Z pole do dílny: Historické stabilní motory běží díky nadšenci z Litoměřicka

Stabilní motory československé výroby zažívají renesanci mezi sběrateli historické techniky. Jedním z nadšenců je Vladimír Rybář z Brozan, který se jejich restaurování věnuje už přes 30 let. Ve své sbírce má dvacítku motorů značek jako Slavia, Benz Třebíč, Lorenz Kroměříž nebo H. Klíma Brno, z nichž většina je plně funkční. Stabilní motory, kdysi důležití pomocníci v zemědělství, dnes patří mezi ceněné technické unikáty a ozdoby srazů veteránů v Česku i v zahraničí. Rybář se s nimi účastní prestižních setkání, jako je mezinárodní motoren show v holandském Nuenenu, a pomáhá zachovat část české průmyslové historie. Asi jen zasvěcení budou vědět, co znamenají názvy Slavia bratří Paříků, firma Lorenz Kroměříž, Ladislav Benz Třebíč, Ježek Blansko, Svoboda nebo H. Klíma Brno. Kdo neví, tak mu napovíme, že se jedná o výrobce stabilních motorů, což byly ve své době významní pomocníci hlavně v zemědělství a dnes jsou zajímavým sběratelským artiklem.

Mezi ty, kteří se rozhodli sbírat stabilní motory a vracet jim svou technickou krásu, patří Vladimír Rybář z Brozan na Litoměřicku. Ten propadl kouzlu stabilních motorů před více jak třiceti lety. Dnes jich má ve sbírce dvacet, z toho patnáct plně funkčních.

Stabilní motory ve sbírce Vladimíra Rybáře:

„Když se tak ohlédnu, tak mě nikdy nenapadlo, že se budu věnovat sbírání stabiláků, jak my říkáme,“ prozradil hned v úvodu povídání Vladimír Rybář s tím, že to všechno začalo, když ještě jeho rodina měla pole a pěstovala zeleninu.

„Na poli jsme měli jeden stabilní motor, který jsme využívali k zavlažování. Pak přišla devadesátá léta a stabilák tam stál u pole a nikdo si jej nevšímal. Došlo mi, že by asi byla škoda, kdyby ho někdo odvezl do šrotu, takže jsem si jej přivezl domů a nabarvil ho,“ vzpomínal dále na to, jaký byl začátek dnešního technického koníčka Vladimír Rybář.

Poté, co dostal stabilní motor nový nátěr, byl vystaven na zahrádce před domem.

„Měl jsem ho tam místo trpaslíka,“ doplnil sběratel s tím, že po čase přišel jeden známý s tím, že se chystá sraz majitelů stabilních motorů. Slovo dalo slovo, motor se naložil a jelo se do skanzenu Salvojovy Lomy u Berouna, kde se Vladimír Rybář seznámil s kolegy, kteří měli také stabilní motory.

Po návratu domů se o stabilní motory a zejména jejich výrobce začal více zajímat. „No a tak jak to bývá, sem tam se něco objevilo a najednou jsem si domů přivezl jeden, druhý, třetí a sběratelství v tomto oboru se rozběhlo na plné obrátky," řekl dále.



Dnes Vladimír Rybář vlastní dvě desítky strojů. Patnáct jich zprovoznil, na zprovoznění další tří se pracuje a další jsou rozdělané v dílně a čekají na kompletní renovaci.

Ve sbírce Vladimíra Rybáře jsou stroje značky Slavia, které vyráběla firma bratří Paříků z Napajedel. Nechybí stabilní motory značky Ladislav Benz z Třebíče nebo H. Klíma a spol. z Brna, R. Novák z Mladé Boleslavi a firmy Ig. Lorenz z Kroměříže. Mimo stabilních motorů má ve sbírce ještě traktor značky Svoboda z roku 1945, se kterým vyhrál soutěž při letošním srazu historických vozidel v Doksanech na Litoměřicku.

A jak je dobrým zvykem, ke sběratelství patří také setkání lidí stejného zaměření. Těch se Vladimír Rybář zúčastňuje, stejně jako přehlídek veteránských vozidel a historických technických strojů. Zúčastnil se i mezinárodních srazů, z nichž nejznámějším asi je Internationale stationaire motoren show v holandském Nuenenu, což je jedno z největších setkání v Evropě. Většinou to je třídenní show a sjíždí se sem okolo tisícovky majitelů stabilních motorů. V příštím roce se sraz v Nuenenu uskuteční ve dnech 23. až 25. května. Vladimír Rybář jezdí také na srazy do sousedního Německa.

Obrovské srazy historických strojů se organizují také ve Velké Británii, kde ještě také hodně frčí pára, lokomotory a parní stroje.

A co bývá mezi sběrateli stabilních motorů raritou? Bývá to motor od nějaké malé dílny. Podle slov Vladimíra Rybáře bylo u nás velkých výrobců stabilních motorů asi deset. Ale výrobě se věnovaly i malé podniky nebo kovářské dílny na vesnici, které dokázaly vyrobit je několik málo kusů stabilních motorů, v lepším případě jen několik desítek, a to jsou ty rarity, kterých si sběratelé nesmírně cení.

„Když dneska člověk něco takového objeví, tak je to unikát, který prostě musí získat a uchovat. No a před kolegy sběrateli je to jakýsi trumf, se kterým je možné se potom na nějakém srazu pochlubit,“ dodává Rybář.

Také se může stát, že se objeví sériově vyráběný kus s nějakou zvláštností a ten také patří k ceněným sběratelským kouskům. Historie stabilních motorů je totiž jednou z ne zrovna dopodrobna probádaných technických oblastí a mezi širší veřejností známou.

Sám Vladimír Rybář podotýká, že sbírání stabilních motorů je zajímavý koníček a skupina těch, kteří se mu věnují, je takovou uzavřenou společností, která drží hodně pohromadě. Tudíž srazy sběratelů probíhají v hodně kamarádské atmosféře.

„Sběratelů starých aut nebo motocyklů je hodně a každý ze studia historie ví, jak co mělo vypadat. Že tady to mělo být takhle, tohle zase jinak, ale u stabiláků tomu tak úplně není,“ řekl sběratel z Brozan.

Každý ze skupiny se na něco specializuje, takže když se dává nějaký stroj do provozuschopného stavu, pomáhají si sběratelé navzájem, ať už možností poskytnout chybějící součástku nebo výrobou dílu, kterého je potřeba. Výměnný obchod funguje.

Československé stabilní motory jsou v západní Evropě hodně ceněné. V posledních letech ale dochází k jejich návratu domů. „Potom, co se někdy v 90. letech hodně unikátních motorů vyvezlo a prodalo do zahraničí, hodně do Holandska, Belgie a Německa, tak v posledních letech je trend, že se vrací do Česka. Holanďané říkají, že sběratelé vymírají a mladí o tento druh artiklu nemají zájem, takže se u nás vyrobené stabilní motory vozí k nám domů,“ uzavřel Vladimír Rybář.

Obvykle se jedná o spalovací motor zážehový, nejčastěji petrolejový, dále benzolový a později benzínový, nebo vznětový. Motory, v naprosté většině jednoválcové, pracovaly na čtyřtaktním principu a měly těžké setrvačníky, které zajišťovaly jejich pravidelný chod. Využíval se podle portálu wikipedia pro pohon různých stojících, tedy stabilních, zařízení, jako například cirkulárky, vodní čerpadlo, mlátičky obilí a jiné zejména zemědělské stroje. Jejich předchůdcem byla parní lokomobila, která sloužila ke stejnému účelu.

K největšímu rozšíření těchto strojů došlo v Česku v meziválečném období. Nejznámější výrobci u nás byly firmy Slavia, Lorenc Kroměříž, Wikov, Ježek Blansko, Benz Třebíč a Svoboda. Výkonové rozpětí činilo od 3 HP až k největším strojům přes 10 HP, které již zvládly pohánět tehdy největší zemědělský stroj – mlátičku. Nejvíc rozšířenými byly střední a malé stroje o výkonu od tří do šesti koňských sil sloužící k řezání dřeva, čerpání vody a podobně. Někdy byly montovány na rám s koly pro jejich snadnější transport. Montovaly se též do prvních traktorů.