Kombi Škoda 720 mohlo konkurovat i legendárnímu Volvu. Přesto skončilo v šuplíku

Automobilka Škoda vyráběla modely s karosérií kombi již od dvacátých let minulého století. Ovšem v sedmdesátých a osmdesátých letech si zájemci takové auto s jejím logem koupit nemohli. Pokusy o zavedení výroby typů následujících po modelech Škoda 1202 STW a Octavia Combi v té době byly. Ovšem skončily neúspěšně. Jako například velký osobní vůz Škoda 720. Žáčkova bouda. Tak se v žargonu vývojových pracovníků automobilky Škoda v Mladé Boleslavi říkalo vozu Škoda 720 kombi, který spatřil světlo světa v roce 1968.

V současné době tento vůz, který navrhl český designér Jan Žáček, vystavuje Muzeum Svět Škodovek v Mrači na Benešovsku. Oproti původní verzi má jinou příď. V průběhu jízdních zkoušek totiž měl nehodu a pak se tato partie opravila jen provizorně.

Vůz si můžete prohlédnout v naší fotogalerii, stejně jako pozdější verze vzniklé zásluhou slavného italského designéra

Na první pohled zaujme obrovská plocha skleněných dílů na karosérii. Dnes se automobilky plochou oken chlubí. Jenže si to můžou dovolit, protože karosérie jsou i díky jiným typů ocelí daleko pevnější než před desítkami let. Tehdy to nepřispělo k úplně skvělým jízdním vlastnostem.

Zřejmě i kvůli tomu se nakonec vedení tehdejších Automobilových závodů odhodlalo k oslovení později proslaveného designéra Giorgetta Giugiara. Ten navrhl skutečně nádherné karosérie pro Škody 720. Jak sedan, tak kombi nebo kupé.

Právě kombi mohlo v té době směle konkurovat například teprve připravovanému legendárnímu Volvu 240, které pak vydrželo ve výrobě skoro celá dvě desetiletí.

Z dnešního pohledu je dvojnásob smutné, že se jak velké Škody řady 720, tak o něco menší typ 740, do výroby nikdy nedostaly a místo nich sjížděly ještě dlouho z výrobních linek Škody 100, 105 či 120 s dávno zastaralou technikou.



Škoda 720 totiž měl být automobil s klasickou koncepcí - tedy motorem vpředu a pohonem zadních kol. Dokonce se kvůli tomu vyvinul zcela nový typ motoru, jehož zdvihový objem bylo možno stavebnicově zvětšovat z 1250 cm3 až na dva litry.

Například verze s objemem 1,5 litru měla podle oficiálního protokolu výkon 84 koní při 5250 otáčkách za minutu. Agregát byl spojený se čtyřstupňovou přímo řazenou převodovkou.

Vnitřní prostor ve Škodě 720 měl být doslova luxusní. Svědčí o tom třeba fakt, že sedan s délkou 436 centimetrů, šířkou 162 a výškou 140 centimetrů měl za zadními sedačkami zavazadlový prostor s objemem 0,5 m3. V případě kombi, které bylo ještě delší, by kufr rozhodně nadchnul i současné chataře a chalupáře. Dokladuje to ostatně i dochovaný snímek s otevřenými pátými dveřmi vozu.

Podle protokolu byla na výši i bezpečnostní výbava. Například sloupek volantu byl bezpečnosní-teleskopický a brzdy byly opatřeny podtlakovým posilovačem. Tato konkrétní výbava pak nebyla sériově k dispozici ani u typů 105/120, které do výroby nabíhaly ve druhé polovině sedmdesátých let.

Navíc se do auta měla za příplatek montovat například i klimatizace či dokonce vzduchové odpružení. Sériově mělo auto na přední nápravě kotoučové brzdy a vzadu bubnové, ale ty by se také v případě zájmu zákazníka daly vyměnit za kotoučové.

Na začátku sedmdesátých let začalo být jasné, že na dokončení vývoje a přípravu výroby nebude dost finančních prostředků. Jistou naději představovala snaha některých funkcionářů o umístění výroby do připravované nové automobilky ve slovenské Bratislavě, ale i to se rychle ukázalo jako nerealizovatelné. A tak projekt nadějného vozu v roce 1972 definitivně skončil.