Legenda z Nizozemska: Gijs van Lennep dvakrát dobyl Le Mans a okouzlil svět

Ačkoli se prestižního vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans zúčastnil jen sedmkrát, zapsal se do jeho historie jako legenda. Dva své starty totiž proměnil v celkové vítězství tohoto ikonického motoristického podniku. Vyzkoušel si i Formuli 1, v jejímž kokpitu naposledy seděl před půl stoletím, ovšem bez větších úspěchů. Přesto je dnes 83letý Gijs van Lennep považován za člena nizozemské šlechty bez šlechtického titulu a v roce 1999 byl vyhlášen nejlepším nizozemským závodníkem 20. století. Jako malý kluk snil o tom, že by se stal automobilovým závodníkem. Jako šestiletého jej vzal otec na první mezinárodní závody na nedaleký okruh v Zandvoortu. Bylo to v roce 1948.

„Viděl jsem jak princ Bira vyhrál,“ vzpomínal loni v lednu v rozhovoru pro portál Motorsport Magazine Gijs van Lennep. Od té doby často jezdil na kole z Aerdenhoutu, aby se vplížil pod plotem a sledoval závodní hrdiny své doby, aby se nakonec stal jedním z nich.

Na okruhu Zandvoort se také naučil ovládat auto ve slavné škole smyku Roba Slotemakera, debutoval v F1 a získal také svůj první bod v seriálu mistrovství světa F1.

Podle portálu Racing Sport Cars svůj první oficiálně zaznamenaný závod jel Gijs van Lennep 23. června 1963. Bylo to, jak jinak, než na okruhu v Zandvoortu, kdy v týmu W. Blankevoorta jel za volantem vozu Hirondelle 1500 a dojel si pro 12. místo. Rok na to poprvé při závodu usedl za volant vozu Porsche, konkrétně typu 904, ale nedopadlo to. Vrátil se proto k Hirondelle a v roce 1965 to dvakrát zkoušel s BMW 1800.

V říjnu téhož roku opět sedlal Porsche 904, aby závod na svém oblíbeném Zandvoortu vyhrál. Od té doby zůstal německé značce prakticky věrný, s několika odskočeními si za volant několika jiných vozů, po celou svou aktivní kariéru. Nikdo neodjel s vozem této ikonické značky více závodů než Gijs van Lennep.

V roce 1966 s vozem Porsche 908 vyhrál Grand Prix Paris na Autodrome de Linas - Montlhéry a 2 600 kilometrů dlouhý závod v rakouském Aspernu. Následující rok 1967 byl nic moc a rok 1968 se stal doslova propadákem.



Gijs jezdil s Porsche 910 vytrvalostní závody a ani jeden z nich nedopadl. Zkoušel to s parťákem Benem Ponem jako dvojice soukromého týmu, ale ani se do závodu nekvalifikovali. To rok 1969, to už bylo takzvaně jiné kafe. Přišel triumf při dvouhodinovce v maďarské Budapešti, vítězství s Porsche 911 a kolegou Toine Hezemansem při šestihodinovce na Nürburgringu a první msto při Dunes Trophy v Zandvoortu.

Než dosáhl největších úspěchů své kariéry, absolvoval nizozemský závodník řadu různých podniků, většinou vytrvalostních.

Největšího svého úspěchu dosáhl při 24 hodin Le Mans. Prvního celkového vítězství při prestižním podniku na okruhu Circuit de la Sarthe Gijs van Lennep dosáhl v roce 1971 za volantem Porsche 917, když se střídal s Helmutem Markem. Ujeli úctyhodných 397 kol. Navíc van Lennep stál u samotného zrodu Porsche coby hybné síly 24hodinovky v Le Mans, které poprvé slavilo triumf v roce 1970.

Podruhé Gijs triumfoval v celkovém klasifikaci při 24 hodin Le Mans v roce 1976, kdys  Jacky Ickxem jeli v Porsche 936 a dokončili 349 okruhů. Vítězství ve třídě GTS si van Lennep připsal rok předtím s vozem Porsche 911 Carrera RSR, když se za volantem střídal s jezdeckou trojicí John Fitzpatrick – Manfred Schurti – Toine Hezemans.

V průběhu sedmi absolvovaných ročníků 24 hodin Le Mans si van Lennep ještě připsal jedno druhé místo v roce 1974, kdy jel s Herbertem Müllerem s vozem Porsche 911 Carrera RSR Turbo a o rok dříve si vyjezdil čtvrtou pozici se stejným autem a stejným jezdeckým kolegou.

V roce 1971 potom van Lennep vstoupil do seriálu mistrovství světa F1. Pokračoval zde celkem ve čtyřech sezonách, většinou ale jako záskok při jednotlivých velkých cenách. Jak už bylo výše zmíněno, kariéra pilota F1 byla pro van Lennepa bez výraznějších úspěchů. Výsledkem byla účast na deseti Grand Prix a start v osmi závodech se ziskem dvou mistrovských bodů.



Debut si odbyl při domácí Grand Prix Holandska a jak jinak než na okruhu Zandvoort. Usedl za volant monopostu Surtees – Ford. V kvalifikaci si vyjezdil 21. startovní pozici. V samotném závodě dojel osmý, když si vítězství připsal Jacky Ickx na Ferrari, který van Lennepovi „nadělil“ pět kol.

V závodě mohl startovat díky Stichting Autoraces Nederland, což byla nadace pro automobilové závody v Nizozemsku, která pro něj najala místo v Surtees TS7. Osmé místo, při velmi deštivé Grand Prix, bylo ceněno jako velice slušné.

V roce 1973 už jezdil v barvách týmu ISO Marlboro Franka Williamse. Startoval ve třech GP a získal svůj první bod, a to doma v Zandvoortu při Grand Prix Holandska, když skončil na šestém bodovaném místě. Vítězem se stal Jackie Stewart na Tyrrellu, kterému sekundoval jeho stájový kolega Francois Cevert. Při závodu bohužel zahynul Roger Williamson, jehož March 731 se po nárazu do svodidel převrátil a začal hořet. Britský pilot v něm uhořel.

V dalších dvou závodech, a to v Rakousku a v Itálii nebodoval. Na Österreichringu dojel devátý a v Monze jízdu nedokončil.

V následujícím roce 1974 se v barvách ISO Marlboro představil v pouhých dvou závodech. Jel Velkou cenu Belgie, kde skončil na 14. místě, a na domácí Grand Prix Holandska se nekvalifikoval, takže do závodu samotného ani nenastoupil, stejně jako Američan Tim Schenken s vozem Trojan.

Rok 1975 byl pro Gijse van Lennepa posledním v elitním seriálu F1. Jel v něm tři závody. V barvách stáje HB Bewaking Team Ensign se poprvé s vozem Ensign N174 představil při Velké ceně Holandska a dojel si pro 10. místo. Další dva závody jel s novějším Ensignem N175 a obsadil s ním ve Francii 14. místo a v Německu šesté, za které si připsal druhý mistrovský bod své kariéry. Poté už se v MS Formule 1 neobjevil.

V roce 1972 Gijs van Lennep dokázal vyhrát evropský šampionát Formule 5000. Většinu závodů absolvoval s monopostem Surtees TS 11. Pouze jeden závod jel s vozem McLaren M18. V následujícím roce si v tomto mistrovství dojel pro 10. místo.

Bohatou závodní kariéru, při níž dokázal vyhrál i poslední Targu Florio, mýtický silniční závod na Sicílii, ukončil v roce 1976, kdy se po vítězství v 24 hodin Le Mans snažil odjet ještě závod DRM na Norisringu s vozem Porsche 934, kam se mu ale nepodařilo se kvalifikovat.



V roce 1999 byl Gijs van Lennep nizozemskou odbornou porotou vyhlášen nejlepším nizozemským závodním jezdcem dvacátého století.

Po skončení aktivní závodnické kariéry se Gijs van Lennep stal dlouholetým ambasadorem Porsche. Za to se mu německá automobilka odměnila, a to jak jinak, než autem šitým na míru.

Holandská závodní legenda totiž dostala k 78. narozeninám specializovaný vůz Porsche 911 Carrera S, který byl upraven ve stylu závodních aut Racing Teamu Holland, za nějž van Lennep také jezdil. Automobil dostal barvu Lava Orange, zadní začerněná světla, přítlačné křídlo z Turbo-kitu a jméno nizozemské legendy napsané na prazích. Nejvíce bijící do očí ale byl kontroverzní prvek na přídi.

Jednalo se o otisk jeho vlastního prstu na přední kapotě. Sám kezdec tuto zvláštnost komentoval lakonicky: „V personalizaci už nejde zajít o moc dál, než mít auto s vlastním otiskem prstu.”

Původně chtělo Porsche předvést speciální verzi Gijs van Lennep v srpnu 2020, během desátého ročníku setkání jezdců, kteří získávají peníze na charitu, Gijs van Lennep Legend. Jubilejní ročník ale musel být kvůli pandemii Covidu-19 odložen až na 22. srpna roku 2021, tedy na rok, který připomínal, že před 50 lety van Lennep poprvé vyhrál 24 hodin Le Mans s vozem Porsche 917, s rekordním dojezdem vzdálenosti, který vydržel až do roku 2010.

Automobilka Porsche přišla s novinkou, tedy otiskem vlastního prstu majitele na přední kapotě vozu v roce 2020, když se rozhodla symbolizovat trend doby, pomocí otisku prstu otevřít všemožné elektronické přístroje, a to nejen mobilního telefonu, ale i domů, kanceláří nebo i automobilů. Lidé se shodnými stejnými otisky prstů neexistují, takže vozy s touto ozdobou se tak stály naprostými unikáty. Samozřejmě za patřičný příplatek.