Jeep Willys jinak: Teplický modelář postavil desítky verzí slavného vozu

Jaroslav Žampach, vášnivý modelář z Teplic, zasvětil svůj život tvorbě miniatur legendárního vojenského vozu Jeep Willys z období II. světové války. Jeho unikátní sbírka, čítající již třicet modelů v měřítku 1:35, přitahuje pozornost milovníků vojenské techniky. Jaroslav Žampach z Teplic už několik let vytváří kolekci modelů nezvyklých vozů značky Jeep Willys v měřítku 1:35. Už jich má tři desítky.

Modely jej lákaly, už jako jako kluka. Začínal s východoněmeckými vláčky PIKO. Potom přišly na řadu modely, a sice letadel, která opravdu létala. Hlavně to tenkrát byla takzvaná házedla.

Později, když mu bylo kolem dvanácti let, přešel na plastikové modely, samozřejmě na ty, které byly v tehdejším Československu pro modeláře dostupné, a sice výrobky podniku Kovozávody Prostějov, dalšího východoněmeckého výrobce, kterým VEB Plasticart nebo stavebnice z Polska.

Vojenská základní služba modelařinu přerušila a po jejím skončení trvalo několik let, než se k ní Jaroslav Žampach zase vrátil. „Mezi tím jsem všechny modely postavených letadel rozdal kamarádům a příbuzným,“ přiblížil další fázi, než se opět propracoval ke stavbě modelů.

Na řadu přišla hlavně vojenská technika v měřítku 1:72. „To mě drželo dost dlouho. Do toho se zase vrátila letadla ve stejném měřítku a sbírka se opět rozrůstala,“ vzpomínal na další modelářskou etapu.

Letadla opět zamířila ke známým a kamarádům. Zůstala technika v počtu asi 125 kusů. Logický následující krok potom, podle Žampacha,byl přechod na větší měřítko 1:35. A právě v té době mu učarovaly stavebnice miniatur amerického vojenského automobilu Jeep Willys MB.

Jenže se nespokojil pouze s tím, že dá dohromady stavebnici klasického Jeepu, ale že by rád zabrousil do vod těch zvláštních, které třeba nejsou tak známé.

Dnes jeho kolekce čítá tři desítky různých typů. „Každý je jiný, a to nejen barevně, ale i typově, vybavením a nakonec i svým určením,“ říká modelář z Teplic.

Jednou z výzev byla pro Jaroslava Žampacha stavba modelu Jeepu s vrtulí a zbarvením Britského královského letectva RAF. Ten se jmenuje Hafner Rotabuggy a byl považován za experimentální letoun a byl určen ke srážení nepřátelských terénních vozidel ze vzduchu. V podstatě šlo o kombibaci Jeepu a rotorového draku.

Dříve byl známý jako Malcolm Rotaplane nebo jako M.L. 10/42 Flying Jeep. Jednalo se o britský experimentální letoun, který byl v podstatě tvořen vozem Willys MB kombinovaným s rotorovým drakem. Vyvinut byl s cílem vytvořit způsob srážení terénních vozidel ze vzduchu. Navrhl ho Raoul Hafner z Airborne Forces Experimental Establishment (AFEE).

Prototyp postavila společnost R. Malcolm & Co. Ltd ve White Waltham v roce 1942. Pro identifikaci projektu byla použita specifikace ministerstva letectví 10/42 pro „speciální rotující křídlo kluzáku“.



Počáteční testování ukázalo, jak píše portál wikipedia, že Willys MB mohl být shozen z výšky až 2,35 metru bez poškození vozidla. Byl připojen na rotor o průměru 12,4 metru, spolu s ocasní kapotáží a ploutvemi, ale bez kormidel.

K pilotování letadla byli potřeba dva muži. Jeden pro řízení automobilu a druhý pro řízení ve vzduchu pomocí řídicího sloupku. Původně se měl jmenovat Blitz Buggy, ale od toho se brzy upustilo ve prospěch Rotabuggy.

První zkušební provoz proběhl 16. listopadu 1943, kdy byl stroj tažen za nákladním vozem Diamond T, jenže ten nedokázal dosáhnout patřičné rychlosti, aby stroj dostal do vzduchu.

Silnější vozidlo, přeplňovaný automobil Bentley o objemu 4,5 litru, bylo použito 27. listopadu, aby se stroj konečně dostal do vzduchu a v testu dosáhl klouzavé rychlosti 72 kilometrů v hodině. Pozdější testy byly provedeny s tažením za dvoumotorovým bombardérem Armstrong-Whitworth Whitley.

Počáteční testy ukázaly, že stroj byl náchylný k silným vibracím při rychlostech vyšších než 72 kilometrů v hodině, s vylepšeními pak dosáhl 1. února 1944 letové rychlosti 113 kilometrů v hodině. Poslední zkušební let se uskutečnil v září 1944, kdy s ním osádka letěla 10 minut ve výšce 121,9 metru a dosáhla rychlosti 105 kilometrů v hodině. Let byl označen za velmi uspokojivý. Zavedení kluzáků, které mohly nést vozidla, jako například Waco Hadrian a Airspeed Horsa, ale učinilo Rotabuggy zbytečným a další vývoj zastaven.

Replika Rotabuggy je vystavena v Muzeu armádního létání v Middle Wallop. Hafner později také přišel s nápadem podobně vybaveného Rotatanku s využitím tanku Valentine, ale ten nebyl nikdy postaven.Mezi Jeepy, které Jaroslav Žampach už postavil, najdeme různé typy. Kromě zmiňovaného Hafner Rotabuggy třeba Jeep s žebříkem a hasičským vybavením, opancéřovaný Jeep s raketometem.

Také Jeep, který jezdil po kolejích jako drezína. „U toho jsem dlouho řešil potřebná kola. Nakonec jsem jednoho výrobce našel, objednal je, a když dorazila, tak jsem zjistil, že nepasují. Nakonec mi je podle těch nepasujících vysoustružil kamarád,“ přibližuje výrobu jedné z variant americké legendy.

Dalším Jeepem je například vůz vybavený protiletadlovým kanónem, sanitní Jeep, žlutý Jeep s odtahovým ramenem, šachovnicovým nátěrem vyzdobený Jeep, který sloužil na letišti jako vodící vozidlo pro bombardéry.

Také bíle zbarvený Jeep, který využívali váleční zpravodajové k filmování. Jeep s radlicí na odhrnování zeminy nebo sněhu z letištní plochy a nebo dvojice vozů s přídavným pancéřováním a několikanásobně zesílenou výzbrojí. Nechybí ani podvozek Jeepu, na němž je karosérie obojživelného vozidla a několik další variant.

Podklady pro tyto nezvyklé stavby hledá hlavně na internetu, ale také z modelářských časopisů, různých publikací a knih. Některé získal od kamarádů modelářů. Někdy je to hodně pátrání, protože třeba existuje jen minimum obrázků, od kterých se dá takzvaně odrazit.

Práce na raritních konstrukcích vozů Jeep Willys tím ale nekončí. Jaroslav Žampach má další plány. „Mám připraveny tři nové varianty, které chci dodělat. První je plamenometný Jeep, druhým Jeep s dlouhým zákluzovým kanónem a třetím pak je vůz vybavený vyprošťovací technikou,“ přibližuje nejbližší stavby.



Do budoucna má v plánu ještě další dvě stavby. Rád by sestrojil šestikolového Jeepa a aktuálně shání podklady pro speciální variantu Jeepu do bažin, který používali Australané v džunglích. Ten se vyznačuje velkými bantamovými koly se zářezy, právě, aby obstál při jízdě v bahně a ve velice měkkém terénu.

K vozům Jeep Willys a druhoválečné historii má Jaroslav Žampach velice blízko také hlavně proto, že je předsedou spolku Severočeský letecký archiv Teplice, který se zabývá historií II. světové války v regionu. Je také členem spolku Letci Žatec a v neposlední řadě i Československé obce legionářské Teplice.

Jak sám říká, nepovažuje se za nějakého špičkového modeláře, ale tohle hobby má velice rád a rád sestaví model, který mu dělá radost a na který potom kamarádi zírají, že něco takového vůbec existovalo a jezdilo.