Německý K-Wagen měl být odpovědí na britské tanky. Projekt skončil fiaskem

/KVÍZ/ Na modelářské výstavě Kadaňský plasťák se objevila zmenšenina supertěžkého tanku K-Wagen, vyvinutého pro německou armádu v roce 1917. Tento gigantický stroj měl za cíl změnit průběh zákopové války během I. světové války. Na výstavě tak byla připomenuta fascinující historie této zbraně obřích rozměrů. První světová válka na západní frontě se vedla převážně s využitím rozsáhlých a dobře bráněných zákopových systémů. Fronta se tedy vyznačovala především pomalými postupy na obou stranách, které byly buď příliš nákladné a smrtící, nebo příliš nevýznamné na to, aby dosáhly skutečné změny na bojišti.

Během bojů začaly jak Ústřední mocnosti, tak i Dohoda vyvíjet vlastní návrhy pásových dělostřeleckých platforem, později nazvaných tanky, aby dosáhly průlomu v liniích toho druhého s využitím silné palebné síly a mobility těchto vozidel. Němcům se kvůli nedostatku motivace a materiálu podařilo do konfliktu vyslat jen velmi malé množství svých strojů. Tanky, které spojenci nasadili do akce, zůstávaly obecně vázány na podpůrnou roli pěchoty a sloužily jako jakási forma mobilních bunkrů.

Do roku 1918 obě strany plánovaly vyvinout novou generaci těžkých vozidel - tanků, které by v roce 1919 sehrály rozhodující roli. Každá doufala, že prolomí patovou situaci na bojišti.

Německý generální štáb se v roce 1917 o tanky příliš nezajímal a zaměřoval se spíše na specializovanou pěchotu (Sturmtruppen), která by mohla infiltrovat nepřátelské linie a dobývat zákopy s použitím granátů a obchvatných manévrů. Vylepšení britských tanků a potřeba návratu do ofenzívy na Západě však v roce 1917 vyvolaly novou politiku.

Pomalu se vyvíjející německý tank Sturmpanzerwagen A7V byl objednán do nízkosériové výroby počátkem roku 1917, ale přicházely i další návrhy na tanky, a to ještě předtím, než byl A7V vůbec hotový.

Například byl navržen podpůrný obří tank, který by doplnil A7V, nazvaný Großkampfwagen nebo také K-Wagen. Konstrukce nového tanku měla být připravena pro nadcházející plánovanou ofenzívu, ale tank nebyl včas dokončen.

Původní návrh tanku K-Wagen vytvořil kapitán Weger, zatímco podrobné stavební plány rozpracoval záložní kapitán a hlavní inženýr Wilhelm Adolph Theodor Müller.Portál Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/K-wagen) ještě uvádí, že vedoucím vývojového týmu byl Ing. Wollmer.

Dne 31. března 1917 byl návrh na supertěžký tank předložen ministerstvu války oddělením náčelníka polních vozidel (Dienststelle des Chefs des Feldkraftfahrwesens, zkráceně Chefkraft). Toto oddělení bylo zřízeno 15. prosince 1916 a podřízeno přímo německého velitelství. Jeho úkolem bylo, jak se píše na webu Tanks - encyklopedia řídit veškeré automobilové záležitosti, včetně konstrukce obrněných vozidel. Ministerstvo zpočátku návrh odmítlo, ne však na základě jeho vlastností, ale chtělo vyčkat na výsledky zkoušek tanku A7V.



Po odmítnutí byla zřízena zvláštní komise, která v dubnu 1917 stanovila nové konstrukční požadavky. Mezitím se objevily další zprávy o britských a francouzských bojových vozidlech, takže Němci věnovali větší pozornost vlastnímu vývoji. Dne 28. června 1917 schválilo ministerstvo války výrobu 10 vozidel. Původní náklady na každou jednotku byly v rozpočtu stanoveny na 600 000 marek. Ovšem skutečné náklady se rychle zvýšily, když začala montáž prvních dvou vozidel.

Od samého začátku procesu se postupně objevovalo mnoho problémů. Většina z nich pramenila ze skutečnosti, že požadavky byly nelogické vzhledem k výrobní kapacitě a nedostatku surovin v té době.

Mezi nelogické požadavky patřila například schopnost překlenout zákop široký 4 metry, výzbroj složená z jednoho nebo dvou poloautomatických kanónů ráže 5-7 centimetrů, čtyř kulometů, dvou plamenometů a 18členné posádka. Výzbroj měla být umístěna ve sponsonech a otočných věžích, což by se zajistilo pokrytí palbou v rozsahu 360 stupňů. Tloušťka pancéřování se měla pohybovat od 30 milimetrů na přední a boční straně, 20 milimetrů na střeše a 10 milimetrů na podlaze. Hmotnost tanku se odhadovala na zhruba 100 tun. Měl být poháněn 400 koňskými silami dvou samostatných motorů.



Panovaly také obavy, že tak obrovské vozidlo bude celkem lehce zničeno nepřátelskou dělostřeleckou palbou, navíc, když se bude pomalu pohybovat po zemi nikoho. Dalšími důležitými problémy byla skutečnost, že se jednalo o zcela novou konstrukci, což znamenalo, že nebylo možné využít žádné předchozí výrobní techniky k usnadnění výroby. Jako řešení se jevilo najmout na konstrukci vozidla firmy vyrábějící mostní konstrukce.

Pouze výrobci obráběcích strojů byli schopni vyrobit ozubená kola. Spojky musely být také vyrobeny od základu. Co se týče pásů, ty byly odvozeny od výkopových strojů. Navíc německé vrchní velení (Oberste Heeresleitung, zkráceně OHL) zkrátilo roční lhůtu na výrobu tanků, na pouhých 8 měsíců.

Dalším problémem byl nedostatečný výkon motorů, takže ty původní musely být nahrazeny dvojicí motorů Daimler o výkonu 650 koní. Tím se sice dostupný výkon více než ztrojnásobil, jenže výrazně se zvýšila hmotnost.

Kvůli řešení problémů byl design tanku mnohokrát měněn, což prodloužilo dobu výroby prvních dvou vozidel. Do listopadu 1917 bylo jejich dokončení v nedohlednu. Jak vývoj pokračoval a německá armáda sbírala více zkušeností s tankovým bojem a konstrukcí z A7V a ukořistěných britských tanků, začaly se objevovat pochybnosti o praktičnosti K-Wagenu.

Supertěžký německý tank K-Wagen, konkrétně jeho model v měřítku 1:35 byl před nedávnem k vidění na letošním ročníku modelářské soutěžní výstavy Kadaňský plasťák. Model pojmenovaný Löwe, je výrobkem české firmy Kora Models.

A co ještě zajímavého z pohledu motoristického fanouška bylo na soutěžní výstavě Kadaňský plasťák 2025 k vidění?

Konkrétně 18. října 1917 zkušební oddělení kanceláře polních vozidel prohlásilo, že K-Wagen je vhodnější pro poziční boj, což zcela zpochybnilo důvod, pro který bylo toto vozidlo původně navrženo.

Dne 20. listopadu 1917 se odehrála bitva u Cambrai. Britové zaútočili s 8 divizemi a 365 tanky Mark IV. Dosáhli průlomu na šířku 13 km a do hloubky 9 km. Do jejich rukou padlo osm tisíc zajatců a asi 100 děl. Je pravda, že Němcům se podařilo do 7. prosince dobýt území zpět. Šok z dosud největšího a zpočátku úspěšného nasazení bojových vozidel musel na Němce zanechat značný dojem. To Němce přivedlo k uvědomění si užitečnosti obrněných tanků.

Zprávy o výrobě supertěžkého německého tanku se v průběhu léta 1917 měnily. Jednou uváděly, že se K-Wagen již nevyrábí, s výjimkou deseti vozů, které již byly objednány. Podruhé zase že K-Wagen a další modely jsou stále ve výstavbě. Diskuse pak okračovaly několik měsíců. V prosinci ale vzešlo rozhodnutí, že hlavní velitelství trvá na nasazení obrněných vozidel na západní frontě, a to co nejdříve a v co největším počtu. Výroba musí být proto urychlena všemi dostupnými silami a prostředky.

Začaly tedy urychlené práce na dokončení vozidel A7V. Myšlenka na vytvoření super obrněného bojového vozidla ale zanikla.

Vzhledem k tomu, že K-Wagen vlastně nebyl nikdy zcela dokončen a během výroby byl jeho design několikrát měnil, existuje v zdrojích, které poskytují data, mnoho protichůdných informací.

Byl 13 metrů dlouhý, 6 metrů široký a 2,7 až 3 metry vysoký. Díky těmto rozměrům vážilo vozidlo enormních 120 tun. Původně byl tank navržen tak, aby byl delší a tedy zároveň i těžší. Měl dosáhnout hmotnosti zhruba 150 tun, Přestože byl K-Wagen v podstatě založen na obecné konstrukci britských tanků Mark, ani zdaleka se jim nepodobal a měl množství originálních prvků. Trup byl odpružen na pásových deskách pomocí pružin lokomotiv a pásy byly neobvyklé tím, že nesly kladky na pásových deskách, místo aby vedly přes pevné kladky. Umístění pásů bylo podobné jako u britských tanků, po stranách kopírovalo obvod vozidla, i když shora bylo zakryto.



U elektrické komunikace a řídicího zařízení se uplatnily zkušenosti z námořnictva, protože se jednalo o stejný systém, jaký se používá u ponorek. Ve spojení s elektromagnetickou spojkou dosahovalo vozidla projektované maximální rychlosti 7,5 kilometru v hodině.

Dva tlumiče výfuku byly umístěny na střeše tanku a odváděly výfukové plyny nahoru. Přímo za nimi se nacházely přívody vzduchu pro motory. Dva sponsony měly také na střeše instalované přívody vzduchu, pravděpodobně pro větrání prostoru pro posádku.

K-Wagen měl původně nést kanóny, kulomety a plamenomety, ale s pokračujícím vývojem byly plamenomety vyřazeny. Co se týče kanónů, ukázaly se 8,8 cm kanóny od firmy Krupp nevhodné, stejně jako 7,7 cm Feldkanone 96 neuer Art. Komise pro dělostřelecké zkoušky poté poskytla z pevnosti Idstein 7,7cm kanóny. Byly vybrány, protože měly délku zpětného rázu pouhých 40 centimetrům, a proto se zdály být vhodné pro úzký bojový prostor.

Čtyři 7,7cm kanóny byly sestaveny ve dvou bočních prostorech, z nichž každý obsahoval dva kanóny, jeden střílel dopředu, zatímco druhý dozadu, což vozidlu umožňovalo střílet v úhlu 360 stupňů. Dostřely jednotlivých kanónů se křížily. Umístění ve sponsonech omezovalo výšku střelby, ale stále umožňovalo střílet na vzdálenost až 6 400 metrů.

Munice pro kanóny zahrnovala 800 nábojů pro kanóny a 21 000 nábojů pro sedm 7,92mm kulometů Maxim MG08/15. Každý kanón byl doprovázen válcovým štítem s dlouhou svislou štěrbinou, která střelci poskytovala volný výhled. Ruční ovládání kanónů, vzhledem ke stísněnému prostoru, bylo velmi nepohodlné.

Posádku tanku tvořilo 27 mužů. Prostor řidiče se nacházel v přední části tanku a pojali v něm dva řidiče a dva kulometčíky se třemi kulomety. Každý řidič pravděpodobně ovládal jednu stranu převodovky, motor a převodovku vozidla. Součástí posádky byl spojař a dva mechanici. V kopuli na střeše byl velitel a dělostřelecký důstojník. Obsluhu kanónů tvořilo 12 lidí. Zbylých šest vojáků tvořilo obsluhu kulometů. K-Wagen byl ovládán velitelem z můstku, jako skutečná pozemní loď.

Dvě z těchto vozidel byla do konce války téměř dokončena a měla být použita pro nadcházející operace v roce 1919. Nacházela se v Berlíně-Weissensee v továrně Riebe-Kugellager. Stroje v továrně Riebe byly tak blízko dokončení, že jeden z nich byl už v podstatě připraven ke zkouškám, ale žádný neopustil do konce války továrnu.

Spojenecká kontrolní komise po skončení I. světové války nařídila jejich demontáž a sešrotování. K-Wagen byl velmi ambiciózní projekt, který byl ale už od začátku odsouzen k neúspěchu. „Bohužel se nikdy nedozvíme, jak by si tento pozemní stroj vedl na bojišti, protože vítězné mocnosti jej nenechali dokončit a otestovat,“ píše se na webu Tanks - encyklopedia.