Test v Břeclavi ukázal limity: blikající zelená v Česku zatím nebude

Blikající zelená na semaforech, která je běžná například v Rakousku, se v Česku zatím zavádět nebude. Přestože by mohla řidiče včas upozornit na blížící se změnu signálu, podle ministerstva dopravy i odborníků přináší více rizik než užitku – včetně vyšší nehodovosti či zmatků za volantem. Jaké jsou důvody, proč české křižovatky zůstávají u klasické trojbarevné signalizace, a jaké alternativy by mohly zlepšit plynulost a bezpečnost dopravy? Občas se vyrojí spekulace o tom, že se semafory v Česku změní a po vzoru některých evropských zemí, například Rakouska, zavedou „mrkající" zelenou, která upozorní na to, že se blíží konec intervalu možného průjezdu.

Ostatně, nebylo by to poprvé, co jsme si podobnou novinku vyzkoušeli a následně od ní v tichosti upustili. Podle zákona o provozu na pozemních komunikacích u nás i nadále zůstává standardní trojbarevná soustava.

Pokud si někdo myslí, že blikající zelená je pro české silnice nevyzkoušenou revolucí, mýlí se. Tento systém už si své testovací kolečko v tuzemsku prošel. Příkladem může být Břeclav, kde se blikající zelená systém testoval.

Výsledek byl však nejednoznačný. A ministerstvo dopravy tak opět něchává možnou revoluci na českých křižovátkách v šuplíku. „Z pilotní studie vyplynulo, že zavedení systému blikající zelené má kromě pozitivního efektu včasného zastavení i negativa, která nakonec převážila,“ potvdil mluvčí ministerstva dopravy František Jemelka.



Podle něj tento způsob řízení zvyšuje riziko nehod u řidičů, kteří na světelech mohou zazmatkovat, zabrzdí a další z účastníků silničního provozu na to nezareaguje a „podívá se mu do kufru.“ Navíc by se musel měnit zákon a bylo by nákladné systém zavést. „Z těchto důvodů jsme se rozhodli blikající zelenou nezavádět,“ dodal Jemelka.

Problém není jen v technice, ale i v našich návycích. „Tam, kde na to zvyklí jsou, jim to nepřijde divné. U nás si většina motoristů řekne: Aha, tak se jim to pokazilo, nebo co se s tím stalo?“ okomentoval blikající zelenou dopravní expert z Ústředního automoto klubu Igor Sirota.

Podle něj by jakákoliv plošná změna vyžadovala nejen nákladné přenastavení tisíců řadičů, ale i složitý zásah do legislativy. Místo blikání se jako schůdnější cesta podle Siroty jeví digitální odpočítávadla.

„Je to čitelnější. Víte, že zbývá několik sekund, a buď bezpečně projedete, nebo už neriskujete,“ vysvětlil Sirota. Tato varianta navíc podlě něj funguje jako dodatková tabulka a nevyžaduje radikální změnu pravidel.

Dnešní plynulost dopravy by byla bez semaforů nemyslitelná, ale jejich začátky byly dramatické. Úplně první pokus se odehrál v prosinci 1868 v Londýně. Šlo o plynové lampy, které ovšem po necelém měsíci vybuchly a smrtělně zranily policistu.

Skutečný elektrický semafor se rozsvítil až v roce 1914 v americkém Clevelandu – měl jen dvě barvy a změnu signalizoval bzučák. Oranžová se objevila o čtyři roky později v New Yorku.

V našich končinách jsme sice nebyli první, ale rozhodně jsme nespali. První semafor v Praze se rozsvítil v roce 1927 u dnešního Masarykova nádraží. Visel uprostřed nad křižovatkou a platil pro všechna vozidla i chodce. O tři roky později už Václavské náměstí zdobil první automatický semafor bez obsluhy.

Od té doby se semafory staly součástí našich životů, od „zelené vlny“ až po kuriozity jako „feministický semafor“ ve Španělsku nebo kultovního východoněmeckého „Ampelmanna“ s kloboukem. Český řidič si ale na podobné výstřelky bude muset nechat zajít chuť. V nejbližší budoucnosti se u nás na semaforech nic zásadního nezmění.