Bufík Na Tobolkách: Retro zastávka, kde vládnou klobásy a silniční nostalgie

Retro bufet u silnice I/37 nedaleko Trhové Kamenice je živoucím důkazem, že poctivá klasika z českých silnic ještě nevymizela. Bufík Na Tobolkách láká řidiče na autentickou atmosféru, čerstvě uzené klobásy a návrat do časů, kdy se na cestách zastavovalo kvůli jednoduchému, ale kvalitnímu jídlu. Zapomeňte na moderní fast foody – tady vládne silniční punk, hotovost v kapse a chuť na opravdový zážitek.   Naše gastrotoulky nás tentokrát zavedly do Bufíku Na Tobolkách u Trhové Kamenice. Tento retro klenot leží přímo na frekventované tepně silnice I/37, která spojuje Pardubice a Chrudim se Ždírcem nad Doubravou a dále s Vysočinou. Je to strategický bod, kde historie dýchá z každého kusu tmavého dřeva.

Původ tohoto místa sahá hluboko do minulého století, ale jeho podoba se v čase měnila. Majitel Vít vzpomíná, že v sedmdesátých letech to tu fungovalo úplně jinak.

„Původně tady byla jen pojízdná prodejna,“ vypráví o dobách, kdy se u silnice prodávalo přímo z vozu. Zlom přišel kolem roku 2000, kdy proběhla renovace a na místě vyrostl současný dřevěný bufet, který tu v nezměněné podobě stojí dodnes.

Lokalita má podle Víta minulost spojenou s jednou z prvních vah pro kamiony v republice a plocha sloužila k odstavování kontrolovaných vozů. „Podle toho, co mi lidé říkali, to tady bylo už v roce 1977 vystavěné jako celnice,“ dodává Vít.



Dnešní bufet tak pamatuje éru, kdy se sem prý muselo přijet zatopit už v šest ráno, aby měli technici po příjezdu teplo.

Do minulosti se návštěvník dostane nejen hned po příchodu do podniku, ale i při nabízeném sortimentu, kterému vévodí klobásy právě vytažené z udírny. „Nejsme supermarket, abychom tu skladovali půl roku klobásy,“ říká rázně majitel.

Udírna běží naplno a denně se tu prodá v průměru padesát klobás, v létě i dvojnásobek. Klobásy sem vozí od řezníků z ZD Krucemburk. My jsme otestovali pikantní klobásu za 66 korun. K tomu krajíc chleba a poctivá porce hořčice na papírovém tácku.

Menu je tu stručné a pro peněženku přívětívé: moravská, pikantní, uzené maso nebo opečená sekaná. „Je to poctivý jídlo pro lidi na cestách, ne žadné předtražené burgery a bagety. Na to si tu nehraju. V zimě přijde třeba třicet lidí, v létě kolem stovky. Stačí, aby se vysypala D11 a doprava se odkloní tudy, pak se nezastavíme,“ vysvětluje Vít.

Provoz v lesním bufetu vyžaduje značnou improvizaci. Není tu tekoucí voda, což majitel řeší barely, a s platební kartou tu neuspějete. Je to analogový svět, kde si Vít přitápí v kamnech a interiér zdobí lebky nebo staré hračky.

„Dřív se tu dělalo kdeco, i myslivecké slavnosti a guláše, ale bez vody a s hygieniky v patách je to dneska těžké,“ vzpomíná majitel na časy minulé.

Víte i vy o dobrém motorestu či podniku, který stojí za návštěvu? Napište nám svůj tip na e-mail: petr.vanous@denik.cz. Třeba se příště vypravíme v rámci našich gastrotoulek právě tam, kam nám doporučíte.