Zákaz vjezdu dieselových vozů do všech těchto oblastí. Už to vešlo v platnost

Evropa už dlouhé roky bojuje za čistší ovzduší a spalovací motory se stávají oblíbeným terčem regulací. Italské regiony teď vzaly ochranu ovzduší do vlastních rukou a přístup k oblíbeným turistickým cílům značně komplikují. Kdo letos míří podél Alp nebo navštíví Milán, musí si hlídat emisní normu svého vozu. Itálie ale naštěstí nepřikročila k plošnému zákazu všech dieselových motorů napříč celou zemí. Omezení se týká jen starších vozů a je závislé na konkrétním regionu, městě nebo denní době. Výrazná pozornost směřuje především na bohatý sever státu.

Právě tam leží regiony Lombardie, Piemont, Benátsko nebo Emilia Romagna. Přesně do těchto míst přitom každoročně směřují kola mnoha českých dovolenkářů a neznalost místních pravidel tam může vyjít pěkně draho.

Pádská nížina napříč touto oblastí navíc patří k nejhustěji osídleným a nejvíce průmyslovým částem celé Evropy. Znečištěný vzduch se tu kvůli specifické geografii mezi Alpami a Apeninami drží na místě.

Jasně to ukazují dlouhodobá data Evropské agentury pro životní prostředí o kvalitě ovzduší. V kombinaci s hustou dopravou se celá nížina mění v obří smogovou mísu a to nutí tamní politiky k rychlým krokům.

Zatímco majitelé nejnovějších a čistých dieselů mají převážně klid, ti s auty starších dat výroby by měli rychle zbystřit. Konzulární informace pro turisty dlouho upozorňovaly, že zákaz postihne i poměrně moderní auta s normou Euro 5.



Skutečnost je ale o něco milosrdnější a dává řidičům šanci se ještě chvíli nadechnout. Nejdrsnější omezení pro zmíněné vozy Euro 5 se totiž prozatím odkládá.

Změnu pravidel potvrzuje mimo jiné oficiální zpráva regionu Piemont, kde se tento krok posunuje na první říjnový den roku 2026. Odklad má dát lidem více času na přizpůsobení a prostor pro lepší alternativy v dopravě.

Pro starší normy ale bohužel žádné podobné úlevy neplatí. Například v Lombardii, pod kterou spadá velmi často navštěvovaný Milán nebo Bergamo, platí tvrdá celoroční omezení pro naftová auta.

Týká se to dieselů spadajících do normy Euro 3 včetně a ve vybraných městech pak naráží na zákaz i Euro 4. Zahraniční úřady tato pravidla hlídají velmi přísně a sankce za jejich porušení nejsou zrovna zanedbatelné.

Podle textu sedmého článku silničního zákona, který detailně zmiňuje italský autoklub ACI, začínají pokuty v přepočtu na více než čtyřech tisících korunách. Mohou se přitom vyšplhat k téměř sedmi stovkám eur.

Ostatně, redakce TipCars už dříve upozorňovala na italské pokuty, kdy policie na jihu nemilosrdně trestá například jízdu na nesprávných pneumatikách. Nyní se k tomu navíc přidává hrozba odebrání řidičáku. Při opakovaném prohřešku během dvou let o něj můžete dočasně přijít úplně.

Jak si ale vůbec řidič ověří, jakou normu jeho osobní auto vlastně splňuje? Tenhle pro někoho záludný detail najdete snadno přímo ve velkém technickém průkazu vozidla.

Hledat musíte konkrétní kolonku s označením emisní směrnice a tu si následně porovnat s tabulkami na internetu. Většinou jde o kód obsahující kombinaci čísel a písmen, který se dá rychle rozklíčovat.

Díky tomu zjistíte, do jaké euro třídy vaše auto spadá a vyhnete se tak zbytečným nepříjemnostem na trase. Kdo si totiž cestu dopředu nenaplánuje, může narazit na cedule se zákazem vjezdu rovnou před vytouženým hotelem.

Některé moderní navigace už tyto zóny sice dokážou částečně obcházet, ale spoléhat na ně stoprocentně nelze. Místní vyhlášky se totiž v Itálii často mění v závislosti na aktuální smogové situaci, která bývá na severu dost nepředvídatelná.

Když se znečištění ovzduší prudce zhorší, italské úřady vyhlašují oranžový nebo červený stupeň poplachu. V tu chvíli pak mohou padnout i dočasné zákazy pro novější vozidla a turisté jsou náhle nahraní.

Logicky se nabízí otázka, zda podobně ostrý scénář brzy nečeká i naše tuzemská města. Pokud si totiž český řidič myslí, že nás ochrana ovzduší v centrech měst úplně míjí, těžce se mýlí.

Rámec pro zřizování takzvaných nízkoemisních zón u nás totiž reálně existuje a obce jej mají dávno k dispozici. Vše upravuje platný český zákon o ochraně ovzduší, který dává radě každé obce poměrně jasnou pravomoc.



Záleží čistě na rozhodnutí lokálních politiků, jestli na svém území podobný režim nastaví. Potvrzuje to i tisková zpráva Ministerstva životního prostředí, která zdůrazňuje snahu zefektivnit tato opatření a dát obcím volnou ruku.

Proces to ale není zrovna jednoduchý a radnice jej nemohou uvést v život jen tak ze dne na den. Obec musí každou novou zónu oficiálně vyhlásit minimálně dvanáct měsíců dopředu a mezitím vyřešit řadu vážných problémů.

Jde typicky o objízdné trasy, výjimky pro místní obyvatele nebo složité dopady na zásobování a služby. Zatímco v zahraničí už do omezování osobních aut úřady šláply naplno, česká města zatím našlapují kolem regulací raději po špičkách.