Bývalý lazaret v Sadové z roku 1866 nyní léčí chuťové buňky labužníků

První červencový týden si každoročně připomínáme jedno z nejvýznamnějších, a zároveň nejsmutnějších, výročí v našich dějinách – bitvu u Hradce Králové z roku 1866. Právě v okolí Sadové se odehrávaly jedny z nejkrvavějších bojů, které navždy zapsaly toto místo do paměti národa. A co má tahle historická událost společného s dnešní gastrotoulkou? Více než byste čekali. Zavedla nás totiž právě do Sadové, k legendárnímu Motorestu U kanonýra Jabůrka, podniku s historií sahající hlouběji, než si mnozí myslí. Na spojnici mezi Hradcem Králové a Jičínem stojí již od nepaměti motorest U kanonýra Jabůrka. Právě jméno legendárního kanonýra, který „u kanónu stál a pořád ládoval“ nese motorest od konce 60. let minulého století, kdy byl podnik, který v tu dobu patřil pod Lidové spotřební družstvo Jednota Sadová, celkově rekonstruován.

Po bitvě u Hradce Králové se mu říkalo „Na bojišti“ a později se mu říkalo „Na státní“. 2. ledna 1967 obdržel současný název „U kanonýra Jabůrka“ (zprvu pouze „Kanonýr Jabůrek“) a také byl osvěžen kresbami připomínající všeobecně známý jarmareční popěvek, který složil herec a kreslíř František Kollár a publikován byl poprvé v roce 1884, známý pod názvem Tam u Králového Hradce...

Kromě bitvy, při které tehdejší hostinec, sloužil jako polní lazaret, má motorest spojitost i s mnohem mírumilovnější a libozvučnější českou historií. V roce 1639 byl tehdejší zájezdní hostinec prodán Janu Paděrovi, pekařovi ze Sadové, který se v roce 1688 stal kmotrem jiného sovětického rodáka – Jiřího Smetany. Tedy předka hudebního skladatele Bedřicha Smetany.

Motorest však nežije jen v historii, ale stále tu nabízí poctivou českou kuchyni. „Letí tu hlavně španělský ptáček, moravský vrabec, svíčková a koprová,“ uvedla brzy osmdesátiletá kuchařka Hana Duchoslavová, která je součástí místní kuchyně už osm let. A nezastaví se. „Když jsou dobré časy, tak uvařím až 250 porcí. A každý den jsem tu od rána do večera,“ doplnila kuchařka.

Předtím, než se usadila v Sadové, nasbírala Hana Duchoslavová zkušenosti na mnoha místech. Pracovala například na legendární Zlaté lodi v Ústí nad Labem, kterou však na začátku milénia zničila povodeň. O své kuchyni pak říká, že vaří „po staru“. „Nemám ráda ty nové trendy vysoké gastronomie. Mám ráda poctivou českou kuchyni. A tu se snažím dělat,“ řekla kuchařka.

Sama Duchoslavová má však o budoucnost podniku s bohatou historií velký strach. Jen pár set metrů od něj totiž roste další kus dálnice D35. „Jakmile se otevře, tak mám strach, že to tady skončí. Kdo by se sem z dálnice stavoval,“ míní kuchařka. Její věštba však nemusí být na místě. Stačí si jen připomenout příběhy motorestů, které stojí ve stínu nedaleké autostrády D11 a kam se i přes mírný počáteční útlum strávníci stále vracejí.

U kanónu stál…

Píseň z roku 1884 paroduje někdejší oslavné kramářské písně a popisuje hrdinství rakouského dělostřelce, který nepřestal střílet, ani když přišel o obě ruce a hlavu. Má 16 slok a s vtipnou nadsázkou líčí neuvěřitelné vojenské úspěchy kanonýra Franze Jabůrka, který zničí celý pruský pluk. Přestože mu pruské střely působí různá zranění, pořád se nevzdává a pořád „láduje“. Když mu dělová koule utrhne hlavu a ta letí kolem generála, Jabůrek se omlouvá, že nemůže salutovat. Za své činy je povýšen do šlechtického stavu s čestným titulem Edler von Jaburek.

Inspirací autora bylo několik tradovaných příběhů o neohrožených vojácích z různých válek. Jistý Jabůrek, který se zúčastnil bojů na ostrově Visu v roce 1866, nařídil prý nabíjet děla dvojitou dávkou, čímž prý zahnal na útěk celou italskou flotilu. Časopis Dampfschiff psal v roce 1854 o hrdinném dělostřelci turecké fregaty. Když mu nepřátelská koule roztříštila pravou ruku, vzal doutnák do levice, a když přišel i o tu, vzal doutnák do zubů a v boji pokračoval.

Zdroj: www.koniggratz1866.eu