V Terezíně se historie setkává s moderní zábavou v unikátním prostoru, kde nostalgie minulého století ožívá vedle adrenalinu dnešních RC modelů. Miloš Vrbka, známý jako „Trabantolog“, zde vytvořil místo, které láká milovníky starožitností i technických nadšenců.
Příběh
Muzea Nostalgie v Terezíně se začal psát na začátku tisíciletí. Na začátku byl trabant a setkání s přírodní katastrofou. Tedy v roce 2002, kdy se krajem prohnala ničivá povodeň a Vrbkovi, alias Trabantologovi, tehdy voda změnila život.
Podnikal s těsněními a sítěmi do oken a jako firemní auto používal Trabanta, kterému zrovna dělal generálku. V baráku měli tehdy dva a půl metru vody a Trabant byl jediné auto, se kterým stihli před vlnou odjet a které mu jako jediné pojízdné zůstalo. Po velké vodě začal zachraňovat věci, které ostatní odepsali – od Wartburgu 311 až po auta Barkas či trabanty.
Přezdívka, kterou doručila pošta
Mnoho lidí se ptá, kde se vlastně vzala jeho neobvyklá přezdívka. Miloš Vrbka ji nevymyslel u stolu, ale přišla k němu doslova poštou. Když restauroval vzácného
Trabanta Trampa, sháněl na něj specifické díly po všech čertech. Jeden kamarád mu pak poslal balíček s díly a na obálku jako adresáta napsal prostě „Trabantolog“.
VIDEO / Muzeum NostalgieV té době ani pořádně nevěděl, co to vlastně znamená, ale označení se ujalo bleskově. Když pak jel na veteránský sraz a ptali se ho na přezdívku do internetového fóra, vzpomněl si na tu obálku a od té doby mu pod tímto „nickem“ nikdo jinak neřekne.
Recepce na korbě Barkasu
Hned u vstupu návštěvníky překvapí největší recyklační kousek – celý vůz Barkas, který slouží jako recepce a pokladna. Kabina vozu byla v minulosti bouraná, ale Miloš ji vlastnoručně opravil a celé zázemí pro prodej vstupenek vybudoval přímo na jeho korbě. Celý ten Barkas teď tvoří vstupní bránu do expozice a lidé hned vidí, že u něj se věci nevyhazují, ale opravují.
Miloš Vrbka je vyučený dřevomodelář a jeho největší srdcovkou je stavba modelů legendárních socialistických vozů.V expozici tak můžete vidět neuvěřitelně detailní stroje jako Tatra 813, Tatra 148 nebo populární „Mates“, tedy Škoda 706 MT v barvách ČSAD. Staví je v měřítcích 1:15, 1:9 a největší v měřítku 1:2. Používá plech, dřevo i moderní 3D tisk a každý rok se snaží vyrobit něco nového, co lidem připomene auta, která dřív potkávali na každém rohu.
Tuny hlíny v kýblech a tři světy modelů
Jedním z největších lákadel muzea je rozsáhlý systém tří specializovaných polygonů. První je určen pro osobní a nákladní auta, druhý slouží pro RC modely stavební techniky a třetím je tankodrom pro vojenskou techniku.
Vybudování těchto polygonů v patře historické budovy však byla neuvěřitelná řehole. Celé ty tuny hlíny totiž s manželkou nanosili vlastnoručně v kýblech po schodech nahoru do patra. Byla to podle jeho slov šílená dřina, ale chtěli, aby byl terén naprosto autentický. Pro zájemce s vlastní technikou je tu navíc vzkaz: Modelařina nemusí stát zrovna desetitisíce, stačí chtít a nebát se do toho říznout.
Vášeň pro šicí stroje Lada a smutný osud Barkase
Kromě velkých aut je Miloš velkým fanouškem motocyklů Simson, protože dvoutakt je pro něj srdcovka se specifickým zvukem i vůní. Stejnou vášeň chová i k šicím strojům značky Lada, které považuje za vrchol tehdejší strojařiny.
Mnohem smutnější je však příběh rozšířeného odtahového speciálu Barkas, pravděpodobně jediného dochovaného kusu s touto nástavbou na světě. Měl ho už opískovaný a částečně již zrenovovaný, když přišla povodeň v roce 2013, která zničila měsíce práce a podepsala se i na majitelově zdraví. Barkas dnes doma čeká na své další směřování, protože Miloš cítí, že na jeho dokončení už nemá síly.
Budoucnost plná otazníků
Přestože muzeum se stále rozrůstá, Miloš Vrbka se netají únavou. Manželka ho neskutečně podporuje, ale oběma už pomalu docházejí síly a největším problémem je chybějící následovník. Přiznává, že to nemá komu předat, protože mladší generace o takovou řeholi moc zájem nemá.
Víte i vy o nějakém zajímavém muzeu či netradiční sbírce?
Napište svůj tip na petr.vanous@denik.cz