Kdo tvořil před 75 lety výrobní tým Velorexů? Také bývalí továrníci

Velorex, ikonické tříkolové vozidlo, které se stalo symbolem poválečné inovace, vzniklo díky bratrům Stránským v Parníku u České Třebové. Od roku 1951, kdy se výroba přesunula pod Velodružstvo Hradec Králové, se začala psát jeho oficiální historie. Jak se tento unikátní dopravní prostředek zapsal do dějin českého automobilismu? Trubkový rám, tři kola a koženkový potah. Tak vypadal po celá desetiletí produkt, kteří bratři Stránští označovali jako specielní motorová tříkolka pro invalidy a válečné poškozence.

Její historii si můžete osvěžit při prohlížení naší fotogalerie.Po takovém dopravním prostředku byl po druhé světové válce velký zájem. Nejprve ho František Stránský se svým bratrem Mojmírem vyráběli na základě individuálních objednávek ve své dílně v obci Parník. I takto malou firmu však komunistický režim hodlal znárodnit. Aby se tomuto aktu vyhnuli, dojednali bratři začlenění svého podniku Stránský&spol o královéhradeckého Velodružstva.

Tak se stalo na konci ledna 1951 a začala příprava sériové výroby. Vždy se najednou pracovalo na šesti vozidlech. Mezi zaměstnanci byli jak rodinní příslušníci, tak i některé zajímavé osobnosti. Například bývalý majitel továrny na měděné armatury Josef Jindra z České Třebové.

Tento stav později, po přestěhování do větších prostor bývalé truhlárny v Solnici doplnil bývalý majitel textilní továrny Karel Lepš, bývalý obchodník s vepři František Kozel, bývalý mlynář Bohumil Šrytr, bývalý majitel truhlářství Josef Hajn a další lidé s pohnutými osudy. Mojmír Stránský zastával funkci vedoucího výroby, jeho bratr František byl hlavním konstruktérem.

Jak se uvádí v článku o historii Velorexů na portálu Velorexclub.cz, po měnové reformě, která nastala v v červnu roku 1953, se k nim připojil třeba i Jaroslav Ehl, v tu dobu již bývalý ředitel továrny na mýdlo Mira.

Vzpomínky Mojmíra Stránského zachycuje podařený dokument o historii vozidel Velorex:

Ten se právě při měnové reformě zastal svých protestujících zaměstnanců a za trest měl být poslán za prací do ostravských dolů. Naštěstí se podařilo prosadit změnu umístěnky.



V prvních letech se vyráběný produkt nejmenoval Velorex, ale Oskar. Toto označení vzniklo přesmyčkou ze slov kára na ose. Tento typ se pozdějších Velorexů lišil i vzhledem. Konkrétně střecha byla krátká a končila hned za opěradly. Vozítko poháněl motor z motocyklu Jawa 250.

Přesto byl o tříkolku velký zájem. Zájemci se nejprve museli zapsat do pořadníku, o distribuci rozhodoval Československý svaz invalidů.

Typický tvar, který si s takzvaným hadrákem spojujeme, se začal používat od roku 1954. Tehdy už se také do názvu dostalo slovo Velorex. Kompletní obchodní název zněl Velorex Oskar 54. O rok později se číslo na konci změnilo na 16, což signalizovalo velikost použitých kol (v palcích). Další změna přišla v roce 1955, kdy se přidala i informace o kubatuře motoru - 16/250.

V tu dobu již byla továrna bez obou bratrů. František tragicky zahynul v lednu roku 1954, Mojmír byl kvůli své neochotě vstoupit do KSČ z družstva vyloučen. Do konce jeho éry bylo vyrobeno zhruba 600 vozítek.

Osamocené jméno Velorex se pro tříkolky začalo používat v roce 1956. O tom, co následovalo v dalších patnácti letech, kdy byla v roce 1971 produkce tříkolových Velorexů ukončena, bude pojednávat některý náš příští článek.