Land Wasser Schlepper: Obojživelné vozidlo Wehrmachtu, které mělo dobýt Británii

Land Wasser Schlepper (LWS) – obojživelné pásové vozidlo, které mělo sehrát klíčovou roli při invazi do Británie během 2. světové války, ale nakonec skončilo na východní frontě. Tento unikátní stroj, kombinující vlastnosti lodě a pásového tahače, byl jedním z nejambicióznějších vojenských projektů Wehrmachtu. V článku se podíváme na jeho vývoj, nasazení i technické parametry a připomeneme, proč nakonec nikdy nevyjel do akce, pro kterou byl určen. Měl sehrát důležitou úlohu za II. světové války při plánované německé invazi po plánovaném úspěšném završení slavné letecké Bitvy o Británii v roce 1940. Nakonec bylo všechno jinak. Královské letectvo Britské ostrovy ubránilo a německá vojska se nikam nevyloďovala. Obojživelný pásový tahač Land Wasser Schlepper byl nakonec využit pro jiné úkoly a velké sériové výroby se nakonec nedočkal.

V současnosti si připomínáme 85. výročí dnes již slavné letecké Bitvy o Británii, která probíhala od 10. července do 31. října 1940. Jednalo se o vůbec první významné střetnutí v dějinách válek vybojované výhradně prostřednictvím leteckých sil.

Smyslem této vzdušné bitvy, kterou po skončení bitvy o Francii rozpoutala německá strana, bylo zničit nebo alespoň výrazně oslabit britskou Royal Air Force, a získat tak jednoznačnou vzdušnou převahu nad kanálem La Manche a Británií, což podle portálu wikipedia německé velení považovalo za nutnou podmínku pro uskutečnění Operace Seelöwe – česky Lvoun, tedy plánované invaze do Anglie. „Bez této převahy by tato akce byla příliš riskantní až neproveditelná,“ píše wikipedie.

Na vylodění do Velké Británie se německá vojska připravovala několik let. Vzniklo několik speciálních vojenských vozidel a lodí, které měly při akci plnit logistické úkoly.

Autor Ivo Pejčoch ve svém článku v časopisu Hobby Historie z prosince roku 2010 uvádí, že případný střet s britskými vojsky stavěl před německou generalitu otázku, jakým způsobem vést proti ostrovnímu království ofenzívu. „Už před válkou se mezi důstojníky generálního štábu diskutovalo o možnosti provést na ostrov invazní operaci,“ píše Pejčoch. Tato myšlenka vedla k vývoji specializovaných výsadkových prámů, komponentů mobilního přístavu dalšího vybavení monstrózní válečné akce.

Dokument o obojživelníku Land Wasser Schlepper (LWS):

Jedním z vozidel speciálně určených pro německé invazní síly byl tahač nazvaný Land Wasser Schlepper, zkráceně LWS. Jednalo se o pásové obojživelné vozidlo používané Wehrmachtem jako dopravní prostředek pro mužstvo přes řeky a pro vylodění na pobřeží.

V roce 1936 pověřil Wehrmacht firmu Rheinmetall, aby vyrobila plovoucí tahač. Za přípravou vozidla ale stály i další firmy. První tři stroje byly dokončeny do roku 1939 a tento počet se do července 1940 zvýšil na sedm.

Vozidla dostala označení Land Wasser Schlepper (LWS) a byla rozsáhle testována Úřadem pro armádní výzbroj. Obojživelný tahač mohl přepravovat přibližně 20 vojáků nebo jiný ekvivalentní náklad a mohl být použit také jako tahač ve vodě i na souši. Pro další přepravu mužstva nebo techniky byly vyvinuty také speciální plovoucí přívěsy, hmotnostní kategorie 10 a 20 tun.

LWS byl vybaven vidlicovým dvanáctiválcovým motorem Maybach HL 120 TRM o výkonu 300 koní a mohl na souši jet rychlostí 40 kilometrů v hodině po silnici. S pomocí dvou vrtulí pak mohl dosáhnout rychlosti 12,5 kilometrů v hodině ve vodě. Byl dlouhý 8,60 metru, široký 3,16 metru a vysoký 3,10 metru. Vozidlo vážilo 13 tun.



V přední části seděli vedle sebe řidič a velitel. Za nimi měl své místo pozorovatel. Pokud bylo vozidlo napadeno mohl pozorovatel vést palbu z lehkého kulometu umístěného na střeše nebo jiné ruční zbraně. Další palebnou sílu pak poskytovalo přepravované mužstvo. To mohlo střílet jak z paluby, tak i otevřenými bočními okénky. Do útrob stroje posádka a přepravovaní vojáci nastupovali velkými dvoudílnými vraty ve stropní části. Mužstvo sedělo buď na jednoduchý profilech nebo na podleze.

Tvarově byl obojživelný tahač Land Wasser Schlepper navržen velice jednoduše. Když plul po hladině, připomínal spíše výletní parník, ovšem jeho civilní vzhled naprosto klamal. Ve skutečnosti se jednalo o jedno z nejvýkonnějších obojživelných vozidel II. světové války.

Poprvé byl obojživelný tahač LWS předveden generálplukovníkovi Franzi Halderovi, náčelníkovi generálního štábu armády, na ostrově Sylt, a to 2. srpna 1940. Generál sice kritizoval jeho vysokou siluetu na souši, ale nakonec uznal celkovou užitečnost konstrukce. Bylo navrženo postavit dostatek těchto obojživelníků, aby bylo možné jeden nebo dva přidělit ke každému invaznímu člunu.

Prvních osm strojů objednal Waffenamt na počátku II. světové války a do konce roku 1940 byly postaveny další čtyři transportéry. Druhá série měla být stavěna tempem dvou vozidel za měsíc, a to v období březen až červen 1941. V červenci 1942 prošlo zkouškami pouhých sedm vozidel a tak další série byla objednána pro dodání v září 1943. Když došlo na předání, mělo být podle některých zdrojů k dispozici pouhých 21 transportérů.

Nicméně první vozidla LWS měla být připravena k nasazení už v průběhu operace Seelöwe, ale v důsledku toho, že se Luftwaffe nepodařilo ovládnout britské nebe, bylo vylodění odloženo na neurčito.

Peter Schenk v knize Invasion of England 1940: The Planning of Operation Sealion (Conway Maritime Press, 1990) píše, že velké potíže se zahájením hromadné výroby obojživelného vozidla LWS nakonec zabránily i celkové realizaci tohoto plánu.

Nakonec byl celý program výroby obojživelníků zastaven a plovoucí vleky, které měly být nedílnou součástí těchto tahačů, tím pádem ztratily opodstatnění a jejich výroba se také zastavila. Výrobní závod dokázal do července 1942 smontovat čtyři desetitunové a dva dvacetitunové obojživelné přívěsy.



Tahače Land Wasser Schlepper byly postaveny v několika navzájem odlišných variantách. Minimálně jeden stroj měl zkrácený podvozek se sedmi pojezdovými koly, měl velká obdélníková okna v přídi nástavby tři malá kulatá vzadu na bocích. Byly ještě další dvě varianty s osmi pojezdovými koly.

Když nedošlo k naplnění cílů operace Seelöwe, vozidla LWS se v roce 1941 přesunula na východní frontu v rámci operace Barbarossa a byly použity k dobytí baltských ostrovů Moon, Ösel a Dagö v září 1941. Jejich hlavní oblastí působení pak zůstala východní fronta, ale některé se dočkaly nasazení ve Středomoří.

Jeden Land Wasser Schlepper byl s určitostí využit v severní Africe a zařazen do ženijní Pioneer-Landungs-Kompanie 778. Další vozidla využívala Kriegsmarine, LWS se ukázal jako vhodné vozidlo pro podporu miniponorek. Používal se hlavně k jejich tažení do vody na speciálním podvozku nebo k vytažení z vody a transportu do úkrytu.

Konce II. světové války se žádné vozidlo Land Wasser Schlepper nedočkalo. Není ani známo, že by se někde nacházel alespoň nějaký jeho komponent.