Gentleman a legenda: Graham Hill, držitel Trojkoruny, ztratil život v mlze

Graham Hill, legendární automobilový závodník a jediný držitel Trojkoruny motorsportu, zanechal nesmazatelnou stopu ve světě Formule 1. Jeho kariéru a život však před padesáti lety tragicky ukončila letecká nehoda. Tento článek přináší pohled na jeho úspěchy i osudný den, který změnil historii motorsportu. Období největší slávy britského závodníka Grahama Hilla spadá do 60 let minulého století, kdy se stal dvakrát mistrem světa F1 a spolu s Jimem Clarkem tvořil nejvýraznější závodnickou dvojici.

Do dějin automobilového sportu se kromě titulů mistra světa zapsal také jako jediný držitel Trojkoruny motorsportu – Triple Crown of Motorsport. Dokázal totiž vyhrát ještě prestižní závody 500 mil Indiamapolis a 24 hodin Le Mans a hned pětkrát vyhrát Velkou cenu Monaka, kvůli čemuž byl označen jako král tohoto závodu a dostal přezdívku Mr. Monaco. Během 18 sezon strávených v seriálu mistrovství světa Formule 1 absolvoval 179 závodů Velkých cen.

Narodil se jako Norman Graham Hill 15. února 1929 ve čtvrti Hampstead v Londýně, jako jeden ze dvou synů burzovního makléře Normana Herberta Devereux Hilla z Belsize Parku a jeho manželky Constance Mary, rozené Philp.

Navštěvoval Hendon Technical College a nastoupil do Smiths Instruments jako učeň-strojník. Byl odveden do Královského námořnictva a sloužil jako strojní technik (ERA) na lehkém křižníku HMS Swiftsure, kde se vypracoval do hodnosti poddůstojníka. Po odchodu z námořnictva se vrátil do Smiths Instruments.

Než začal závodit, tak se v mládí aktivně věnoval veslování. V letech 1952 až 1954 byl členem Londýnského veslařského klubu London Rowing Club a s posádkou osmiveslice, se kterou se zúčastnil dvacetifinále při Grand Challenge Cupu.

Barvy a design svého London Rowing Clubu pak Hill při své automobilové kariéře pro helmu, kterou si nechal namalovat tmavě modrou barvou s bílými vesly.

V roce 1953 složil řidičské zkoušky a s přispěním peněz od rodičů si koupil svůj první automobil značky Morris. S čerstvým řidičským průkazem si ve 24 letech poprvé vyzkoušel jízdu na závodním okruhu v Brands Hatch s vozem Cooper 500 Formule 3, kde za 5 šilinků mohl absolvovat jedno kolo. Tento zážitek ho podle jeho biografie na Oxford Dictionary of National Bigraphy, zpracované Colinem Drydenem, přivedl k rozhodnutí stát se automobilovým závodníkem.

Portál F1 Sport napsal, že to byla to láska na první pohled. „Ve společnosti Smiths Industries dal brzy výpověď a rozhodl se věnovat rychlým kolům naplno,“ píše se na F1 Sport. Potýkal se ovšem se dvěma vcelku závažnými problémy.



Za prvé, měl minimální zkušenosti, a to i s jízdou na běžných silnicích, natož pak na závodní dráze. A za druhé, motorsport je velmi nákladný koníček. Pořídil si obstarožní vůz značky Morris a rozhodl se, že se s ním naučí řídit. Získal řidičský průkaz a také práci v závodnické škole, kde nejprve pracoval jako mechanik a později přesedlal na pozici instruktora. Dokonce si díky tomu mohl splnit svůj sen a zúčastnit se několika závodů.

Díky majiteli dílny mu bylo umožněno startovat v závodě, který se konal 27. dubna 1954 na okruhu v Brands Hatch. Graham Hill s vozem Cooper-JAP 500 dojel v jedné z rozjížděk na druhém místě, celkově skončil čtvrtý.

Absolvoval i několik dalších závodů a na základě výsledků v nich dostal v roce 1957 nabídku jezdit za odměnu padesáti procent z výher do týmu Johna Coopera jako třetí jezdec ve Formuli 2 a absolvoval tam jeden závod, v kterém zanechal velmi dobrý dojem. Upoutal pozornost Colina Chapmana, který ho angažoval pro zbytek roku a celou sezonu 1958 jako závodního jezdce pro stáj Lotus.

Tady nejprve pracoval jako mechanik, než jako jezdec týmu debutoval při Velké ceně Monaka 1958 a podepsal smlouvu na plný úvazek. Po neklasifikovaných mistrovských umístěních v letech 1958 a 1959 s Lotusem přešel Hill v roce 1960 do stáje BRM, kde si připsal své první umístění na stupních vítězů na Velké ceně Nizozemska.

Tým BRM se se svým monopostem v roce 1962 postavil na konkurenceschopnou pozici P57, kde Hill získal své první vítězství na úvodní Velké ceně Nizozemska a vyhrál další tři Velké ceny, čímž si zajistil svůj první titul mistra světa. Tenkrát porazil své největší kariérní soupeře Jima Clarka a Bruce McLarena.

V následující sezoně skončil druhý za Clarkem, a v roce 1964 přišel o titul šampióna poté. co mu chyběl jediný bod na čerstvého mistra světa Johna Surteese.



V ročníku 1965 si připsal několik vítězství a v celkovém pořadí opět skončil druhý, tentokrát za Clarkem. Po sezoně 1966 bez vítězství se Hill vrátil k Lotusu, aby se stal Clarkovým parťákem.

V roce 1967 ještě Lotus nebyl ve vrcholné formě, ale měl už nejsilnější jezdeckou dvojici Clark - Hill. Následující rok 1968 by se dal označit za rok Lotusu. Bohužel rok, v kterém stáj slavila úspěchy, byl také rokem tragické nehody Jima Clarka na okruhu Hockenheimring. Hill se tak stal jedničkou týmu a také podruhé mistrem světa. O titulu rozhodl až poslední závod v Mexiku, který Graham Hill vyhrál a svým tehdejším největším soupeřům Jackie Stewartovi a Denny Hulmovi nedal šanci.

V roce 1969 vyhrál svůj poslední závod ve F1, a to Grand Prix Monaka, kterou tak vyhrál popáté. Byl to rekord, který se podařilo překonat až Ayrtonu Sennovi v roce 1993. V tomto roce také zažil dvě havárie. Po té druhé zůstal dočasně upoután na vozík, protože si při závodu v americkém Watkins Glen zlomil obě nohy. „Podařilo se mu sice zotavit, avšak léta největší slávy už byla nenávratně pryč,“ informuje portál F1 Sport.



V sezoně 1970 ještě hájil barvy stáje Lotus, ale pro sezony 1971 a 1972 se stal jezdcem týmu Motor Racing Developments s vozy Brabham.

Do seriálu mistrovství světa F1 nastupovala nová generace jezdců a tak se Graham Hill ocitl v jejich stínu. Nicméně závodil až do roku 1975, ale bez větších úspěchů. Kariéru zakončil za volantem vozu svého týmu Embassy Hill, když se mu nepodařilo kvalifikovat se na svou oblíbenou Grand Prix Monaka. Poté už se plně věnoval práci manažera svého týmu, který nesl celý název Embassy Racing With Graham Hill.

Tým působil v kolotoči F1 od roku 1973 do roku 1975. Zpočátku měl k dispozici šasi Shadow DN1, poté Lola 370 a Lola 371. Poslední sezonu už používal vlastní vyvinutý monopost označený jako GH1. V průběhu jednotlivých sezona za volant vozů stáje Grahama Hilla kromě majitele, usedali také Guy Edwards, Peter Gethin, Rolf Stommelen, Vern Schuppan, Francois Migault a naposledy Tony Brise.



Kromě seriálu MS Formule 1 jezdil Graham Hill i další závody. Startoval v zámořské sérii USAC Championship Cars, kde se mu v roce 1966 podařilo vyhrát závod 500 Indanapolis.

První polovině závodu dominoval Lloyd Ruby, který usiloval o své první vítězství v Indianapolis. Nicméně, špatná zastávka v boxech vedla k tomu, že ztratil několik kol a nakonec skončil jedenáctý. Po něm vedl Jackie Stewart a jezdil na špici celých 40 kol. Deset kol před koncem závodu ho ale zradil motor a byl nucen zastavit a pěšky se vrátil do garáží. Hill tak deset okruhů před koncem zdědil vedení a závod vyhrál. Dojel před druhým Clarkem a konečné výsledky provázel zmatek.

Neoficiální výsledky na konci závodu ukázaly, že Graham Hill zvítězil o 41,13 sekundy před Clarkem. Druhý den zveřejnila USAC oficiální výsledky a pořadí se nezměnilo. Vítěz závodu Hill přiznal, že měl „bezproblémový závod“, byl „zmatený“ a „překvapený“ svým vítězstvím, zatímco ostatní nespokojení závodníci žertovali jeho účet, že „celý den nikdy nepředjel žádné auto“. IMS Radio Network, které závod hodnotilo nezávisle na funkcionářích USAC, také uvedlo Hilla jezdce na prvním místě.

Několik vítězství si Graham Hill připsal v letech 1964 až 1969, kdy startoval v Tasman Series nebo v sériálu British Saloon Car Championship, který v roce 1966 vyhrál. Jezdil také Can-Am Challenge Cup.

Od roku 1958, do roku 1966 se nepřetržitě zúčastnil prestižního vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans, kdy největšího úspěchu dosáhl v roce 1964, kdy skončil s Jo Bonnierem na Ferrari 330P celkově druhý a druhý ve své třídě.



Po šestileté přestávce se v roce 1972 do 24 hodin Le Mans vrátil, aby zde s parťákem Henri Pescarolem a s vozem Matra-Simca MS670 slavil své jediné vítězství.

Bohužel, možný růst týmu Embassy Hill v seriálu mistrovství světa F1 zhatila tragická letecká nehoda, při níž zahynul nejen jeho majitel Graham Hill, ale i několik členů stáje. Nehoda se stala 29. listopadu 1975, když dvoumotorový lehký letoun Piper PA-23 Aztec havaroval poblíž Arkley v londýnské čtvrti Barnet během nočního přiblížení k letišti Elstree v husté mlze.

Na palubě s Hillem, který stroj řídil, bylo dalších pět členů týmu Embassy Hill, kteří všichni zahynuli. Byli to manažer Ray Brimble, mechanici Tony Alcock a Terry Richards, jezdec Tony Brise a konstruktér Andy Smallman. Skupina se vracela z testování automobilů na okruhu Paul Ricard Circuit v jižní Francii. Mechanici před letem prý losovali, kdo poletí a kdo bude muset cestoval autem.

Následné vyšetřování podle portálu wikipedia odhalilo, že Hillovo letadlo, původně registrované v USA jako N6645Y, bylo vyřazeno z registru FAA a v době nehody už bylo neregistrované a bez státní příslušnosti, přestože stále neslo své původní označení.

Hillova americká pilotní certifikace FAA navíc vypršela, stejně jako jeho kvalifikace pro přístrojové létání. Jeho britská kvalifikace IMC, která by mu umožňovala létat za tehdejších povětrnostních podmínek, byla také zastaralá a neplatná. Podle britského listu The Independent Hill nebyl fakticky pojištěn. Vyšetřování havárie nakonec nepřineslo žádné závěry, ale za nejpravděpodobnější vysvětlení byla považována chyba pilota.

Hillův pohřeb se konal v opatství St Albans a je pohřben na hřbitově sv. Botolpha v Shenleybury. Kostel byl od té doby odsvěcen, takže hrobka se v současnosti nachází v soukromé zahradě.

Hillův přirozený vtip a šarm mu pomohly stát se televizní osobností, zejména v pořadu BBC Call My Bluff s Patrickem Campbellem a Frankem Muirem. V červnu 1975 se objevil po boku svého syna Damona Hilla v populárním televizním pořadu Jim'll Fix It. Jeho vystoupení bylo později znovu vysíláno v rámci oslav dvacátého výročí pořadu v lednu 1995, přičemž Damon na konci uvedl novou část.

Hill byl v roce 1968 na oslavě narozenin jmenován důstojníkem Řádu britského impéria (OBE) za zásluhy o motoristický sport. V roce 1990 byl uveden do Mezinárodní síně slávy motoristického sportu. Jednorázový dokument BBC Four s názvem Graham Hill: Driven byl poprvé vysílán 26. května 2008.

Díky organizaci English Heritage je na domě, na adrese 32 Parkside, Mill Hill, Londýn NW7 2LH v londýnské městské části Barnet, kde Graham Hill žil, umístěna od roku 2003 plaketa připomínajícího tohoto jedinečného závodníka.Jméno Hill se ve Formuli 1 objevilo hned třikrát. Kromě Grahama Hilla v ní úspěšně působil i jeho syn Damon Hill  (mistr světa 1996, vicemistr světa 1994, 1995) a dále Phil Hill, mistr světa z roku 1961, který však nebyl s Grahamem v žádném příbuzenském poměru a byl jeden z dvou mistrů světa pocházejících z USA.