Nejúspěšnější socialistickou formuli vyvíjel MTX před 50 lety. Motor měla z Lady

Od začátku sedmdesátých až do konce osmdesátých let byla socialistická značka Metalex prakticky monopolním dodavatelem závodních vozů pro okruhové podniky. Stroje, které byly vytvořené pro soutěžení jezdců ze socialistických zemí, nesly označení Formule Easter. Nedávno je obdivovali také tvůrci a následně diváci pořadu Grand Tour. V ČLÁNKU NAJDETE:

• Komponenty jen ze socialistických zemí
• VIDEO: The Grand Tour - Eurocrash
• Poprvé s aerodynamickou kapotáží
I když Metalex původně začínal s úpravou běžných silničních aut pro rallyové závody, nakonec stvořil daleko více formulí a okruhových speciálů. Do povědomí veřejnosti nejen u nás, ale i v dalších socialistických zemích se zapsal díky velmi úspěšným monopostům pro sérii závodů v rámci Poháru zemí socialistického tábora.

Podmínkou bylo, že všechny komponenty použité při stavbě formulí musely pocházet z produkce podniků v socialistických zemích. Poprvé se závodilo už v letech 1972 a 1973, ale teprve pro ročník 1974 byly propozice formulové série East Europe oficiálně registrovány Mezinárodní automobilovou federací (FIA), připomíná v knize Půlstoletí v zajetí rychlosti, která je věnovaná historii podniku Metalex, její autor Marcel Gause.

Mimochodem, označení Easter, které stroje vozily i na své kapotáži, bylo omylem. „Tehdy jsme ještě moc neuměli anglicky, a tak vznikla vlastní Velikonoční formule (anglicky Easter-Velikonoce), zatímco správně by samozřejmě mělo být eastern,“ svěřil se mi před časem Karel Jílek.

Ten byl jednou z vůdčích osobností Metalexu a současně velice úspěšným závodníkem. Například právě v roce 1974 se stal vítězem výše zmíněného poháru neboli Formule East Europe.

Atmosféru závodů formulových jezdců ze socialistických států se snažil ve speciálním dílu napodobit pořad Grand Tour. Podívat se můžete zde:

Po technické stránce se jednalo o evoluci konstrukce, kterou technici Metalexu použili již na počátku sedmdesátých let, kdy stáli u zrodu tehdejších Formulí Škoda. Více o nich píšeme ZDE.

Formule Metalex, zejména typ MTX 1-03, si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.Zatímco ty ale měly logicky motory z Mladé Boleslavi, v případě monopostu MTX 1-02 (ten závodil právě v sezóně 1974) už byl pohonným agregátem ten ze sovětských vozů VAZ - Lada. Důvod, jak opět vzpomíná ve své publikace Marcel Gause byl ten, že Škoda svůj závodní motor nestačila včas homologovat.

V roce 1974 právě sovětský motor používali i jezdci z jiných zemí a bylo jasné, že technický náskok strojů MTX postupně stáhli. Pro sezónu 1975 tedy muselo být připraveno lepší závodnické náčiní. S motorem moc dělat nešlo, jeho parametry byly přísně sešněrovány regulemi.

Když už je řeč o parametrech vozu, tak lze připomenout, že tyto stroje měly motor před zadní nápravou a samozřejmě pohon zadních kol. Zážehový čtyřválcový motor s atmosférickým plněním měl po řadě úprav výkon až 85 koňských sil a byl spojený s patřičně upravenou čtyřstupňovou převodovkou Škoda. Chlazení bylo kapalinové s dvěma náporovými chladiči.

Řadicí páka byla vedle volantu. Konstrukci vozu tvořil svařený příhradový rám z ocelových trubek. Přední náprava byla lichoběžníkového typu, zadní pak pětiprvková. Vpředu i vzadu se nacházely kotoučové brzdy.

Nejprve v Metalexu použily ty z polského Fiatu 125 p, později přešli na typ používaný ve voze VAZ 2101.

Spásným nápadem, který měl formule MTX vrátit zpět na přední pozice, bylo využití aerodynamiky. Laminátová karosérie se skládala z pěti dílů, z nichž tři šly snímat. Účelem poměrně mohutných bočnic bylo zvyšování přítlaku. Za hlavou jezdce se nově nacházela kapotáž motoru. Místo jednoho chladiče vpředu byly dva na bocích. Speciál měřil na délku 3720, široký byl 1580 a vysoký 1005 milimetrů.



V prvním testovacím závodě v Brně, kde již byla i zahraniční konkurence. Karel Jílek s tímto vozem zvítězil. Jenže, hned v prvním pohárovém závodě se ukázaly dětské mouchy. Tehdy pršelo a chladiče byly ostřikovány vodou od předních kol. Motor se tedy nemohl řádně zahřát a nebyl schopen podat plný výkon. Také se ukázalo, že zadní náprava je hodně nadlehčována.

To následně vyřešila montáž zadního přítlačného křídla a další úpravy následovaly. Monopost MTX 1-03 procházel totiž v následujících letech postupnými evolucemi.

V roce 1976 s ním pak Karel Jílek obsadil v celkovém hodnocení seriálu druhou pozici a o další rok později již triumfoval. Tento stroj již nesl oficiální označení MTX 1-03 Wilkinson Sword. To, jak se název britského výrobce žiletek v době normalizace dostal na socialistický závodní vůz, se mi v době psaní tohoto článku nepodařilo zjistit. Pokud o tom něco víte, ozvěte se, prosím na e-mail.

Stálé zlepšování výkonů tohoto vozu bylo důsledkem řady dílčích technických opatření. Například se podařilo odlehčit podvozek až k minimální povolené hmotnosti 425 kilogramů. Navíc se snížilo těžiště, díky uložení motoru o pět centimetrů níže a jeho výkon zvýšilo originálně tvarované výfukové potrubí.

Celkem vzniklo 53 kusů monopostu MTX 1-03. Část vyvezl podnik zahraničního obchodu Motokov do Polska, Bulharska a Maďarska. Poslední vítězství tento stroj zaznamenal závodník Jiří Moskal ještě v roce 1981. Přitom usedl do stroje, který původně vyrobili již v roce 1975. Od té doby však prošel množstvím úprav.

O tom, jak v Metalexu na dalších závodních vozech experimentovali s aerodynamikou a jaký podíl na tom měl designér Václav Král, bude pojednávat některý další článek.