s určitostí podle dobových fotografií pohyboval jeden z dozerů DOK, který byl zachycen v říjnu roku 1977 na tehdejším náměstí Míru známějším jako První náměstí, při likvidaci povrchu z asfaltu a dlažebních kostek.



Dozer kolesový nebo-li DOK podle textu na webu Vojenského historického ústavu Bratislava vznikl v polovině 60. let 20. století. V souvislosti se změnou názorů na vedení vševojskového boje se v té době začal klást důraz na ženijní zabezpečení činnosti vojsk v podmínkách boje za použití jaderných zbraní.

Zabezpečení pohybu, ochrana a ukrytí vojsk při vedení bojové činnosti si vyžádalo větší množství vykonávaných prací, hlavně objemu zemních prací, a zároveň zkrácení času potřebného na jejich realizaci. Rozmanitost vykonávaných prací vyžadovala i rozmanitost konstrukce zemních strojů.

Proto byl na základě požadavku tehdejšího Ministerstva národní obrany navrhnut výkonný, víceúčelový stroj pro zemní práce se specifikací ženijního stroje pro potřeby tehdejší Československé lidové armády.

V požadavcích armádních činitelů té doby, jak píše web Stavební technika, byl kladen velký důraz na tankovou techniku, a tak bylo žádáno, aby stroj na silnici i v terénu stačil rychlosti tanků a dokázal vyhloubit úkryt pro tank takzvaně za pochodu. Dále, aby přebrodil běžnou středoevropskou řeku a uměl ještě řadu dalších funkcí, kromě již zmiňovaného hloubení zákopů také vyproštění vojenských vozidel při zapadnutí a podobně.

„Kromě toho, protože nepřítel v té době nikdy nespal, musel být řidič stroje chráněn proti běžnému plynovému útoku a měl mít možnost pracovat i v podmínkách zamoření jadernými zbraněmi,“ dodává text na portálu Stavební technika.

Na vývoji nového stroje pro ženisty spolupracoval podle webu VHÚ Bratislava Vojenský výzkumný technický ústav a národní podnik Stavostroj Nové Město nad Metují. Podle další zdrojů, například portálu Stavební technika, to měl být ještě Výzkumný ústav stavebních a zemních strojů v Brně.

Výsledkem spolupráce bylo vozidlo označené jako UŽAS (Univerzální ženijní armádní stroj). Stroj byl pod označením Dozer kolesový - DOK zařazený do výzbroje armády v roce 1967. Ten mohl s pomocí zákopového pluhu ZP 60/90 hloubit zákopy. „Také tahat břemena do hmotnosti 65 tun, a to i na silnici. Měl dvoumístnou kabinu, vybavenou filtroventilačním zařízením. Pohonnou jednotkou byl dieselový motor Tatra, typu T-930-42,“ uvádí portál Avroexport.

Stroj se vyráběl ve Stavostroji Nové Město nad Metují a měl kloubový rám, kde přední rám nesl kabinu řidiče a pracovní nástroje, zadní rám byl delší a nesl hnací jednotku o výkonu zhruba 200 kW, převodovku, rozdělující výkon na vlastní generátor a náhon hydraulických čerpadel pro pracovní nástroje a řízení.



Na zadním rámu byla dále uložena navijáková jednotka a celé příslušenství v podobě rozvaděčových skříní, nádrží paliva, hydrauliky a tak dále. Obě pevné s rámem spojené nápravy byly tvořeny rourovitými svařenci, v nichž byl uložen hnací elektromotor, shodný s některým z vyráběných typů tramvají, který přes dvojitouplanetovou převodovku poháněl vlastní kolo, opatřené nízkotlakou pneumatikou sovětské výroby.

Na druhé straně elektromotoru byla ještě umístěna brzda, vícelamelová suchá, tzv. letadlového typu, relativně malého průměru. Sloužila ve většině případů jen jako zajišťovací – parkovací. Za jízdy byl stroj brzděn hnacími elektromotory.

Černí baroni v Janovicích nad Úhlavou

Stejná, v pořadí pátá hnací jednotka sloužila k pohonu navijáku. Kabina měla být původně třímístná, ale nakonec vznikla jen pro 2 osoby. Byla uzavřená, přetlaková s tlakovým přívodem vzduchu přes filtroventilační jednotku.

Diesel - elektrická trakce, mimochodem v té době v Evropě unikátní, umožňovala ve dvou jízdních režimech plynulou regulaci rychlosti jízdy vpřed i vzad a samočinné přizpůsobení síly vnějším odporem v rozsahu výkonu naftového motoru. Základními pracovními nástroji dozeru DOK byly tři typy lopat, a to nakládací, univerzální, umožňující jak nakládání, tak dozerovou aktivitu, a šípová, pro prohrnování vozovek. Do výzbroje Československé lidové armády zaváděn od roku 1967. V 70. letech, konkrétně v roce 1973, vznikla modernizovaná verze DOK-M. Modernizace spočívala především v úpravě řízení.

V průběhu zhruba deseti let bylo vyrobeno asi 110 kusů těchto strojů. Ač byly testovány i v rámci Varšavské smlouvy, tak se s výjimkou tehdejší NDR do výzbroje dalších armád nedostaly. S největší pravděpodobností z obav před technickou složitostí a náročností na údržbu, přitom, jak se píše v textu na webu Stavební technika, při dodržení alespoň základních pravidel provozní údržby šlo o mimořádně spolehlivé stroje. Neúspěchu v exportu napomáhala také prodejní cena, která byla řádově pětkrát vyšší, než cena normálního kolového nakladače se stejným objemem lopaty.

Od roku 1978 byl DOK postupně nahrazován menším kolovým nakladačem s označením KN-251.

Historie strojů DOK ve Stavostroji Nové Město nad Metují pokračovala i po ukončení výroby, a to po přibližně dalších 10 let, kdy sem chodily jednotlivé stroje na generální opravu. Ty zde byly vybavovány novou technologií, například úplným odstraněním starého nátěrového systému. Prošly diagnostikou svarů, detailním proměřování ozubených soukolí a dalšími testy.

Portál Stavební technika udává, že každý stroj byl rozebrán až na jednotlivé díly, tyto byly diagnostikovány a proměřeny a buď repasovány, nebo vyrobeny nové. Šlo tak o unikátní případ technologie, která se dnes již nikde neopakuje.

Takticko – technická data dozeru DOK

Hmotnost: 27 500 – 28 500 kilogramů. Rozměry: délka: 10,53 – 12,17 metru, šířka - 3,15 metru, výška 3,15 – 3,56 metru, světlá výška - 0,51 metru. Rychlost: maximální po silnici - 46 kilometrů v hodině, v terénu - 10 kilometrů v hodině. Spotřeba paliva: při jízdě - 30 litrů na hodinu, při práci - 80 litrů za hodinu. Pohonná jednotka: Tatra typ T 930 – 42, maximální výkon při 1 800 ot/min. 190 kW. Jízdní dosah v terénu - 250 kilometrů. Objem univerzální lopaty - 2,6 metru krychlového, maximální zvedací síla lopaty - 100 kN, maximální síla na laně navijáku - 180 kN. Provozní tlak hydrauliky - 19 Mega Pascalů. Brodivost – 1,25 metru.