Značka Ogar: Česká elegance na dvou kolech skončila poválečným znárodněním

Motocykly Ogar, vyráběné v letech 1934 až 1949 v pražských Strašnicích, představovaly jednu z významných kapitol českého motocyklového průmyslu. Značka, známá svým obchodním domem na Vinohradech, zmizela z trhu po II. světové válce. Jaký byl její příběh a co vedlo k jejímu zániku? Když se řekne ogar, tak si může každý představit něco jiného. Oslovení ogar má totiž v češtině hned několik významů. Nejčastěji se jedná o nářeční oslovení pro chlapce nebo hocha, hlavně na Valašsku, ale i třeba na Ostravsku a v dalších částech Moravy. Může se také jednat o termín v souvislosti v myslivostí, tedy Polského ogara, což je starobylé polské plemeno honicího psa, které se používá pro lov zvěře.

Příznivci motorismu a jízdy v jedné stopě ale vědí, že Ogar je někdejší československá značka motocyklů, vyráběných pražskou firmou Autfit. A právě té se budeme věnovat.

Když v roce 1910 založil Jan Machek firmu nesoucí jeho jméno, soustředil se na prodej náhradních dílů pro jízdní kola, motocykly a automobily. V roce 1924 spoluzaložil veřejnou obchodní společnost Machek a spol., která nabízela stejný sortiment. Následně byla v roce 1931 založena sesterská společnost Autfit, která v Praze-Strašnicích vyráběla ozubená kola a další náhradní díly pro společnost Machek a spol. Po dvou letech činnosti společnost se vedení rozhodlo, že začne s výrobou motocyklů.

Ta byla spuštěna v následujícím roce, aby v roce 1934. V roce 1942, jak uvádí portál wikipedia, společnosti Machek a spol. a Autfit fúzovaly pod akciovou společnost Ogar.

Mezi blízké spolupracovníky zakladatele Jana Machka patřil například František Malý (spolumajitel a ředitel), Oldřich Zadražil (spolumajitel, Machkův švagr) a Václav Němec (prokurista, vedoucí redaktor firemního časopisu a zakladatel prvních poboček Machek a spol.). Když v roce 1935 firma Machek a spol. slavila 25. výročí založení, pracovalo v ní 121 zaměstnanců.

Výrobce se značkou Ogar se v druhé polovině 30. let minulého století zařadil na třetí místo mezi největší výrobce motocyklů u nás. Na rozdíl od vedoucích značek Jawa a ČZ se širokou paletou modelů různých kubatur se motocykly Ogar vyráběly hlavně jako dvěstěpadesátky, ale vznikly i stroje s jinou kubaturou. Kromě sériových strojů bylo vyrobeno také několik závodních motocyklů.

Za vůbec první model je označováno motokolo Ogar 100 Sachs, ale jeho tovární výrobu nelze doložit. Měl být vybaven motorem Fichtel & Sachs o objemu 100 kubických centimetrů. Uvádí se, že se nejspíš jednalo o soukromou úpravu jízdního kola s montáží motoru o obsahu 98 cm3.

V roce 1933 byla zakoupena licence belgického motocyklu FN 200 a v roce 1934 začalo se s výrobou stroje Ogar 200 Standard, který měl motor o obsahu 250 ccm s dvoustupňovou převodovkou a ručním řazením. Výkon měl 8 koní, trubkový rám, lisovanou přední vidlici paralelogramového typu s tlumičem řízení a výkyvů. Tehdejší cena byla 5 350 korun. Motocykl se vyráběl v letech 1934 až 1940.

Následoval stroj Ogar 250 2, vyráběný v letech 1934 až 1936. Na podzim roku 1935 firma představila motocykl Ogar 250 4 se čtyřrychlostní převodovkou s monoblokem a buď ručním řazením nebo nožním automatem. Konstrukce rámu byla stejná jako u modelu Standard a motocykl, který se vyráběl v letech 1936 až 1941, se dal pořídit za 6 400 korun. Ve své době to byl jediný čtyřrychlostní československý motocykl objemu 250 ccm.

Portál Ogar klubu uvádí, že motocykl byl lakován černě. „Na blatnících měl širokou šedou linku se zlatým ohraničením , která se na špičce předního blatníku rozšiřovala,“ píše se na Ogar klubu.

V roce 1937 se model Ogar 4 dočkal pouze jediné změny, kterou byly nové široké blatníky se dvěma zlatýma linkami a středovým prolisem. Pro velký zájem o tento motocykl byla nabízena velká škála doplňků, tachometr s denním počítadlem Weigel, nosič, tandem, pružinové sedlo řidiče, velký reflektor 195 mm, sportovní výfuková kolena. Začal se tak nabízet motocykl, který měl veškerou možnou výbavu v přepychovém provedení.



V roce 1938 byl představen Ogar 4 sport s hliníkovým válcem a hlavou. Konstruktér Vladislav Vlk, který s tímto motocyklem dosáhl spoustu sportovních úspěchů, působil u Ogaru několik let. Po Vlkovi na tomto stroji začínal mladičký závodník Ladislav Štajner. Motocyklů Ogar 4 se vyrobilo zhruba 2 150 kusů. Několik motocyklů si v roce 1936 objednala Československá armáda.

Dalším strojem z produkce firmy Autfit byl motocykl Ogar 250 Standard, který se vyráběl dva roky, tedy od roku 1937 do roku 1939.

V roce 1937 se vyráběl Ogar 250 2 s vodním chlazením. Tovární jezdec Jan Lucák a plochodrážní závodník Hugo Rosák s tímto storjem startovali v několika závodech.

Lucák s ním jezdil závody silničních motocyklů. Ten v roce 1935 dokonce pro značku Ogar vyhrál jako první závod 300 zatáček v Hořovicích ve třídě do 250 ccm.

Na jaře roku 1938 byl představen model Ogar 250 Elán s třístupňovou převodovkou, s nožním řazením a olejovým čerpadlem u bloku motoru, které obstarávalo mazání všech ložisek motoru. Výkon motoru byl 9,5 koně, měl dvojitý rám z čtyřhranných ocelových trubek a lisovanou přední vidlici. Bylo vyrobeno asi 350 kusů tohoto stroje. U všech modelů byla elektroinstalace Bosch. Vyráběn se v letech 1938 až 1940 a bránu továrny, vzhledem k příchodu II. světové války opustilo jen 250 motocyklů.

Společnost Autfit postavila několik plochodrážních motocyklů Ogar 500 OHV, s motorem JAP o objemu 500 kubických centimetrů.

Na podzim roku 1940 byl představen motocykl Ogar 125 s motorem Sachs s třístupňovou převodovkou a nožním řazením. Stroj měl motor o výkonu 3,5 koně, trubkový rám a lisovanou přední vidlici. Motocykl se dostal do výroby až po válce. Vyrobeno bylo pouhých 150 kusů. V roce 1940 měl také vzniknout prototyp motocyklu Ogar 250.

V roce 1945 byla zavedena národní správa, od roku 1946 připadl Ogar, společně s firmou Jawa, pod národní podnik Zbrojovka Brno.

Po skončení II. světové války šel do výroby Ogar 250 4, který vznikal tajně už v průběhu války, modernizací Ogaru 4. Byl představen v roce 1946. Motocykl byl vybaven čtyřrychlostní převodovkou s nožním a pomocným ručním řazením. Výkonu motoru byl 9,5 koně. Tvořil jej trubkový rám a teleskopická přední vidlice. Spínací skříňka s kontrolkou neutrálu a dobíjení byla v nádrži.

V roce 1946 bylo vyrobeno pouhých pět prototypových kusů motocyklu Ogar 350 OHC, konstruktéra Vincence Sklenáře, o výkonu 18 koní. „Do dnešní doby se dochovaly pouhé dva kusy,“ informuje na svém webu Ogar klub.

Na podzim roku 1946 byl představen nový a vylepšený model Ogar 4. Na motocyklu byly použity dva různé typy nádrže. Zpočátku výroby byla použita nádrž klasického rozměru a u druhé série byla použita nádrž o několik centimetrů širší. Tohoto typu se vyrobilo asi  2 400 kusů.

V roce 1948 byla zahájena sériová výroba motocyklu Ogar 350 typ 12 s moderním dvouválcovým motorem o objemu 350 ccm v rámu Jawa Pérák. Na zbarvení stroje bylo použito barvy holubí šedi se zlatými linkami. Výkon motoru byl 12 koní při 4 000 otáčkách za minutu. Vyrobeno bylo na 3 000 kusů. Výroba motocyklů se značkou Ogar byla ukončena v roce 1949. Od roku 1950 pak už nesl motocykl označení Jawa 350.

Zajímavostí kolem motocyklů značky Ogar je skutečnost, že od počátku 30. let minulého století měla firma na pražských Vinohradech vlastní obchodní dům v Římské ulici čp. 20, který nabízel kompletní sortiment pro motoristy. Po roce 1950 se stal tento dům centrálou Mototechny, a v přízemí byla podniková prodejna.