Povinný poplatek 10 000 Kč: Řidiči aut vyrobených před určitým rokem musí platit

Koupě ojetého vozu přináší radost z nového přírůstku do garáže, ale také řadu dalších nutných výdajů. Člověk obvykle počítá s pořízením dálniční známky, zaplacením povinného ručení nebo úhradou běžného přepisu auta na úřadě. Existuje ale ještě jeden státní poplatek, který dokáže cenu levné ojetiny nepříjemně prodražit. Často se o něm mluví v souvislosti s auty vyrobenými před rokem 2000 a může se vyšplhat až na 10 000 Kč. Když si člověk vybírá starší ojetinu za pár desítek tisíc korun, hlídá si hlavně stav motoru a korozi. Málokdo ale v tu chvíli myslí na poplatky spojené s registrací vozidla na nového majitele. Běžný přepis auta stojí pár stovek, jenže to v mnoha případech ani zdaleka nestačí.

Do hry totiž umí nečekaně vstoupit emisní poplatek, kterému se běžně říká ekologická daň. Kdo koupí starší auto, nemá automaticky vyhráno jen tím, že se domluví na ceně s prodávajícím. Pokud se jedná o vůz, za který tento poplatek ještě nikdo nezaplatil, přijde platba na řadu při přepisu.

Nejde o klasickou každoroční platbu. Zmíněný poplatek za staré auto je jednorázový výběr peněz, který se řeší při první registraci dovezeného vozu v Česku, případně při jeho prvním převodu. Úřad jednoduše nenechá nového majitele auto přepsat, dokud peníze nepošle.

Výše tohoto poplatku se odvíjí od toho, jak moc daný vůz zatěžuje životní prostředí. Podle informací na Portálu veřejné správy se platí při registraci nebo prvním převodu vozidel kategorie M1 a N1. Jde tedy o běžná osobní auta a menší dodávky.



Nejvyšší poplatek 10 000 Kč dopadá na vozidla, která nesplňují ani základní emisní normu EURO 1. U vozů splňujících normu EURO 1 se platí 5 000 Kč, zatímco u kategorie EURO 2 činí poplatek 3 000 Kč. Tyto částky dovedou s rozpočtem na nákup auta pořádně zamávat.

Osobně jsem se s tím setkal před lety při nákupu staré ojetiny na zimu. Prodejce mi sice tvrdil, že vozidlo je plně pojízdné, ale jaksi zapomněl zmínit, že emisní poplatek ještě nikdo předtím neřešil. Na úřadě mě pak čekalo docela drahé překvapení.

Lidé si často myslí, že tento poplatek dopadá na úplně každé vozidlo vyrobené v minulém tisíciletí. Není to ale tak jednoduché, rozhoduje totiž konkrétní emisní norma zapsaná v dokladech. Auta s normou EURO 3 a vyšší jsou od platby zcela osvobozena.

Podle přehledu Ministerstva dopravy se začala norma EURO 3 uplatňovat u schvalování nových typů aut od začátku roku 2000 a u prvních registrací od roku 2001. Proto se v praxi tak často mluví o autech před rokem 2000, i když samotné datum výroby není tím hlavním měřítkem.

Nejrychlejší kontrola vede rovnou do dokladů k autu. U starších vozů tam obvykle nenajdete přímo napsáno EURO 1 nebo EURO 2, ale jen číslo určitého emisního předpisu. Podle tohoto čísla pak úředník určuje příslušnou sazbu.

Pravidla znají výjimky a některé převody se obejdou bez poplatku bez ohledu na stáří vozu. Stát myslel na specifické životní situace, takže poplatek se nevybírá při převodu v rámci vypořádání dědictví a uplatňuje se pardon i při zániku společného jmění manželů.

Výrazné zvýhodnění mají také lidé se zdravotním postižením. Držitelé průkazu ZTP nebo ZTP-P jsou od placení zcela osvobozeni. Zákon dále pamatuje na motorkáře a majitele aut nad 3,5 tuny, kterých se tento systém vůbec netýká.



Velkou radost mají milovníci historie. Pokud má totiž vůz oficiální označení veterána, emisní poplatek u něj zcela odpadá. Stát tímto krokem podporuje zachování technického kulturního dědictví pro další generace.

V Česku nejde o nově zavedený výmysl. Systém poplatků za starší ojetiny u nás funguje už od ledna 2009. Ministerstvo životního prostředí tehdy tento recyklační poplatek zavádělo přes zákon o odpadech. Dnes je celá agenda navázána na zákon o výrobcích s ukončenou životností.

Pokud tedy máte v plánu oživit svou garáž nějakým zajímavým kouskem z devadesátých let, dobře si prověřte jeho doklady. Zabráníte tak tomu, že vás u okénka na registru vozidel polije horko z nečekaného účtu na deset tisíc korun.