První zkušenost s novým hybridem Renaultu: Příjemné a úsporné ježdění

Některé automobilky, včetně třeba evropské jedničky Volkswagen, zatím auta s plně hybridním pohonem vůbec nenabízejí. Jiné, hlavně japonská Toyota, už téměř nic jiného neprodávají. Zejména pro ty, kteří většinu jízd absolvují v městském a příměstském prostředí, je to skutečně dobrý sluha zajišťující nízkou spotřebu do pěti litrů na sto kilometrů. Nový typ full hybridu jsem vyzkoušel v rodinném sportovně-užitkovém voze značky Renault. Už na podíl přes 44 procent se během letošního čtvrtletí vyšplhal podíl takzvaných full hybridů ze všech typů pohonných jednotek, které Renault v současné době montuje do svých vozů. To tedy znamená, že si je volí více zákazníků než třeba diesely nebo klasické benzinové motory. O plug-in hybridech nebo čistých elektromobilech nemluvě.

Většina lidí asi netuší, že právě tato francouzská značka je v současnosti za jasně vedoucí Toyotou druhým nejúspěšnějším prodejcem full hybridů. Tedy těch takzvaně samonabíjecích. Má dokonce tři výkonové verze tohoto pohonného systému a montuje je jak do malých vozů typu Clio či Captur, tak do středně velkých Arkana a Austral i do největších Rafale a Espace.

Kromě dosud nabízených variant se 145 a 200 koňskými silami je letošní novinkou full hybrid 160. Já jsem měl možnost ho vyzkoušet v modelu Symbioz.

Tento vůz si můžete prohlédnout na fotografiích v galerii

Tento vůz je zatím v Česku tak trošku neobjeveným, přitom na řadě trhů jde po Capturu o druhý nejprodávanější typ Renaultu. Přitom právě našim motoristům by mohl vyhovovat jeho nadprůměrně velký zavazadlový prostor, který se dá díky posuvné zadní lavici zvětšit až na 624 litrů.

Nový hybridní systém se skládá z benzinového čtyřválce s objemem 1,8 litru a dvou elektromotorů, Ten větší s výkonem 36 kW umí pohánět kola a také dobíjet baterii s kapacitou 1,4 kWh.

Automatická převodovka má čtyři stupně pro jízdu v režimu se spalovacím motorem a dva pro elektrický pohon. Lze je navíc vzájemně kombinovat, takže existuje patnáct režimů její činnosti.



Vlastně o tom, který z nich právě funguje, nic při jízdě vědět nebudete. Ověřil jsem si při testovací jízdě po venkovském okolí Paříže, kde se konala mezinárodní jízdní novinářská prezentace. Jen, když řídící elektronika usoudí, že baterie je málo nabitá a není zapotřebí plný výkon spalovacího agregátu pro roztáčení kol, roztočí se ten do poměrně vysokých otáček a pak je v kabině docela dost slyšet.

Tento typ převodovky, který jsem testoval dříve a v jiných modelech Renaultu, občas například po zvolnění a opětovném přidání plynu s vozem krátce a lehce škubnul. To se tentokrát nedělo. Mělo by to být i díky úpravě softwaru a rovněž přidáním třetího aktuátoru pro rychlejší pohyby mechanických součástí tohoto ústrojí. Zatím jsem ale s tímto autem měl možnost ujet jen zhruba stovku kilometrů. Více poznatků získám později během týdenního testu.

To se také daleko více zaměřím na městský režim jízdy, v němž je hybrid samozřejmě nejúspornější a dokáže s autem pohybovat až osmdesát procent času v čistě elektrickém módu.

I venkovské silnice ale znamenají příznivou spotřebu. S kolegou na sedadle spolujezdce jsem na palubním počítači v cíli testovací jízdy uviděl hodnotu 4,8 litru. Rozdíl mezi tou uvedenou v technických datech a realitou v běžném provozu byl tedy jen přibližně čtyři desetiny litru.