Lovec vraků: Zapomenutá auta mění v modely s neuvěřitelnými detaily

Zapomenuté autovraky dostávají druhý život. Fotograf Martin Nikl je totiž nejen dokumentuje, ale nově je proměňuje v detailní dioramata, která fascinují milovníky starých aut i modelářství. Jeho projekt s názvem Opuštěné vraky ukazuje, jak mohou stará rezavějící auta znovu ožít – tentokrát ve vitrínách a s neuvěřitelným důrazem na detail. Šest let bloudí lesy, nahlíží do kopřiv v zahradách a mačká spoušť fotoaparátu všude tam, kde příroda vyhrává nad opuštěnými auty. Martin Nikl už ale nechce jenom fotit. Před dvěma lety se rozhodl, že zapomenutým strojům vdechne nový život.

Pod značkou Opuštěné vraky dává těmto zapomenutým strojům poslední šanci promluvit. Jen zvěčnění na snímku mu však nestačilo, a tak začal autovraky schraňovat i ve vitrínách. Dělá z nich dioramata. Základem mu bylo stavění vláčků s tátou a také některé nepovedené modely, které mu zbyly z dětství.

Všechno to začalo jedním Volkswagenem Golf. „Stavěl jsem ho, když mi bylo dvanáct nebo třináct, a tehdy se mi moc nepovedl. Tak mě napadlo, že ho zkusím schovat do dioramatu, kde ta nedokonalost najednou vypadá autenticky a dobře.



Podobný případ je i Shelby Cobra, ale další modely jsem již dělal z nových krabic,“ usmívá se Martin, který se s tátou u modelové železnice naučil, jak věrně vytvořit kus přírody.

Dnes má ve své sbírce sedm děl. Každé z nich vznikalo po večerech a vyžadovalo zhruba týdenní práci. A při pohledu na jeho dioramata se člověk neubrání, ale v dobrém, vzpomínce dnes již zlidovělou hlášku z filmu Pelíšky: „Teda, to muselo dát ale práci. A přitom taková blbost, co?“

A zatímco se o blbosti dá  jasně pochybovat, o množství práce ne. „Člověk musí vlastně pořád čekat. Nejdřív až zaschne barva na karoserii, pak lepidlo, pak řeší krajinu. Oproti fotografii je to opravdu časově náročné,“ popisuje proces vzniku.

Při stavbě dioramat dává Martin Nikl velký důraz na detaily. Jedním z takových případů je zrezivělý Trabant 601. Mezi mechem a rzí se v jeho zadním okně skrývají poklady: miniaturní výtisk Lidových novin a kartička Pojišťovny Slavie. „To jsou ty drobnosti, které tomu dávají ten správný dobový nádech,“ vysvětluje fotograf.



O kousek dál stojí legenda britských silnic – zelený Mini Cooper. Střechu mu zdobí hrdá britská vlajka, ale kola byste hledali marně. Auto stojí potupně na dřevěných špalcích u popelnice, se zadní kapotou otevřenou dokořán.

A Shelby Cobra s číslem 2, napůl skrytá pod modrou plachtou u starého plotu, zase tiše vzpomíná na zašlou slávu závodních okruhů.

I když jsou jeho dioramata „volný styl“, inspirace realitou je v nich cítit. „Nekopíruji přesně jedno konkrétní auto, které jsem našel v lese, ale ty inspiruji se scenériemi. Třeba Mercedes s kozou a ovcí... kdysi jsem podobný vrak na jednom statku viděl a hrozně se mi to líbilo, tak jsem ho tam zasadil,“ vypráví Martin.

Jeho práce budí pozornost na burzách i výstavách, jako je Retro Garáž v Lysé nad Labem. Lidé, a hlavně děti, fascinovaně nahlížejí do oken modelů, které vypadají, jako by v nich čas zamrzl před desítkami let.

Aktuálně má ale modelářská práce pauzu. Přes léto se totiž Martin Nikl bude opět naplno věnovat projektu Felicie na cestách, takže k dalšímu oživení vraků ve vitrínách dojde zase až o dlouhých zimních večerech.

„Už mám v hlavě další kousek, který bude inspirován slavným švédským pohřebištěm vraků Bastnäs,“ spřádá plány na další kousky Martin Nikl.

Zdroj: Deník.cz