Nejprve pneumatiky, potom kuchyně: Jak Michelin změnil cestování i gastronomii

Michelinské hvězdy, symbol excelence v gastronomii, mají překvapivě své kořeny v automobilovém průmyslu. Tento prestižní systém hodnocení restaurací, který dnes určuje kulinářské standardy po celém světě, byl původně vytvořen s cílem podpořit automobilovou turistiku. Jak se z praktického průvodce stal globální fenomén, který ovlivňuje kariéry šéfkuchařů a osudy restaurací? Pro někoho možná příběh známý, ale pro většinu veřejnosti asi jedna velká neznámá. Restaurace na celém světě mohou získat prestižní gastronomické ocenění v podobě Michelinské hvězdy od anonymního inspektora Michelinova průvodce, které hodnotí kvalitu restaurací na základě surovin, dovedností šéfkuchaře, originality a konzistence kuchyně, a celkové atmosféry v podniku.

První Michelinský průvodce byl vydán před 126 lety, tedy v roce 1900. A před 90 lety se u jednotlivých restaurací začaly objevovat hvězdičky, což byl základ pro dnešní podobu celosvětové uznávaného Guide Michelin.

Vše vlastně začalo v roce 1888, kdy André Michelin se svým bratrem Édouardem založili ve francouzském městě Clermont-Ferrand firmu na výrobu pneumatik s názvem Compagnie Générale des Établissements Michelin. Učinili tak poté, co vstoupili do firmy svého dědečka Michelin et Cie, založené v roce 1832, která prodávala zemědělské stroje a zvláštní sortiment vulkanizovaných pryžových výrobků, jako byly řemeny, ventily a trubky. Společnost byla po smrti svého majitele na hranici bankrotu.

André se ujal vedení společnosti a Édouard byl jmenován generálním ředitelem. Ani jeden z bratrů neměl tušení, do čeho jdou, protože neměli žádné zkušenosti s prodejem zboží a vlastně ani pořádně nevěděli, kde začít. André se rozhodl, že se bude věnovat obchodu a Édouard se soustředil na výzkum.

Nicméně rozběhli výrobu pneumatik, a to v době, kdy se používaly spíše plné gumové pneumatiky. Ve stejném roce, kdy firma zahájila činnost, tedy v roce 1888, si John Dunlop nechal patentovat nafukovací pneumatiku pro jízdní kola, čímž nastal průlom nejen v cyklistice, ale postupem času v dalších odvětvích, včetně motorismu. Navíc další z vynálezů a patentů v tomto směru na sebe nenechal dlouho čekat.

V roce 1889 se totiž na Édouarda Michelina obrátil cyklista, který znal firmu obou bratrů, s žádostí o pomoc s píchnutou pneumatikou.

V té době píchnutá pneumatika často znamenala, že cyklisté uvízli na cestě na dost dlouho, někdy i celé hodiny.

„Koncem 80. let 19. století se cyklistika stala oblíbeným způsobem dopravy a koníčkem, z velké části také díky vynálezu nafukovací pneumatiky pro jízdní kola. Před Dunlopovým vynálezem se totiž pneumatiky pro jízdní kola vyráběly z plné gumy. Ty měly tendenci poskytovat nejen malou trakci, ale i všechny nerovnosti na cestě, takže jízda byla obtížná a hlavně velice nepohodlná,“ konstatuje portál wikipedia.

Nový typ nafukovacích pneumatik se ale musel k ráfku lepit, proto když cyklista píchnul, musel nejdříve pneumatiku z kola pracně odlepit a stáhnout, novou nasadit, pomocí lepidla utěsnit, nafouknout a pak počkat, až lepidlo zaschne.

Poté, co se nešťastný cyklista obrátil na Michelin s žádostí o pomoc, se Édouard začal velmi zajímat o nové pneumatiky. Uvědomil si, že poptávka po pneumatikách je velká a kdyby existoval způsob, jak rychleji provádět opravy, byla by ještě větší.

Prvním krokem ke změně mělo být odnímatelné kolo. Édouard věřil, že musí existovat lepší a rychlejší způsob, jak pneumatiku připevnit ke kolu, proto provedl řadu experimentů a vyvinul řadu prototypů, aby po dvou letech došel ke kýženému výsledku, odnímatelné pneumatice. V roce 1891 si tento vynález nechal patentovat. Vynález byl podstatným vylepšením.

Postupně Michelin začal vyrábět nejen pneumatiky na jízdní kola, ale i pro motocykly a také automobily. Bratři si brzy uvědomili, že ještě většího růstu je možné dosáhnout adaptací jejich vynálezu na automobily. Bylo jim jasné, že čím víc a dál se bude auty jezdit, tím víc bude potřeba nových pneumatik.



V roce 1895 se bratři dokonce s vlastními pneumatikami zúčastnili automobilového závodu Paříž – Bordeaux – Paříž s vozem Panhard. Skončili sice poslední, ale pneumatiky byly pro ostatní účastníky natolik působivé, že závod prakticky spustil trh s odnímatelnými pneumatikami pro automobily.

Později se hlavně André zúčastnil i dalších automobilových závodů, při nichž propagovali svůj jedinečný výrobek. Jsou známy fotografie z podniků Paříž – Amsterdam nebo Marseille – Nice – La Turbie.

André poté přišel s nápadem podpořit autoturismu. V roce 1900 proto vydal historicky prvního Michelinova průvodce – Le Guide Michelin. Publikace se v letech 1900 až 1920 rozdávala zdarma a obsahovala adresy benzinových pump, garáží, autoopraven a informace o cenách paliva a otevíracích dobách.

Průvodce Michelin, francouzsky Le Guide Michelin, je série knižních průvodců vydávaných každoročně francouzskou společností Michelin ve více než 12 zemích. Tento průvodce volně navazuje na Michelin Red Guide, nejstaršího a nejznámějšího průvodce, který uděloval hvězdičky hotelům a restauracím.

Společnost Michelin, jak uvádí portál wikipedia, vydává také Zeleného průvodce Michelin (Michelin Green Guide) pro cestování a turistický ruch, stejně jako několik novějších publikací jako Guide Voyageur Pratique (samostatné cestování), Guide Gourmand (dobře hodnocené restaurace), Guide Escapade (rychlá občerstvení) a Guide Coup de Coeur (popis hotelů).Bratři Michelinové zavedli za průvodce poplatek poté, co bylo mnoho brožur nalezeno bez užitku. Průvodce zdarma podle nich nebyl brán vážně. Kniha poprvé představila hodnocení hvězdou v roce 1926, aby upozornila na dobrou kuchyni. Dvě a tři hvězdičky byly přidány poprvé na počátku 30. let.

Protože se cestování stále více rozšiřovalo, systém hvězdiček se rozvíjel a průvodce se dostal i do dalších zemí. V dnešní době série obsahuje 12 průvodců s více než 45 000 hotely a restauracemi napříč Evropou.

Podrobnou mapu s podniky, které byly oceněny Michelinskou hvězdou a další informace lze najít na webu Via Michelin.

První průvodce po městech mimo Evropu byl vydán až v roce 2005 pro New York a v roce 2006 pro San Francisco. Následovala vydáni průvodců i pro další kontinenty.

André Michelin se narodil jako André Jules Aristide Michelin 16. ledna 1853 a byl inženýrem, průmyslníkem a automobilovým závodníkem. V roce 1894 obdržel ocenění rytíř Řádu čestní legie. Zemřel 4. dubna 1931 ve věku 78 let. Édouard Michelin se narodil jako Édouard Étienne Michelin 23. června 1859 a byl průmyslníkem a podnikatelem. Zemřel 25. srpna 1940. V roce 2002 byli oba bratři uvedeni do Automobilové síně slávy - Automotive Hall of Fame.V roce 2008 získala jako první v Česku i ve střední a východní Evropě Michelinskou hvězdu pražská restaurace Allegro. V roce 2021 byly oceněné jednou hvězdou dvě restaurace, a sice La Degustation Bohéme Bourgeoise a Field na Starém Městě v Praze.

V roce 2025 proběhlo nové hodnocení, zahrnující tentokrát i mimopražské restaurace. Dvěma hvězdami byla oceněna restaurace Papilio z Vysokého Újezdu, v čele s šéfkuchařem Janem Knedlou. Jednu hvězdu dále získaly pražské restaurace Levitate, Štangl a Casa De Carli, zlínská La Villa, olomoucká Entrée a Essens v Hlohovci. Informuje o tom web Michelin Guide.

Hvězdu také v minulosti získaly restaurace Alcron a Maze, která však zanikla ještě předtím, než bylo ocenění oznámeno.

• 2 hvězdy: Restaurant Papilio Vysoký Újezd (2025)
  
• 1 hvězda: Restaurant Allegro Praha (2008 – skončila v roce 2012), Restaurant Maze Praha (2009 – skončila v roce 2009, než bylo ocenění oznámeno), Restaurant Alcron Praha (2012 – v roce 2017 o hvězdu přišel), Restaurant La Degustation Bohéme Bourgeoise Praha (2012), Field Praha (2016), Restaurant Casa De Carli Praha (2025), Restaurant Levitate Praha (2025), Restaurant Štangl Praha (2025), Restaurant Entrée Olomouc (2025), Restaurant Essens Hlohovec (2025) a Restaurant La Villa Zlín (2025).