Nemá smysl sednout na litr. Jaká motocyklová kubatura se hodí pro začínající?

Jak prodeje motocyklů v České republice utěšeně rostou už několik let po sobě, je jasné, že se čím dál více lidí kouká na svět jedné stopy se zájmem. Statisticky pak vychází, že nejde ani tak o záležitost mladých řidičů, jako spíš těch, co už mají klidně dekádu zkušeností za volantem auta. Jenže po jaké kubatuře motocyklu sáhnout, a co vybrat do začátku? Kdo začínal jezdit na motocyklu ještě před dosažením osmnáctých narozenin, moc dobře ví, jak je to s omezením kubatury a výkonu u nižších skupin řidičáku. Šestnáctiletý natěšený motorkář se skupinou A1 musí strávit dvě sezóny v sedle stopětadvacítky s výkonem do 11 kW, v osmnácti pak v rámci A2 smí přesednout na stroj s výkonem do 35 kW a poměrem výkonu a hmotnosti nanejvýš 0,2 kW/kg. Teprve od 21 let smí řídit stroj bez omezení, když dodělá vysněný řidičák skupiny A.

Když někdo dělá „velké A“ jako první řidičák, má věkový limit dokonce 24 let, nicméně v tu chvíli smí rovnou řídit stroj libovolného výkonu, i kdyby na motorce poprvé seděl až v autoškole. Velmi často tak ihned po obdržení řidičáku vyvstává otázka, jakou motorku koupit jako první.

Mnoho lidí nabývá dojmu, že v autě už mají něco naježděno, a že chtějí rovnou „něco pořádného“. Pořídí si tak první motorku klidně o litrovém nebo vyšším objemu, a v tu chvíli si zadělávají na průšvih. Stroje těchto kubatur mají zpravidla síly na rozdávání, často vyloženě chtějí jezdit rychle, a i jejich celkové naladění předpokládá, že na ně usedne zkušený jezdec. Sportovně laděný litrový naháč má výkon, který zastíní spoustu aut na silnici, navíc jej dosahuje až ve vysokých otáčkách, v nichž jede velmi rychle. Do toho může mít sportovní ergonomii, která ztěžuje ovládání a manipulaci v nižších rychlostech, a ostré brzdy s kousavým nástupem, které potrestají začátečnické chyby a „leknutí“ v zatáčkách. Taková motorka je pro začátečníka vyloženě nebezpečná, a dvojnásob nebezpečná v případě, že půjde o straší stroj bez ABS a kontroly trakce.

Říkáte si, že přece nejste žádný závodník, a že si koupíte motorku sice velkou, ale s pohodovým jízdním projevem. Možná vás lákají americké značky a stroje, které auta na silnici sice nezastíní výkonem, ale kubaturou – obří dvouválce v cruiserech se dnes běžně šplhají ke dvěma litrům objemu. Ano, na takové motorce se vskutku jezdí pomalu a na pohodu, ale i když byste si s obřím točivým momentem nízkootáčkového motoru poradili, je tu další past v podobě ohromné hmotnosti. Stroje tohoto ražení běžně váží přes 300 kilogramů a stačí jen minimální chyba, aby skončily na zemi – byť to dost pravděpodobně bude v nízké rychlosti, typicky při otáčení nebo na křižovatce. Vést takhle těžký motocykl s jistotou není o fyzické síle, ale o vypilovaném citu pro rovnováhu a o schopnosti pracovat s jeho kinetickou energií. Navíc když takhle těžkou motorku „odložíte“, velmi pravděpodobně ji sami nezvednete, a ještě si u toho hnete zády.

Doporučeníhodná nejsou ani velká cestovní endura, nebo chcete-li „adventure“ motorky. I tady je problém s jejich výkonem, ale i hmotností, která se s naloženou bagáží může pohybovat hodně přes 250 kilogramů. Když si pak připočtete výšku takových motorek, kdy ani vyšší postavy nedosáhnou oběma nohama pevně na zem, opět si koledujete o to, takovou motorku položit někde na světlech.

Samozřejmě se najde řada lidí, kteří vám budou tvrdit, jak začali rovnou jezdit na litrovém objemu a již několikátou sezónu jsou úplně v pohodě. Málokdo vám však řekne, že je „úplně v pohodě“ proto, že na potenciál svého stroje už několik let kouká pouze z dálky a využívá minimum z toho, co dovede. Zbytečně se tak perou s výkonnější a těžší motorkou, než jakou jsou schopni reálně využít.

Opačným extrémem jsou lidé, kteří by i ve třiceti usedli na juniorskou stopětadvacítku. Tady je potřeba říci, že stroje osminkového objemu jsou i pro mladé jezdce spíše legislativní nezbytností, a i když základní návyky bezesporu naučí, jejich potenciál je velmi nízký, a hlavně velmi rychle vyčerpatelný. I průměrnému šestnáctiletému začátečníkovi přestane 125 ccm (pokud se nejedná o odškrcený starý dvoutakt), stačit po pár měsících, a pokud na něj usednete ve třiceti, se zkušenostmi s řízením auta a nějakými kilogramy hmotnosti navíc, najdete limity ještě o dost rychleji.

Kde tedy reálně začít? Pokud o sebe máte strach, nejste si jistí svými schopnostmi a rovnováha vám dělá problém i při jízdě na kole, sáhněte po objemu kolem 300 ccm. Zpravidla se jedná o dobře dostupné stroje s jednoválcovými motory, které nemají nijak oslnivé výkony, ale na rozdíl od stopětadvacítek už alespoň bezpečně udrží krok s okolním provozem. Jsou to navíc velmi lehké a dobře ovladatelné motorky, které nemají nic, co by mohlo začínajícího pilota vytrestat nebo překvapit. Právě po objemu 300-400 mohou sáhnout už i mnohem zkušenější jezdci, kteří nehledají výkon a vystačí si s poklidně jezdící, pohodovou motorkou.

Celkem bezpečně se dá ovšem zajít ještě o kus dál, specificky do kubatury okolo 500 ccm. Na trhu najdete velkou spoustu strojů, vybavených řadovými dvouválci 500 ccm a výkonem rovných 35 kW – tedy na horní hranici pro řidičské oprávnění A2. Takové motocykly už se umí v provozu pohybovat svižně a efektivně, výkon vystačí na dálnice a dlouhé trasy s bagáží, přitom jsou to stále motorky s rozumnou hmotností a snadnou ovladatelností. Okolo této kubatury navíc naleznete prakticky všechny myslitelné kategorie, takže si každý vybere podle svého gusta – jsou tu klasické naháče, cestovní endura, módní scramblery a klasiky, ale i cruiserynebo naopak kapotované sportovní motorky.

Jen myslete na to, že není objem jako objem. Krásným příkladem může být Kawasaki s nejmenšími modely sportovní řady Ninja – Ninja 500 má celkem pohodový řadový dvouválec s výkonem 33 kW, který zvládne i šikovný začátečník. Ninja ZX-4RR má sice jenom 399 ccm, ale její malý řadový čtyřválec se roztáčí do 14 500 otáček, kde nabízí 57 kW a celkově se jedná o stroj, postavený pro mnohem zkušenější jezdce.

Na závěr lze ještě říci, že v motocyklovém světě lze postupovat poměrně rychle, pokud člověk přistoupí k vlastnímu vzdělávání v jedné stopě zodpovědně a s pílí. Ve svých prvních sezónách jezděte hodně a často a nebojte se navštívit nějaký kurz motoškoly – ty umí leccos naučit i velmi zkušené motorkáře. Jak se budou vaše motocyklové schopnosti zdokonalovat, neváhejte vyzkoušet další a další motorky, abyste si udělali co nejširší přehled o různých strojích a kategoriích.