Jsem rád, že jsem mohl krátce vyzkoušet zcela novou generaci vozu Kia Rio. Je totiž sice pěkné představovat čtenářům velká auta za spoustu peněz, ale většina z nás si je nikdy nebude moci koupit. Kia Rio však patří mezi vozy, jež jsou dostupné širokému spektru našich motoristů. Za cenu vozu nižší třídy dostanete totiž automobil, který směle atakuje nižší střední třídu. Ale vysvětlovat to nízkou kvalitou by byla lež, protože, jak jsem se sám přesvědčil, Rio je schopné bez potíží se vyrovnat i o mnoho dražším vozům z vyšších kategorií.
Moderní a nadčasový design
Při pohledu na novou Kii Rio je vám hned jasné, že nejde o žádnou skromnou popelku. Design vozu je elegantní, vyvážený, ale přitom nadčasový. Zvláště originálně působí oblá linka, jež začíná u bočních zrcátek, přes horní hrany dveří se klene vzad a končí teprve hranami zadních sdružených světel. Velké čelní světlomety zahrnují jednoduché paraboly společné pro potkávací i dálková světla a také blinkry.
Rio je však také navýsost funkční, o čemž svědčí například plastové obklady nárazníků a dveří, chránící karosérii před následky drobných kolizí, o něž ve městě nebývá nouze. Karosářské díly mají mezi sebou jen minimální spáry, což svědčí o přesnosti výroby a péči konstruktérů o zmírnění aerodynamického hluku při vyšších rychlostech. Do vozu je snadný přístup rozměrnými dveřmi a velkou výklopnou zádí, zasahující pro usnadnění manipulace se zavazadly až hluboko do zadního nárazníku.
Uvnitř
Kia Rio je pětidvéřový hatchback určený k přepravě pěti cestujících. Jak již ale bylo řečeno v úvodu, s jeho zařazením do některé ze tříd je to problematické. Cena vozu je při dané výbavě srovnatelná třeba s fabií, nabídkou prostoru a komfortu však nikoliv. I za zcela vzad posunutými předními sedadly totiž zbude dost místa i pro tři dospělé cestující, kteří se na svých místech nebudou nijak tísnit. Přední sedadla překvapila svými optimálními rozměry a patřičně tuhými polštáři, to řidičovo pak také rozsáhlou možností nastavení. Dvěma růžicemi na levé straně sedáku například můžete regulovat nejen výšku sedáku, ale dokonce i jeho sklon. Jejich tvarování přináší cestujícím přijatelnou podporu při průjezdech zatáček. Zadní sedadla mají nesouměrně dělená opěradla se třemi výsuvnými opěrkami hlav, jež není v případě sklápění opěradel třeba z vozu demontovat.
Použité materiály sice mohou působit poněkud fádně a levně, důležitější však je, že jsou odolné a kvalitně sestavené, o čemž svědčí i fakt, že na nerovnostech nevydávají žádné nepříjemné zvuky. Palubní deska je důsledně zaoblená a celkově koresponduje s vzhledem exteriéru vozu. Před výškově nastavitelným volantem, který má příjemně malý průměr a tlustý věnec, je přehledný přístrojový štít s nezbytnými kontrolkami. Mezi obvyklými přístroji zde však chybí teploměr chladicí kapaliny, jenž je nahrazen dvojicí kontrolek. Modrá hlásí, že je motor studený, červená se pak rozsvítí ve chvíli, kdy dojde k přehřátí.
Zkoušený vůz měl ve své výbavě snad vše, co si může běžný řidič přát, například elektrické ovládání předních oken, centrální zamykání, dvojici airbagů, ale také energeticky úspornou a velmi účinnou klimatizaci. Veškeré ovládací prvky jsou rozmístěny přehledně a ve snadném dosahu.
Za volantem
Pod kapotou se skrývá skutečný klenot: vznětový čtyřválec s nejmodernějším vysokotlakým přímým vstřikováním Common Rail a turbodmychadlem VGT s proměnlivou geometrií lopatek. Motor mile překvapil ve všech ohledech. I při chodu na volnoběh byste nehádali, že sedíte ve voze jezdícím na naftu. Motor je totiž velice tichý a do interiéru nepronikají jeho vibrace, a to dokonce ani do volantu či řadicí páky.
Jízda s vozem vybaveným tímto motorem je potěšením. Pohonná jednotka dává díky vysokému výkonu až 81 kW, ale především krouticímu momentu vrcholícímu hodnotou 220 N.m, relativně lehkému vozu znamenitou dynamiku, a to zvláště v rozmezí 1 800 až 3 500 ot./min. Řadicí páka je sice poměrně dlouhá, ale řazení překvapivě přesné a lehké. Totéž lze říci i o řízení. Brzdy se mi jevily jako dostatečně účinné, pedál spojky podle mě „jde“ možná až příliš lehce. Jízdní vlastnosti vozu jsou jisté, měkčí pérování vede v zatáčkách k mírnému naklánění karosérie. Tlumení nerovností je příkladné, ačkoli jednoduchá zadní kliková náprava poměrně záhy ukáže své limity.
Závěrem
Za volantem zkoušeného vozu Kia Rio jsem strávil jen několik málo hodin, nemohl jsem tedy změřit jeho spotřebu. Můžu však říci, že ačkoli jsem vůz přebíral s plnou nádrží a převážně v městském provozu jsem s ním najel asi 80 km, ručička palivoměru byla i na konci testu stále na maximu. Testovaný vůz měl na tachometru jen něco přes 800 km, šlo tedy vlastně o auto v záběhu.
Kia Rio patří mezi nejvyspělejší auta v daném cenovém segmentu. Kromě moderních technologií a rozsáhlé standardní výbavy láká zákazníky také svojí příznivou cenou. Zvláště testované provedení se vznětovým motorem 1,5 CRDi a ve výbavě LX+ patří mezi v současnosti nejzajímavější alternativy při koupi nového vozu.
.