Prihlásenie
Užívateľské meno / e-mail
Heslo
Registrácia
Napísať recenziu na môj voz  +Vložiť inzerát

Škoda Superb GreenLine 1.6 TDI: Prostorné úspory

Testy
Michal Borský | 31.01.2011
dalších 45 fotek
foto: Michal Borský
Odchod legendárních jedna devítek Pumpe – Düse se dotkl i ekologických modelů domácí automobilky. Není ale český jezevčík pro nástupnickou šestnáctistovku TDI příliš velkým soustem?

Škodovácká vlajková loď je naším starým známým. Před časem jsme seznámili jak s klasickým sedanem, tak i s pohledným kombi s pohonem všech kol. V obou případech šlo o auta poháněná dvoulitrovým common-railem v kombinaci s manuální šestistupňovou převodovkou. Dvojkové Superby stihly od té doby na našich silnicích solidně zdomácnět a hojnost jejich výskytu si nezadá s passatoidním předchůdcem. Vloni nabídku motorizací doplnil vedle čtrnáctistovky TSI také naftový základ v podobě jedna šestky TDI. Výkonově sice odpovídá svému předchůdci, ale selský rozum našeptává příslovečné pořekadlo o nenahraditelném objemu. Stejně jako jiné automobilky dnes nabízí škodovka ucelenou paletu „zelených“ modelů, takže jak jste si přečetli v nadpisu, budeme dnes zkoušet základního nafťáka v ekologickém balení.

Zelinář i zvenku
Superb zůstane Superbem, takže co se základních proporcí týče, při pohledu zvenku se samozřejmě žádná revoluce nekonala. Identitu modelu bezpečně prozrazují malé, ale výrazné zelené štítky GreenLine v masce chladiče, na předních blatnících a zadním čele. Ekologickému záměru odpovídají neobvykle malá kola rozměru 205/55 R16, která mají zmenšený valivý odpor. Dalším osvědčeným receptem u „zelených“ modelů je snížení podvozku (resp. použití sportovního), v případě Superbu se karoserie přiblížila zemi o 15 mm. Zrakům kolemjedoucích je utajeno aerodynamicky optimalizované zakrytování podvozku, které spolu s nepatrnými úpravami v přední části vozu zlepšuje obtékání vzduchu. Obdobné účinky by mělo mít i nenápadné křidélko na hraně víka kufru. Oproti dřívějšku potěšilo odstranění nevzhledného prutu antény a její nahrazení decentní ploutvičkou.

Dostatek komfortu i v levnější výbavě
Modely GreenLine stojí sice v tradiční hierarchii výbav samostatně, svojí vlastní specifikaci však nemají, a tak vyjma špičkové Exclusive je možné pro zelenáče zvolit libovolnou dávku komfortu. My jsme jezdili s druhým nejlevnějším stupněm Ambition, ani zde ale nechyběli prvky, které lze v dané třídě aut dnes považovat za minimální standard pohodlí. Tradičně neokázalá přístrojovka tedy posádce skýtala pohled na dvouzónový climatronic (s výdechy i vzadu), velký multifunkční ukazatel MFA v přístrojovém štítu nebo příplatkovou navigaci Amundsen. Ta je sice citelně pomalejší než Columbus, zato je levnější a méně se krade. U spořivce pochopitelně nechyběl automat, z úsporných důvodů si naopak nemůžete ani za příplatek dopřát vyhřívání předního skla nebo střešní šíbr. Oproti dražším výbavám v Ambiente chybí také všestranné elektrické nastavování sedaček, jejich vyhřívání nebo záclonky v zadních oknech. Sedadla byla sice potažena levnějším materiálem, komfort však poskytovala stále stejně dobrý, ač trochu tvrdší, než by člověk od podobného auta čekal – to vynikne hlavně vzadu. Také nekřesťanské množství prostoru v podélném směru je u Superbu neměnnou konstantou, vždyť v kterém sedanu za šest set tisíc si bezmála dvoumetrový čahoun natáhne vzadu nohy za neméně vzrostlým cestujícím vpředu. Menší rezervy lze ovšem shledat v příčném směru v úrovni loktů. Také olbřímí kufr Superbu s 565 litry základního objemu není ničím novým, pochopitelně včetně hojně medializovaného otevírání kufru Twin Door kombinující charakter sedanu a liftbacku. Narozdíl od běžného Superbu nenajdete v GreenLine plnohodnotnou rezervu, nýbrž jen nepopulární lepící sadu – pochopitelně z úsporných důvodů.

Překvapení pod kapotou
Také s motorem 1.6 TDI CR jsme měli v naší redakci už dvakrát tu čest, jak u testu „fabky“ tak „oktávky“. V případě Octavie se mi jevil líný, u Fabie poněkud nevyrovnaný a v obou případech s oblibou chcípal, jakmile otáčky poklesly alespoň minimálně pod tisíc otáček. Zatížen nedávnými dojmy jsem také poprvé odevzdaně otáčel klíčkem v zapalování stejně motorizovaného Superbu. První dojem jako vždy dobrý – motor totiž není oproti „Pumpe-Düse“ takřka vůbec slyšet, což je u největší škodovky ještě markantnější. Ladně zasouvám první z pěti dopředných stupňů manuálu a jde se na věc. To jsem ještě neměl zdání, jak příjemné zjištění se dostaví následně. Šlapu na plyn a ono to kupodivu nejede vůbec špatně. Modernímu šestnáctiventilovému nafťáku se sice zpočátku do otáček dvakrát nechce, ale z počáteční letargie se dovede obdivuhodně rychle vzchopit a nad 1.800 otáček už energicky upaluje za vyššími metami, jakoby pětimetrový jezevčík nevážil hodně přes půldruhé tuny. Při pomalých přískocích ranní zácpou sice motor remcá a vibruje, jako nenapojený alkoholik, ale i ze zařazené dvojky se od nějakých devíti set otáček umí zvolna probrat a bez zhasnutí vyrazit vpřed. Dlouhých pět rychlostí samozřejmě neslibuje žádné orgie, co se týče pružného zrychlování v běžném provozu, to ale není tak zlé, jak by člověk mohl oprávněně očekávat a limity se citelněji ukážou až ve vyšších rychlostech na dálnici. Zelený Superb prostě nadevše miluje pohodovou jízdu, tak jako tak se však dokáže pohybovat s neočekávanou lehkostí. U GreenLinu jde v první řadě o environmentálně šetrnou část věci, takže tady je pár poznatků. Český eko-jezevčík s novým menším motorem by měl mít teoreticky o 0,6 litrů nižší spotřebu než klasický Superb 1,6 TDI. S tím jsem sice nikdy neměl tu čest, fakt je ale ten, že ten náš, jezdil opravdu za pusu. V mrazivém prosincovém počasí se při krátkých městských jízdách s využíváním veškeré dynamiky průměr ustálil na 6,4 litrech, celkový průměr 4,7 litru dosažený v poměrech zhruba 60% město, 20% silnice a 20% dálnice pak dělá ze Superbu GreenLine jeden z nejúspornějších vozů ve třídě, ne-li vůbec nejúspornější. Vedle už zmiňovaných úprav karoserie, podvozku a použití pneumatik s nízkým valivým odporem má na výbornou hospodárnost vliv několik dalších aktivních pomocníků. Předně je tu systém Start-Stop vypínající motor při zastavení například na křižovatkách a také rekuperace brzdné energie. Neoblíbený „chcípák“ funguje v Superbu příjemně hbitě a u tichého auta o jeho činnosti kolikrát ani nevíte. Většina řidičů dá přesto přednost přirozenému chování motoru a tohle zařízení manuálně vyřadí z provozu. Stejně jako u jiných škodovek nechyběl módní indikátor včasného řazení na displeji mezi budíky. V případě, že se jím budete řídit v praxi málokdy překročíte 1.300 otáček, což už vyžaduje trochu pevnější nervy. Produkce CO2 činí jen 114 g/km a velká zelená škodovka tak s rezervou plní emisní euro limit, stanovený na 140 g/km. Do CR motorů standardně dodávaný filtr pevných částic (DPF) sice zbaví sání aut jedoucích za vámi nějakých těch naftových sazí, s jeho údržbou si ale užijete své.

Tvrdší podvozek nepotěší všechny
Superb rozhodně nepatří do sorty limuzín kolíbajících svou posádku konejšivým pohupováním při plavbě krajinou. Svým jízdním charakterem se totiž takřka vůbec nevymyká ostatním škodovkám. Festovní podvozek založený na prodloužené platformě pětkového Golfu tak s klidem polyká drtivou většinu silničních nerovností, současně ale umí nepříjemně překvapit občasnými tvrdými rázy. Ač o 15 mm nižší než normálně, neposkytoval „zelenáč“ citelněji méně komfortu než běžný Superb, na čemž se do jisté míry dozajista podílely balónovější pneumatiky. Pozitivum takové konfigurace se přirozeně projevuje na jistotě ovládání při dravějším způsobu jízdy. Bez zbytečné iniciativy ESP panský kočár v zatáčkách bezpečně drží zamýšlenou stopu a až při krajně nevybíravém zacházení dá pocítit svoji vrozeně nedotáčivou charakteristiku. Vše se ale děje zcela nezákeřně a hranice adheze leží mnohem dál, než se kdy se Superbem zejména v rychlých zatáčkách dostanete. Při snaze o precizní vyřezávání oblouků je tak do z míry hlavním limitujícím faktorem gumové řízení, které jako u mnoha jiných koncernových aut postrádalo lepší zpětnou vazbu. Zcela spolehnout se naopak můžete na dostatečně dimenzované kotoučové brzdy s jedovatým nástupem a nevadnoucím účinkem.

Konečně správná kombinace?
Superb GreenLine se mi líbil ani ne tak pro jeho vznešené ekologické poslání, ale zejména proto, jak dobře se povedlo sladit charakteristiku skromného dieselu s požadavkem na dostatečnou dynamiku škodováckého kolosu. Vznětová šestnáctistovka se v Superbu má čile k světu a příjemně překvapí všechny, kdo nad ní na základě zkušeností z Fabie či Octavie dosud celkem oprávněně ohrnovali nos. K tomu je tu výtečně nízká spotřeba a víceméně nezmenšená míra poskytované komfortu. Superb GreenLine je jen o 10.000,- Kč dražší než běžný 1.6 TDI a při všech popsaných výhodách je proto prvním „zeleným“ autem, které mohu jednoznačně doporučit.

Hodnotenie článku
Hodnocené: 0x
Ještě jste nehodnotil/a
Tagy
Diskusia
Petr S, 02.02.2011 19:53
Oxidy dusíku asi vůbec kabinový filtr nevyřeší, jsou to jen molekuly. A saze dokonale nevyčistí ani speciální filtr pevných částic. Pylový filtr trochu vyčistí možná prach.
ivan2, 02.02.2011 20:54
o NOx mi nejde, jde mi jen o pevné částice sazí. Podlě mě je schopen kabinový filtr podstatnou část zachytit. Klidně se s Vámi vsadím. Můžem poslat mail třeba na výzkumný ústav motorových vozidel, či jak se jmenuje, co vy na to
Petr S, 02.02.2011 22:09
Je to možné vsázet se nechci, ale klidně tam napiš a dej vědět. Částice které projdou i filtrem pevných částic, se obávám asi nebude přefiltrovat přes kus papíru, ale nevím.
Petr S, 02.02.2011 22:11
Navíc kabinový filtr mi přijde výrazně víc "děravý" než třeba filtr sání.
Pepe, 03.02.2011 07:21
Asi je dost velký rozdíl mezi standardně dodávaným kab. filtrem (papír?) a filtrem s akt. uhlím (uhlíkem) - něco jako je filtr v plyn. masce...
vstúpiť do diskusie
vložiť príspevok do tejto diskusie
Nejčtenější články předchozích 7 dnů