Maják na útěku: dánský obr se musel přestěhovat, jinak by ho zasypal písek

/AUTEM ZA POZNÁNÍM/ Na severu Dánska, kde se asfaltové silnice setkávají s nezkrotným živlem Severního moře, leží oblast, která láká nejen cestovatele, ale i motoristy hledající netradiční zážitky. Okolí Lonstrupu a ikonické duny Rubjerg Knude nabízí jedinečnou kombinaci dramatické krajiny, neustále se měnícího terénu a dechberoucích výhledů, které připomínají spíše poušť než Skandinávii.  Městečko Lonstrup najdeme na severním pobřeží Dánska u známé úžiny Skagerrak. Podle webového portálu Mapy.cz trvá cesta z Prahy zhruba deset a půl hodiny. Ta rychlejší trasa měří 1147 kilometrů a v ideálním případě trvá deset hodin a třicet minut.

Cesta vede okolo Drážďan, Lipska, Magdeburgu, Hannoveru, Hamburgu, Flensburgu, Koldingu a Horsensu.



Na samotném severním cípku Dánska se nachází čtrnáct kilometrů nekonečných písečných plání a útesů. Krajina se tu navíc mění tak, že je rok od roku k nepoznání.

Městečko Lonstrup leží ve velmi nestabilní oblasti, kde silný vítr od Severního moře rozfoukává písek do okolí a neustále ho přeskupuje. Postupně tak vytvořil impozantní čtrnáct kilometrů dlouhou písečnou dunu, která místy dosahuje výšky až devadesát metrů.

Když se k tomu připočte mohutné působení eroze, které každoročně ukousne z pobřeží Severního moře zhruba metr a půl, máme tu místo, jež vypadá každý rok trochu jinak. A především na Skandinávii dost netradičně – jako nekonečná poušť.

Lonstrup ví o nestabilnosti zdejší krajiny svoje. V roce 1877 ho silná bouře roztrhla ve dví, rokli tu najdeme dodnes.

Možná i pro svou proměnlivost přiláká obří písečná duna Rubjerg Knude se stejnojmenným majákem každý týden kolem deseti tisíc návštěvníků. Písek se tu chová zcela nekompromisně. Zmíněný maják z roku 1900 postupně zasypal natolik, že na jeho světlo přestalo být od moře vidět. Po sedmdesáti letech proto přestal fungovat.

Z hospodářských budov, které ho obklopovaly, udělali kavárnu a muzeum. Jeho sbírky musely v roce 2002 přesunout do města Skagen, známého tím, že se u něj potkává Severní a Baltské moře. O pár let později budovy písek zcela zavalil a zničil. Nenajdeme tu už ani románský kostel Marup z 13. století, i ten museli v roce 2008 rozebrat, neboť by ho přesouvající se písečná duna zničila.

Vlivem eroze se maják Rubjerg Knude postupně dostával blíže a blíže k Severnímu moři. Roku 2019 ho při speciální akci za zhruba 16 milionů českých korun museli přesunout po speciálně zbudovaných kolejích asi o sedmdesát metrů od pobřeží.

Během tří let se už opět o několik metrů přiblížil, nicméně dánští organizátoři přesunu mají vypočítáno, že ho tak zachránili alespoň do roku 2060.

Dánům toto svébytné místo natolik přirostlo k srdci, že když věž na konci října v chladném větrném počasí přesouvali, přišly ji na její cestě doprovodit tisíce lidí. Trpělivě hodiny sledovaly posun stavby po centimetrech. Když dorazila zdárně do cíle, zahrnuli přihlížející šéfa akce Kjelda Pedersena mohutným potleskem.

Krajinu kolem majáku znají diváci z oblíbeného a Oscarem oceněného dánského filmu Babettina hostina z roku 1987. To ovšem vypadala zcela jinak než dnes.