Prihlásenie
Užívateľské meno / e-mail
Heslo
Registrácia
Napísať recenziu na môj voz  +Vložiť inzerát

Infiniti M35h: Svalnatá alternativa

Testy
Michal Borský | 07.05.2012
dalších 34 fotek
foto: MIchal Borský
Hybridní auta se zpravidla tváří jako navýsost mírumilovná stvoření. Technický arzenál japonské limuzíny však skrývá mnohem víc než environmentální pokrytectví.

Historie luxusní odnože automobilky Nissan se nápadně podobá jejím japonským souputníkům. Mozkový trust mateřské automobilky vycítil koncem osmdesátých let příležitost svézt se na vlně úspěchu, kterým se právě na americkém trhu opájeli prémiové značky Hondy (Acura) a zejména Toyoty (Lexus) a na trh uvrhnul typ Q45. Podobně velkolepý průlom jako Lexusu LS400 se však Infiniti ani zdaleka nevydařil, ať už vinou horší marketingové strategie nebo nevelké atraktivity modelu. Tváří v tvář akutní hrozbě zániku značky přešaltovala generalita podniku na úsvitu nového milénia na vyšší stupeň a kompletní obměnu modelové řady zahájila s technikou Nissanu Skyline. Pozitivní reakce se záhy dostavily a v roce 2008 se značka cítila konečně natolik globálně silná, aby německým premiantům šlápla na kuří oko i v jejich evropském rajónu. Z našich silnic vám v paměti nejspíše utkvěl velký crossover FX, také ostatní modely však pracují se stejným receptem na úspěch – navrchu neotřelá karoserie, pod ní silný benzínový šestiválec z Nissanu 370Z, případně vznětový třílitr. Infiniti M ale nabízí i jednu zcela jedinečnou specialitu – nejrychlejší sériově vyráběný hybridní automobil kombinující známý „zetkovský“ šestiválec a sofistikovanou elektrovýzbroj. Jak funguje v praxi?


Vedle zavedených evropských limuzín, ale třeba i vedle rovněž japonského Lexusu působí „emko“ trochu jako kosmické zjevení. Nezaměnitlně „asijský“ look bachraté karoserie silně barokních tvarů si zkrátka nemáte šanci splést s ničím jiným. Stejně jako celé auto je i jeho karoserie poněkud nejednoznačná a málokterý prvoplánový pozorovatel vám sdělí jednoznačný posudek. Bezmála pětimetrový impozantní sedan v sobě snoubí sportovní střih reprezentovaný krátkým předním převisem a svalnatými boky s bohorovným konzervativním nádechem korpulentních linií bočního profilu a zejména buclaté zádě. Přední maska s masivní mříží nenechá nikoho na pochybách, že má tu čest s pořádným silákem, velký „batoh“ za zadní nápravou zase naznačuje pohodový charakter auta.


S Infiniti M už jsem se v rámci redakčních testů setkal podruhé, přesto jsem byl znovu překvapen formou ztvárnění vnitřního prostoru, který do značné míry respektuje venkovní tvary auta. Vozidlo vás přivítá se sedadlem v zadní a volantem v horní poloze a teprve po nastartování (tlačítkem, klíč stačí mít uvnitř vozu) vás neviditelná síla přisune do předvolené polohy. Nekonečně oblá krátká palubní deska vás zdravě „obteče“ a jen umocní dojem z útulnosti kabiny, která vás ale současně nedusí masou hmoty okolo. Velké přístroje v kapličce jsou jednoduché a konzervativní, žádné rádoby sportovní tubusy, jen čitelné stupnice. Jeden hloupý nešvar si však páni inženýři mohli odpustit – ovládat palubní kompjůtr tlačítkem mimo dosah věnce volantu (ze strany přístrojového štítu) je opravdu přežitkem nehodným dané cenové kategorie. Snadno se naopak ovládá multimediální centrum, jehož velký displej září v horní části přístrojového panelu. Kombinace dotykového a tlačítkového ovládání je docela funkční, navigace si přehledností nezadá s mýtickým Amundsenem, snad jen ta čeština by přišla vhod. Celkově pozitivní dojem však nemůže zastřít fakt, že všemožných funkčních tlačítek je v „emku“ opravdu hodně a ještě ke všemu někdy dost záludně rozmístěných, takže zvykání si na ovládání všech systémů zabere více času, než bývá běžné. Velmi dobré hodnocení zasluhuje taktéž hutný zvuk renomované audiosoustavy Bose s 11 reproduktory. Dominantou středových panelů všech Infiniti jsou analogové hodinky, jaké bych se nestyděl nosit na ruce. Musel jsem smeknout pomyslný klobouk před špičkovou kvalitou drtivé většiny materiálů a neotřelým ztvárnění ovládacích prvků. Světlé dřevěné obložení je dokonce vyleštěné tak dokonale, že člověka svádí myslet si, že jde o kus levného lesklého plastu… Přední kožené sedačky z hlediska poskytovaného komfortu nemají chybu a vedle vyhřívání a všemožného elektrického nastavování potěší také odvětrávací funkcí. Klimatizace je zas doplněna o funkci Forest Air, která využívá ionizátor vzduchu či aromatický difuzér pro citlivé (a téměř neznatelné) obohacení vzduchu o lesní ozón. Pro vozy se zadním náhonem je charakteristický vysoký středový tunel daný potřebou prostoru pro kardan. V případě Infiniti M si o něj, resp. o loketní opěrku na něm pohodlně opřete předloktí zrovna tak, abyste mohli bez námahy manipulovat s voličem automatu. Tuhle danost ale primárně pocítí cestující ve druhé řadě, zejména pak nešťastník, který by snad rád seděl uprostřed – tohle auto opravdu není pro pět. Dva „krajníci“ si však ani v nejmenším nemohou stěžovat, neboť jejich křesla nabídnou komfort minimálně srovnatelný s místy vpředu. Kámen úrazu v praktické využitelnosti hybridního Infiniti leží v zavazadlovém prostoru, resp. v místech, kde mají konvenční „emka“ místo na bagáž. U M35h zde totiž dlí rozměrná elektrovýzbroj, která zabírá cenných 30 cm délky zavazadelníku, jehož objem nyní činí „jen“ 350 litrů. Přirozeně odpadl také průvlak na lyže.

(+) originální vzhled interiéru a kvalitní materiály
(+) pohodlí vpředu i vzadu
(-) méně přehledné ovládání
(-) místo v kufru zabírají akumulátory

Doteď jsme se bavili o konvenční limuzíně, snad jen s poněkud nevšedním stylingem. Jádro pudla u M35h ale jednoznačně tkví v jeho hnacím řetězci. Hybridní systém sází na osvědčený zážehový šestiválec používaný i v ostatních modelech značky, zde však s tím rozdílem, že zdvihový objem byl ponížen na 3,5 litru a vedle odlišné konstrukce ventilového rozvodu (variabilní časování i na výfukové straně) pracuje s mutací Atkinsonova cyklu. Sací ventil zde zůstává otevřený déle proti chodu pístu při cyklu sání, čímž dochází ke stejnému efektu, jako kdyby měl píst kratší zdvih u sacího/kompresního cyklu a delší u expanzního/výfukového. Podélně uložený agregát dává v této konfiguraci 225 kW výkonu, resp. 350 N.m. To ale u hybridu pochopitelně není všechno. Elektrickou sekci obstarávají dvě spojky a elektromotor o výkonu 50 kW a 270 N.m. točivého momentu. Spojení se spalovacím motorem obstarává suchá spojka, mokrá potom napojení na sedmistupňovou automatickou převodovku. Zadní hnaná kola si tak musí poradit s celkovým výkonem 364 koní, hodnotu celkového točivého momentu vzhledem k odlišnosti výkonových křivek tak jednoduše sečíst nelze a výrobce ji proto neudává. Nápor je to každopádně veliký, což mimo jiné umožnilo konstruktérům opravdu velké protažení rychlostních převodů oproti konvenčním provedením M37 a M30d. Nebo snad znáte víc sériových aut s benzínovým motorem, která ve 200 km/h točí na nejvyšší rychlostní stupeň 3.000 otáček? Elektronicky omezená maximálka 250 km/h je rychle dosažitelná dokonce už na čtyřku. V praxi se tak motor častěji, než je obvyklé jen líně převaluje mezi 1.000 a 2.000 otáčkami – úplně mu to stačí. Jeho nádherný charakterní zvuk však zvukovody laská ne méně příjemně i ve vysokých otáčkách a takových 7.000, na které se v mžiku vytočí, je opravdu koncertem pro uši. Svůj dobrý původ dává motor znát i při poslechu zvěnčí. Stačí stát vedle nastartovaného auta a vnímat temné dunění vycházející ze dvou koncovek. Do kabiny však jeho projev proniká nanejvýš kultivovaně v celém otáčkovém spektru. Navzdory absenci hydrodynamického měniče, probíhá řazení nananejvýš hladce, i když poněkud pomaleji a s větší prodlevou na přidání plynu. Čas od času se také automat chová poněkud nerozhodně, což bývá spojeno s lehkým poskočením. Můžete mu pomoci manuální volbou rychlostního stupně, i o ní však platí, že není z nejrychlejších a v praxi jí téměř nepoužijete. Pří pohledu na přístroje z místa řidič se M35h tváří skoro jako „normální“ auto – na rozdíl od Lexusů a spol. zde totiž nechybí běžný otáčkoměr a ekonoměr pouze nenápadně vystrnadil z jeho místa teploměr chladící kapaliny. Zapojení jednotlivých pohonných skupin můžete přehledně a v mnoha variacích sledovat na velkém displeji, jednoznačnou informaci o tom, kolik jste toho reálně ujeli pouze na elektřinu, pak vidíte na menším displeji mezi budíky. A loď jménem Infiniti M toho na elektřinu ujede opravdu hodně, jakkoliv není na rozdíl od Toyot možné tento způsob pohonu volit manuálně – z celkového kilometrového nájezdu, který měl testovaný stroj za sebou, to vycházelo asi na jednu čtvrtinu. Vzhledem k relativně velké síle elektromotoru je také běžné, že k odpojování spalovacího motoru dochází i v docela vysokých rychlostech (nejednou jsem to zaznamenal i v nezákonném dálničním tempu). Nejspolehlivějším indikátorem je v tomto případě pokles otáčkoměru na nulu. Charakter funkce hnacího řetězce umožňuje volič režimů „ECO“, „STANDARD“, „SPORT“ a „SNOW“, ani v prvním případě se však nemusíte obávat nedostatku dynamiky, jen vám proti noze důrazněji tlačí aktivní plynový pedál. Zejména sportovní mód pak umožní naplno vychutnávat zážitky z mocné pružné akcelerace v jakékoliv rychlosti, která se hned tak neomrzí. Ranec pozitiv utěsňují výborné hodnoty spotřeby benzínu, kterých silný hybrid dosahuje. V městském provozu se bez větší snahy dá vměstnat do7 litrů, při konstantní stotřicítce schramstne šestiválec o litr víc. Ani jezdění s hojným využíváním výkonového potenciálu však průměrný odběr nepřevalilo přes 12 litrů, což je výkonné monstrum skvělé číslo. Zejména údajem o spotřebě ve městě strčí 35h „turbodieselovou“ konkurenci do kapsy.

(+) výkon a dynamika hybridní soustavy
(+) krásný zvuk šestiválce
(+) hospodárnost
(-) pomalejší řazení

Jízdní vlastnosti majestátní limuzíny do značné míry odráželi využití hybridního pohonu a s tím související hmotnost stroje, která o více než metrák překonává běžnou M37. M35h se svým vyváženým chováním podvozku velmi přibližuje ideálu, jaký si představuji pro auto této velikosti a určení. Oproti variantám konvenčním pohonem disponuje „mírnější“ geometrií přední nápravy, což má za následek menší vůli k zatáčení, avšak lepší podélnou směrovou stabilitu ve vysokých rychlostech. Zástavba akumulátorů do zadní části si vynutila absenci řiditelné nápravy, velký sedan se tak ale na druhou stranu může pochlubit takřka ideálním rozložením hmotnosti (51:49). Spolu s „menšími“ osmnáctiplacovými koly je výslednicí komfortnější ražení hybridu (verze GT) v porovnání s M37 nebo M30d. M35h je tedy přeborníkem v rychlé jízdě v přímce, méně už se mu však chce do zatáček, kde se v extrému někdy umí chovat poněkud zákeřně. Nebezpečná je v zatáčce zejména kombinace velký výkon + velká prodleva plynu + velké sešlápnutí pedálu. „Nekační“ charakter převodovky může při neopatrném zacházení s akcelerátorem přivodit horké chvilky i zkušenému řidiči, který by si rád užil trochu driftu na výjezdu ze zatáčky. Přitlačení pedálu k podlaze dlouhou nevyvolává vůbec žádnou reakci, náhlý přísun výkonu u hybridu velmi podobný turbomotoru však zadní hnaná náprava málo kdy skousne a rázem máte plné ruce práce. Řízení přitom navzdory svému dlouhému převodu není vůbec špatné a je z něco poměrně dobře cítit, co se zrovna děje s předními koly. To vše jen s deaktivovanou stabilizací, která je za normálních poměrně úzkostlivá, stejně jako ne moc takticky vyspělý adaptivní tempomat. Hodně rychlá jízda po dálnici naproti tomu nesnese výhrad, možná bych ocenil jen méně aerodynamického hluku v rychlostech nad 160 km/h. Asi největším (a nejspíš jediným) zklamáním byly brzdy, resp. jejich nevypočitatelný účinek daný rekuperační funkcí. Účinek je sice silný a vytrvalý, ale s pedálem s velmi dlouhým chodem je v podstatě nemožné najít společnou řeč a zejména v malých rychlostech se jen se štěstím vyvarujete nepříjemných přískoků. Nepřirozeně pulzující pedál zabírá skoro vždy trochu v jiném místě a s rozdílnou intenzitou, která se klidně samovolně změní i během jednoho sešlápnutí.

(+) dynamika a agilita v přímém směru
(+) komfort na českých silnicích
(-) menší ochota zatáčet
(-) nevypočitatelné brzdy

A je tu cílová rovinka! S ulehčením musím konstatovat, že Infiniti M35h je zdaleka nejlepším hybridním autem, se kterým jsem doposud měl tu čest a to především svojí „prořidičskou“ náturou. Elektromotor zde není primárně využíván k úsporám, ale k podpoře dynamických parametrů benzínového motoru – jako třeba u Hondy CR-Z, akorát, že tady je té síly zatraceně víc. Hospodárnost přitom není ani trochu upozaděna a dělá ze „zeleného“ eMka jednu z nejúspornějších limuzín vůbec. Z mého pohledu má jediná dvě závažnější negativa – zmenšený kufr a nevypočitatelné brzdy.

Hodnotenie
Brzdy
3
Design
1
Dílenské zpracování
1
Dynamika motoru
1
Jízdní komfort
2
Ovladatelnost
2
Prostornost
2
Pružnost motoru
1
Řazení
2
Řízení
2
Sedadla
1
Spotřeba
1
Výhled z vozu
2
Zavazadelník
3
Celkové hodnocení - průměr:
1.71
* Hodnotenie podľa známky od 1 do 5 ako v škole, kde 5 je najhorší výsledok a 1 je najlepší výsledok
Technický popis
Karoserie
Typ
Čtyřdveřový sedan
Rozměry a hmotnosti
Délka (mm)
4945
Šířka (mm)
1845
Výška (mm)
1500
Rozvor (mm)
2900
Rozchod kol vpředu (mm)
1575
Rozchod kol vzadu (mm)
1570
Provozní hmotnost (kg)
1905
Maximální hmotnost (kg)
2400
Počet míst (os.)
5
Minimální poloměr otáčení (m)
11,2
Objem zavazadlového prostoru (l)
350
Motor
Typ
Zážehový podélně uložený
Počet válců
6
Zdvihový objem (ccm)
3498
Max. výkon kW (k)/ot./min.
225 + 50 kW
Max. kroutící moment Nm/ot./min.
350 + 270 N.m
Spotřeba
Město
9,0
Mimo město
5,6
Kombinovaná
6,9
CO2 (g/km)
159
Palivová soustava
Palivo
Benzín + elektřina
Objem nádrže (l)
70
Výkony
Max. zrychlení (0-100km/h) s
5,5
Max. rychlost (km/h)
250 (el. omezena)
Převodovka
Typ převodovky
Automatická s manuálním režimem
Počet rychlostních stupňů
7
Přenos hnací síly
Pohon
Zadní
Řízení
Typ
Heřebnové s elektrohydraulickým posilovačem s progresivním účinkem
Zavěšení kol
Vpředu
Dvojité lichoběžníkové závěsy s dvoupístovými tlumiči
Vzadu
Nezávislé víceprvkové zavěšení s dvoupístovými tlumiči
Brzdy
Vpředu
Kotoučové
Vzadu
Kotoučové
Pneumatiky a ráfky
Pneumatiky
245/50 R18 W
Cena
Cena nejlevnější verze v základní motorizaci (Kč)
1.326.500,-
Cena testovaného vozu bez příplatkové výbavy (Kč)
1.612.270,-
Celková cena testovaného vozu (Kč)
1.635.270,-
Hodnotenie článku
Hodnocené: 0x
Ještě jste nehodnotil/a
Tagy
Diskusia
Michal, 07.05.2012 07:11
Objem motoru byl "ponížen"? Není to tak, že prostě použili původní šestiválec 3,5 z minulé generace zetka?
tomaskrtek, 07.05.2012 11:51
samozřejmě, mělo tam být napsáno že použili léty osvědčený a mnoha vavříny ověnčený VQ35DE s modifikovanými palicemi. spíš mě mrzí přejití počátků značky pouze modelem Q45, což byl-stejně jako ostatní modely z devadesátek-pouze překabátěný Nissan. teprve pozdější modely po roce 2000 stojí za to protože se pod značkou Infiniti samostatně vyvíjely, viz. FX, nebo masivně uzpůsobovaly-viz. G či M.
vstúpiť do diskusie
vložiť príspevok do tejto diskusie
Nejčtenější články předchozích 7 dnů