Pozor na školáky! Zopakujte si s nimi kvůli bezpečnosti dopravní pravidla

Po dvou měsících jsou ulice opět plné dětí. Nejen malých a nezkušených, ale také stále fungujících v prázdninovém módu roztěkanosti, divokosti a veselí. Připomeňte si společně, jak se na silnicích chovat, abyste se každý večer zase sešli doma. Nespoléhejte na to, že hlavní vzdělávací úlohu ve věci bezpečnosti na silnicích zastane škola. Primární dopravní výchova začíná v rodině, a to dávno předtím, než své potomky vypustíte na cestu do školy samotné. Už dříve jste je vodili do školky či na kroužky, přecházeli spolu ulice, jezdili autem nebo hromadnou dopravou. To všechno představuje důležitý trénink na budoucí samostatnost. 

Ve chvíli, kdy se děti začnou venku pohybovat samy, už musíte důvěřovat jejich úsudku a pozornosti. Tím však výchova nekončí a rčení, že opakování je matkou moudrosti, zde platí dvojnásob - jde přece o život a zdraví.

Držet se co nejdál od kraje chodníku, před přechodem zastavit, dobře se rozhlédnout, případně počkat na zelenou. Tato pravidla většinou chápou už děti ve školce, kde si je také neustále opakují. Jako rodiče jim však opakujte i to, že semafory a značky nejsou všechno a stále je třeba sledovat, co se okolo děje. 

Přechod pro chodce sice znamená přednost, nejde však o betonovou zeď, která jedoucí auto zastaví. Vždycky se musí ujistit, že přecházení bude bezpečné. Dokonce ani s rozsvícením zeleného panáčka nemůžou nakráčet do silnice jako náměsíčné - i tehdy se musí rozhlédnout. Zdůrazněte také, že přecházení není bezpečné mezi zaparkovanými auty, natož pak těsně vedle autobusu v zastávce!

Pro děti bývá těžké zejména vyhodnocování vzdálenosti přijíždějícího auta. Stihnu to, nebo ne? Naučte je, že pokud si nejsou jisté, ať raději počkají, až je řidič uvidí a přibrzdí, případně jim dá znamení, že mají přecházet. A naučte je také poděkovat úsměvem nebo zamáváním - to řidiče nejen potěší, ale i motivuje k další ochotě. 

Ohledně používání mobilního telefonu by školáci měli mít jasně nastavená pravidla. Počet těch, kteří končí pod koly automobilů kvůli tomu, že veškerou pozornost věnují dění na obrazovce, totiž stále roste. Bohužel, stejně smutná statistika se týká i řidičů. Domluvte se s dětmi, že během cesty do školy i ze školy zůstane mobil bezpečně v tašce, tedy žádné sledování videí, hraní her nebo chytání Pokémonů. 

Podobně nebezpečná je i do sluchátek puštěná hlasitá hudba, která spolehlivě přebije zvuky okolního provozu. Menším dětem ještě můžete nošení sluchátek venku zakázat, u větších už nezbývá, než spoléhat na jejich soudnost. Snažte se domluvit aspoň na nižší hlasitosti a v žádném případě dětem nepořizujte sluchátka s funkcí potlačení hluku.  

Pokud máte školu daleko a vozíte tam děti autem, učte je, jak bezpečně nastupovat a zejména vystupovat. Vždycky je lepší vystupovat na stranu, kde se nachází chodník, i kdyby mělo dítě přelézat vedlejší sedačku. Jestliže první varianta možná není a vystoupení směrem do silnice se nevyhnete, musí si malý pasažér ohlídat několik věcí.

Zaprvé ať vystupuje teprve poté, co k tomu dostane pokyn od rodiče (za předpokladu, že už nepoužíváte dětskou pojistku). Dále je třeba se podívat na obě strany, jestli se neblíží projíždějící auto, ale třeba i motorkář, cyklista nebo chodec. 

Víte, že reflexní prvky umožní viditelnost i na více než 200 metrů? Již šest let jsou proto pro chodce při snížené viditelnosti povinné. Pro bezpečnost dětí je viditelnost klíčová, proto by měly mít co nejvíce reflexních prvků na šatech i na školní tašce (ty dnes naštěstí bývají takto vybaveny již od výrobce). Přednostně potomky oblékejte do světlejších pestrých barev a vyhýbejte se tlumeným odstínům. 

Za šera, za tmy, deště či sněžení je pak ideální reflexní vesta, která kombinuje „odrazky“ s nepřehlédnutelnou fluorescenční barvou. Použít můžete i blikající světýlka, která se dnes přímo k tomuto účelu rovněž prodávají. 

Do deseti let může jet dítě na kole pouze v doprovodu člověka, kterému je více než patnáct. Na chodníku, cyklistické stezce a v obytné či pěší zóně to neplatí, zde však narážíme na problém, že z pohledu zákona cyklista na chodník nepatří, pokud tam není vjezd kol výslovně povolen. Co víc, totéž platí i pro koloběžky, jejichž jezdci jsou zákonem vnímáni jako cyklisté.

Jelikož právě na koloběžce dnes do školy jezdí velké množství dětí, jde o prekérní situaci, neboť vyslat potomka po silnici je pro rodiče nemyslitelné. Co s tím? Jestliže je z nějakého důvodu koloběžka nutností, ať jede dítě po chodníku. Přestože podle zákona nejde o „košer“ jednání, dá se očekávat, že obecná tolerance bude malým koloběžkářům nakloněna, zvlášť pokud jim vysvětlíte, jak si mají s ohledem na chodce počínat. Zároveň jim vzhledem k nízkému věku nehrozí žádný postih. Není snad třeba zdůrazňovat, že jak pro cyklisty, tak pro koloběžkáře je až do 18 let povinná helma. 

Hra s míčem hned vedle silnice je typickým obrázkem z učebnice dopravní výchovy. Takhle ne. V zápalu hry se i svědomité dítě bezhlavě vrhne do silnice, a i kdyby nevrhlo, odkopnutý míč může přistát na projíždějícím autě, polekat řidiče a způsobit nehodu. Ani bez míče však hra k silnici nepatří - děti běhají, skáčou, strkají se, a pád do vozovky je tu, než bys řekl švec.

Bezpečné místo pro hru je jakékoliv zahrada, hřiště nebo park. Hraní přímo na silnici je povoleno v obytných zónách, kde jsou řidiči nabádáni k opatrnosti. I zde ale platí - stejně jako všude jinde -, že vběhnout do silnice je možné až po kontrole okolního provozu a zjištění, že nehrozí nebezpečí.