Vše o Porsche 962: Známý prototyp psal dějiny motorsportu. Milovali ho i v Česku

Porsche 962 patří mezi nejikoničtější sportovní prototypy v historii automobilového závodění. Od poloviny 80. let dominoval světovým okruhům, vyhrál slavný vytrvalostní závod 24 hodin Le Mans, ovládl americkou sérii IMSA GTP i evropskou Interserii, a zazářil také na českých tratích v Mostě a Brně. V letech 1984–1994 sbíral vítězství, tituly i respekt soupeřů. Co stálo za jeho úspěchem a proč se stal symbolem zlaté éry vytrvalostních závodů? Model 962 byl vytvořen jako náhrada za Porsche 956. Představen byl na konci roku 1984, aby v následujícím roce 1985 vystřídal 956 ve třídě GTP IMSA. Jednak kvůli změnám předpisů, a jednak kvůli tomu, že model 956 už byl zastaralým. Ještě v průběhu roku 1984 byl také představen v kategorii skupiny C mistrovství světa sportovních vozů.

Během své desetileté kariéry tento dnes ikonický vůz ve skupině C dvakrát vyhrál závod 24 hodin Le Mans a jeho derivát, Dauer 962 Le Mans, získal další titul v roce 1994. Celkem si potom model 962 na své konto připsal devatenáct titulů v poháru konstruktérů v různých sériích. Nástupcem Porsche 962 se měl stát vůz Porsche WSC-95, představený pro závod 24 hodin Le Mans v roce 1996. Ten ale nakonec nezískal podporu továrny Porsche.

Takhle vypadala jízda Porsche 962 při Le Mans Classic 2018:

Když byl koncem roku 1981 vyvinut vůz Porsche 956, bylo záměrem společnosti Porsche aby startoval jak v mistrovství světa sportovních vozů, tak i v severoamerického mistrovství IMSA GTP. Jenže předpisy seriálu IMSA GTP se lišily od předpisů skupiny C a proto byl podle portálu wikipedia následně vůz 956 v americké sérii z bezpečnostních důvodů zakázán. Hlavní problémem totiž byla skutečnost, že nohy jezdce byly před osou přední nápravy.

Aby se vůz 956 mohl účastnit nových předpisů IMSA, prodloužil Porsche rozvor, aby posunul přední kola před pedály. Do nového hliníkového podvozku byla také integrována ocelová ochranná klec. Jako motor byl použit boxer 6 Type-935 o objemu 2,8 litru, odvozený od Porsche 934 s chlazením vzduchem a jedním turbodmychadlem Kühnle, Kopp und Kausch AG K36 namísto dvou turbodmychadel K27 z modelu 956 skupiny C. A to proto, že systémy se dvěma turbodmychadly v té době nebyly v kategorii GTP IMSA povoleny.

Novější 3,2litrový plochý šestiválec se vstřikováním paliva vyrobený společností Andial byl v polovině roku 1985 nasazen do modelu 962 pro IMSA GT, což vůz učinilo konkurenceschopnějším.

Do modelu 962 pro mistrovství světa sportovních vozů byl montován motor s dvojitým přeplňováním. Vozy jezdící podle předpisů MS sportovních vozů byly označeny jako 962C, aby se odlišily od svých protějšků v sérii IMSA GTP.

Celkem Porsche v letech 1984 až 1991 vyrobilo 91 vozů s označením 962. Tovární tým jich oficiálně používal 16, zatímco zákazníkům jich bylo prodáno 75.

Některé starší vozy 956 byly přestavěny na novější variantu 962. Dva byly dříve odepsány a čtyři další byly jednoduše přestavěny. Tři vozy 962, které byly těžce poškozené, byly také přestavěny a kvůli rozsáhlé rekonstrukci dostaly nové číslo podvozku. Vzhledem k vysoké poptávce po dílech pro 962 byly některé hliníkové podvozky vyrobeny společností Fabcar ve Spojených státech, než byly odeslány do Německa k dokončení.

Britský jezdec Derek Bell, pětinásobný vítěz 24 hodin Le Mans, s vozem Porsche 962 dosáhl v letech 1985 až 1987 celkem 21 vítězství. „Bylo to báječné auto. Vzhledem k tomu, jak důkladní byli Norbert Singer, konstruktér 962 a tehdejší šéf divize motoristického sportu Porsche, a jeho tým, tak se s ním nedalo jezdit jinak, něž opravdu docela snadno,“ měl prohlásit na adresu vozu Bell.

Poprvé se Porsche 962 představilo v závodě 24 hodin Daytony v roce 1984. Tovární vůz řídili Mario a Michael Andrettiovi, kteří vedli závod až do svého odstoupení ve 127. kole, kvůli problémům s motorem a převodovkou.

První vůz 962, který se objevil v Le Mans a dokonce i v Evropě, byl také představen v roce 1984, když s ním nastoupil Američan Preston Henn ve třídě IMSA GTP. Vůz, který řídila trojice Preston Henn - Michel Ferté - Edgar Dören byl klasifikován na 26. místě, přestože jejich závod skončil po 247 kolech kvůli poruše zapalování.

V roce 1985 vůz 962C zažil debut v seriálu mistrovství světa sportovních vozů, ale ironicky prohrál se starším vozem 956. Během prvních let své kariéry se model 962, stejně jako před ním modely 917K, 935 a 956, stal jedním z nejdominantnějších vozů v motoristickém sportu a jeho efektivita a spolehlivost z něj dělaly vůz velmi žádaný mezi soukromými týmy.

Mezi šampionáty, které týmy s modelem 962 vyhrály, patřil titul mistra světa sportovních vozů v letech 1985 a 1986, každoroční mistrovství IMSA GT od roku 1985 do roku 1988, mistrovství Interserie od roku 1987 do roku 1992, všechny čtyři ročníky série Supercup v letech 1986 až 1989 a mistrovství All Japan Sports Prototype od roku 1985 do roku 1989.

Hořící Porsche 956 Klause Ludwiga při Interserii 1986:

Velmi dominantním byl také v americké sérii IMSA až do 90. let. Vůz Porsche 962 vyhrál 24 hodin Le Mans v letech 1986 a 1987, přičemž za volantem se v obou případech střídali Derek Bell, Al Holbert a Hans-Joachim Stuck, Triumf v roce 1987 byl pro Porsche rekordním sedmým v řadě v tomto prestižním vytrvalostním závodě. V roce 1994 toto auto zvítězilo pod značkou Dauer 962.

Přítomnost silných továrních týmů, jakými byly Jaguar, Mercedes-Benz, Nissan a Toyota, které soupeřily s vozy 962 od soukromých jezdců, nakonec vedla k tomu, že vůz se v pozdních 80. letech začal být méně úspěšným.

I když se vozy 962 později trápily, vyhrávaly závody i v roce 1993, ovšem v sezonách IMSA GT a Interserie si připsaly už jen ojedinělá vítězství. Ačkoli Dauerovo vítězství v Le Mans v roce 1994 bylo vybojováno s výrazně upraveným vozem, byl to tým Taisan, který si připsal poslední vítězství v historii s originálním vozem 962C, když v srpnu téhož roku, tedy něco málo po deseti letech od debutu vozu, vyhrál závod All Japan Grand Touring Car Championship na okruhu Fuji Speedway.

V době největší slávy 962 se jich opravdu velké množství pohybovalo po různých závodních drahách a řada týmů si některé monoposty upravovala k obrazu svému, aby vůz vyhovoval jejich potřebám a byly s ním konkurenceschopnými. Většinou se jednalo o úpravu karoserie pro lepší aerodynamickou účinnost, občas se sáhlo ke změně mechanických prvků.

Například dlouholetý uživatel Porsche, tým Joest Racing, v roce 1993 výrazně upravil dvojici svých vozů 962 pro mistrovství IMSA GTP, aby lépe konkuroval Jaguaru. V té sezoně také s vozem 962 získal poslední vítězství v závodě 500 km Road America.

Vítězství si připsala dvojice John Winter – Manuel Reuter. Navíc Reuter dosáhl nejrychlejšího kola časem 1:55,33 minuty při průměrné rychlosti 200,94 kilometru v hodině.

Docházelo i k tomu, že některé soukromé týmy si vůz zcela přepracovaly. Porsche 962 totiž mělo jeden z velkých problémů, kterým byla nedostatečná tuhost hliníkového podvozku, takže některé týmy si vyvinuly vlastní podvozek a přidaly na něj komponenty nakoupené u Porsche, aby vůz dokončily.

Mezi nejoblíbenější v podstatě soukromě vyráběné vozy 962 patřil model od Kremer Racing s názvem 962 CK6, který se zbavil původní hliníkové plechové vany původního podvozku Porsche a nahradil ji vanou z uhlíkových vláken. Bylo vyrobeno jedenáct podvozků, které propagoval Kremer a další týmy. John Thompson navrhl podvozek pro tým Brun Motorsport, z nichž osm bylo vyrobeno a pomohly týmu v roce 1987 obsadit druhé místo v mistrovství světa sportovních vozů. Thompson později postavil dva podvozky pro Obermaier Racing.

Společnosti GTI Engineering a Richard Lloyd Racing se obrátily na Petera Stevense a Nigela Strouda, aby vyvinuli pět vozů 962C GTi, které se vyznačovaly kompletně přepracovanou aerodynamikou a hliníkovou voštinovou strukturou namísto plechových podvozků. Bývalý tovární jezdec Porsche Vern Schuppan také postavil pět nových podvozků, některé známé jako TS962.

Ve Spojených státech zase tým Holbert Racing prováděl vlastní úpravy podvozků a přeznačovat je na sériová čísla 962 HR-. Hledání tužšího a bezpečnějšího monokoku pro 962 probíhalo neustále a například Jim Busby pověřil Jima Chapmana výrobou robustnější verze monokoku. Společnost Fabcar se stala de facto dodavatelem továrních podvozků a dodávala je s oficiálními sériovými čísly Porsche.



Některé vozy 962 byly upraveny ještě rozsáhleji, přičemž v polovině 90. let bylo vyvinuto několik verzí s otevřeným kokpitem, aby jezdily podle nových předpisů pro sportovní vozy. Německý jezdec Heinz-Jörgen Dahmen nechal přestavět svůj vůz Porsche 962 s podvozkem 011 na verzi s otevřenou karoserií s označením Can-Am, se kterou závodil v Interserii v letech 1995 a 1996. S původním vozem 962 závodil v Interserii od roku 1990.

Poprvé mohli motorističtí fanoušci na našem okruhu vidět jízdu ostré 962 při závodu Interserie v roce 1986. Kromě největšího taháku, kterým bezesporu Interserie byla, se zde jely ještě mezinárodní závody automobilů o Pohár města Mostu, závod Super Formule Ford a závod mistrovství ČSSR.

Porsche 962 v barvách týmu Joest Racing po okruhu proháněl americký závodník Danny Ongais, který jako host se startovním číslem 0, dokončil první jízdu na čtvrtém místě a druhou na druhém. V konečném součtu pak byl druhý za vítězným stájovým kolegou Johnem Winterem s Porsche 956. Druhé Porsche 956 stáje Joest, které řídil Klaus Ludwig, druhou jízdu nedokončilo, když v cílové rovině začalo hořet a Ludwig musel pomalu jedoucí vůz opustit.

V roce následujícím, tedy v roce 1987 už byly v Mostě k vidění hned čtyři vozy Porsche 962, které také v konečném součtu obsadily první čtyři místa. Barvy týmu Joest hájili pilot F1 Hans-Joachim Stuck a John Winter, Walter Lechner reprezentoval svůj tým a vítězný Wolker Weidler byl jezdcem týmu Kremer Racing. Také v dalších letech 962 na Autodromu Most kralovaly, ale i později, než je vystřídaly jiné značky.



V roce 1988 viděli diváci Porsche 962C při Grand Prix Brna, která byla v tom roce zařazena do mistrovství světa sportovních prototypů FIA WSPC (World Sports Prototype Championship) jako šestý podnik z jedenácti závodů sezony. Pro Brno to tehdy ohromná událost, stejně jako v předchozích letech v Mostě. Zde se ale jezdci týmu Joest Racing museli spokojit pouze s umístěním v druhé polovině první desítky.

Posádka Bob Wollek - John Winter skončila pátá, když ujela 66 kol. Dvojice Franz Konrad - Jürgen Barth dokončila závod na šestém místě a ujela 65 okruhů. Třetí vůz Porsche 962C jel v barvách týmu Salamin a jeho posádka, kterou tvořili Švýcar Antoine Salamin a Ital Gigi Taverna, skončila devátá.