Test VW Transporter a Caravelle: Verzí je spousta, ale turbodiesel bude vítězit

Většina automobilek nabízí v kategorii užitkových vozů tři velikosti. Ta prostřední bývá občas označována jako třída Transporter. Tento vůz z produkce divize Volkswagen Užitkové vozy dospěl již do své sedmé generace. I v ní se samozřejmě dodává s motory TDI a kromě nákladní varianty je k mání také osobní Caravelle. Již tři čtvrtě století se prodává střední dodávka Volkswagen Transporter. Teď vstoupila na trh sedmá generace tohoto vozidla, kterou si již německá automobilka nevyrábí sama, nýbrž ve spolupráci s Fordem. Otestoval jsem jak variantu s plechovou skříní za trojmístnou kabinou, tak i osmimístnou variantu vozu Caravelle. Tu navíc s pohonem všech kol 4Motion.

Ještě dvě generace zpátky působily dodávkové automobily jako obyčejné plechové krabice, které byly v prostoru pro řidiče vybaveny jen tím skutečně nejnutnějším. Byly navíc hlučné a nepohodlné. V podstatě jedinou motorizací byl turbodiesel spojený s manuální převodovkou. V tomhle všem se dnes tato generace vozů velmi změnila.

Na vzhled exteriéru obou vozů i jejich vnitřní detaily se můžete podívat do naší komentované fotogalerie.

Konkrétně v této generaci Transporteru najdete v sériové výbavě například LED světla, startovací tlačítko, vyhřívaná vnější zpětná zrcátka, DAB rádio či multimediální třináctipalcový displej.

Tato dodávka také nikdy neměla tak široké spekrum motorizací. Je jasné, že převažovat zatím budou diesely, ale lze si objednat třeba také plug-in hybrid nebo čistý bateriový elektromobil. Vybrat si lze také mezi manuální a automatickou převodovkou a pohonem pouze jedné nebo obou náprav.

A možnost volby existuje také v případě délky karosérie (krátká a dlouhá verze se liší o 40 centimetrů) nebo její výšky.

Já jsem měl možnost dva týdny zkoušet jak skříňový Transporter v prodloužené verzi, tak Caravelle rovněž s větší délkou karosérie. V obou případech se jednalo o vůz poháněný dvoulitrovým turbodieselem s výkonem 150 koní a automatickou převodovkou. Zatímco ale ve skříňové verzi točivý moment motoru působil pouze na přední kola, osmimístná Caravelle dostala pohon 4x4.



Palubní deska je v obou verzích shodná. Nehledejte ozdoby, zde jde samozřejmě hlavně o účel. Digitální přístrojový štít a centrální displej jsou zasazené do jednoho kusu platu, věci můžete odkládat na horní okraj palubky, do dvou přihrádek u spolujezdce, do spousty kapes ve dveřích nebo třeba do volného prostoru pod dvousedačkou u spolujezdce.

Digitální období bohužel dorazilo i do tohoto vozu, a tak musíte klimatizaci nastavovat na displeji. Zejména na hrbolaté vozovce je to pak opravdu těžký úkol.

Elektroniku jsem ale naopak oceňoval v případě couvací kamery. Ta dokonce nabízí tři režimy zobrazování (jeden speciální pro připojování vozidla na tažné zařízení), Užitečné je také vnitřní zpětné zrcátko, na jehož plochu se promítá obraz ze zadní kamery.

Nová generace Transporterů a Caravell umí zaujmout na poměry dodávek velmi kultivovanou jízdou. Jednak i díky vrstvě izolace na vnitřní části víka motorového prostoru zvuk vznětového agregátu do kabiny proniká jen ve velmi umírněné míře a jednak je podvozek vyladěn tak, že jak prázdný, tak i naložený vůz se chovají velmi podobně. Tedy tak, že lehké vozidlo na hrbolech neodskakuje a plné naopak nehoupe a nedrhne podvozkem o asfalt.

Transporter jsem testoval i na trase z Prahy na Šumavu s nákladem historického nábytku a i přes značný podíl dálničních kilometrů jsem v cíli zaznamenal velmi příznivou spotřebu rovných osm litrů. Caravelle se „čtyřkolkou“ a samozřejmě bez naložených skříněk měla na stejné spotřebě průměrnou stokilometrovou spotřebu o litr vyšší.

V obou verzích jsem oceňoval náležitě dimenzované brzdy, které mají snad až trošku moc horlivý nástup, velmi dobrý výhled šikmo vpřed i pohodlnou sedačku řidiče. Naopak trošku nepohodlí způsobovala v obou vozech občas cukající automatická převodovka. Také se mi nelíbilo, že při pouze lehkém přidržování volantu na rovné a suché dálnici s minimálním provozem se každou chvíli rozsvěcovala výstraha na nutnost držení tohoto ovládacího prvku. Také si auto myslel, že již deset minut po zahájení jízdy jsem unavený a měl bych si udělat přestávku,

V případě Caravelle jsem samozřejmě vyzkoušel sedadla také ve druhé a třetí řadě. Zejména v té prostřední je skutečně až královský prostor pro nohy. Úchyty Isofix na dětské autosedačky jsou ale pouze na krajních sedačkách.

I za třetí řadou sedaček je ještě obrovský zavazadlový prostor. Bez problémů se sem vejdou dovolenkové potřeby dvou čtyřčlenných rodin. Ve vyklápěcích dveřích jsou zabudovaná světla, která lze dokonce polohovat. Chytrý a příjemný detail. Ve skříňové verzi jsem byl zase nadšený z hliníkových lišt, které jsou jak na bocích, tak i na podlaze, a do nichž lze snadno do žádoucí pozice zaklapnout univerzální úchyt s okem. Opravdu výborným nápadem jsou také sklopné příčné střešní nosiče.

• Karosérie: užitkový vůz
• Motory a Spotřeba: vznětový přeplňovaný čtyřválec 2,0/150 koní – 7,6 litru (verze 4Motin – 8,4 litru)
• Převodovky: osmistupňová automatická
• Vnější rozměry: 5450x 2032 x1979 mm
• Rozvor: 3500 mm
• Max. rychlost 175 km/hod
• Zrychlení 14,7 s
• Ceny: od 1 002 281 Kč