Svíčková pod stovku? Rodinná táckovna vaří Čechům poctivé jídlo za lidové ceny

Nenápadná jídelna, která denně vydá stovky porcí jídel, tisíce chlebíčků a přitom si drží ceny, nad kterými zůstává rozum stát. To je Bufet Dostál, který stojí na silném rodinném příběhu, poctivých surovinách a filozofii, že dobré jídlo nemusí být drahé. V gastrotoulkách jsme se tentokrát podívali, jak se Dostálovým podařilo vrátit do hry klasické „táckovny“ a proč jejich koncept tak dobře funguje. Svíčková na smetaně či španělský ptáček za 99,90 Kč, rajská za 89,90 Kč nebo dršťková a hrachová polévka za 29 korun. To není vtip ani nostalgický sen o devadesátkách. To je realita všedního dne v Bufetu Dostál v Chocni, kam nás zavedly naše gastrotoulky.

Pod taktovkou klanu Dostálů vznikla skutečná renesance českých táckoven. Bufet v Chocni před šesti lety odstartoval novou éru stravování, která Jana Dostála samotného zaskočila. „Když jsme po rekonstrukci prostor nový bufet otevírali, vůbec mě nenapadlo, že se to takhle ujme. Byl jsem z toho upřímně překvapený,“ přiznává majitel.

Podle něj za tím stojí celková proměna českého gastra v posledních letech. „Mnoho hospodských uvěřilo Zdeňku Pohlreichovi, že si musejí za jídlo říkat o co nejvíc peněz a dělat z toho vědu. My jsme šli vlastní cetou a ukázalo se, jak moc lidem poctivá a dostupná táckovna chyběla. Naše bistra vlastně nahrazují drahá hospodská meníčka, ale přitom v té nejlepší kvalitě,“ vysvětluje Jan Dostál.



Hned také doplňuje, že cenová politika se nedrží jen v rodné Chocni, ale takřka „baťovské“ ceny mají i v dalších „táckovnách“ napříč republikou.

To, co dává Bufetu Dostál jeho neopakovatelnou duši je fascinující rodinná sága. Jan Dostál je už čtvrtou generací klanu, kterému koluje v žilách řeznická krev. Historii začal psát jeho praděda už v roce 1927 a rodinná masna přečkala první republiku i druhou světovou válku, ale málem už ne znárodněním.

„Výrobu převzal po roce 1948 státní podnik RaJ (Restaurace a jídelny). Z vyhlášeného místa se stala nejdříve hospoda a později krám,“ popisuje Dostál.

Šance na nápravu přišla až v roce 1991. „Byl jsem tehdy malý kluk, když babička s tátou prostory zrestituovali. Bylo to smutné – po RaJi zůstalo všechno naprosto zdevastované. Museli jsme začít od nuly. Sám si pamatuju, že už od dvanácti jsem tu sem chodil na brigádu, aby se dalo vše dohromady. A dnes vlastně jen pokračujeme v tom, co naši předkové začali. Máme to prostě v genech,“ míní Dostál.

Zásadním pilířem je zde původ surovin. „Snažíme se brát lokálně, ale nestačí to. Většinu masa tak odebíráme z Maso Jičín. U všeho musíme mít absolutní kontrolu nad tím, co děláme. Třeba do sekané si děláme maso sami. Ale vlastně vše tu vyrábíme od nuly. I veky na naše chlebíčky. A v Rychnově nad Kněžnou máme i vlastní cukrářskou výrobu, “ říká Dostál.

O tom, že se tahle poctivost vyplácí, svědčí neuvěřitelná čísla. Denně připraví 2 až 2,5 tisíce chlebíčků a vyrobí zhruba tunu salátů. Domácí vlašák, pařížský nebo pikantní rumcajs rozvážejí do všech svých provozoven v Pardubicích, Rychnově, Ústí nad Orlicí či ve Vysokém Mýtě. Jen v samotném choceňském bufetu se přitom denně vydá až 400 porcí jídel.

Bufet Dostál má otevřeno od pondělí do pátku už od pěti ráno. A to nejen v Chocni. „Otevíráme pro lidi, co se vrací z nočních šichet. Chodí k nám na snídani a hitem je vaječný řízek, ruská vejce, ale i teplý karbanátek nebo řízek,“ vypočítává Jan Dostál.

My jsme si v záplavě českých masových lákadel dali žemlovku (zemlbábu) s tvarohem a jablky za 98 Kč. A jedna věc nás, tedy kromě elké porce, mile překvapila, nebyly v ní rozinky. A evidentně tato pochutina „nevoní" ani Dostálovi. „Tak to jste moji lidé, já rozinky taky nemám rád. Do poctivé zemlbáby prostě nepatří,“ usmívá se majitel.



Kromě rodinného odkazu má podnik i hlubší lidský rozměr. Součástí celého projektu je chráněná dílna, kde se lidé s handicapem podílejí na renesanci táckoven. „Jsme hrdí na to, že dáváme šanci lidem, kteří to mají na trhu práce těžší. Jejich radost z práce je cítit v každém soustu,“ uzavírá Jan Dostál.

Víte i vy o dobrém motorestu či podniku, který stojí za návštěvu? Napište nám svůj tip na e-mail: petr.vanous@denik.cz. Třeba se příště vypravíme v rámci našich gastrotoulek právě tam, kam nám doporučíte.

Zdroj: Deník.cz