Hranatý pracant, který vydržel všechno. ŽUK byl hrdinou socialistických silnic

/PERLIČKY MEZI OJETINAMI/ FSC Żuk patří mezi nejznámější užitkové automobily vyráběné ve východním bloku. Tento nenápadný, hranatý vůz se po desetiletí stal symbolem řemeslníků, zemědělců, hasičů i státních podniků v Polsku a dalších zemích socialistického tábora. Přestože z dnešního pohledu působí zastarale, ve své době představoval praktické a levné řešení dopravy nákladu i osob. Jeden exemplář jsme objevili na portálů TipCars. Výroba modelu ŽUK začala v roce 1959 v polském Lublinu v továrně FSC (Fabryka Samochodów Ciężarowych) a pokračovala až do roku 1998. Během téměř čtyřiceti let vzniklo přibližně 587 tisíc kusů různých verzí tohoto automobilu.

Vývoj vozu ŽUK začal v polovině 50. let. Polský automobilový průmysl tehdy potřeboval lehký užitkový automobil, který by byl jednoduchý, levný a snadno opravitelný. Konstrukce proto vycházela z osobního automobilu FSO Warszawa, jenž byl licenční verzí sovětského vozu GAZ-M20 Poběda. ŽUK převzal mnoho technických dílů – motor, podvozek i nápravy.

Automobil měl jednoduchou rámovou konstrukci, pohon zadních kol a robustní podvozek, díky němuž zvládal i špatné silnice a venkovské prostředí. To bylo v poválečném Polsku mimořádně důležité.

ŽUK byl snadno rozpoznatelný díky své hranaté karoserii a jednoduchému designu. Starší modely měly zaoblenou příď, zatímco modernizované verze ze 70. let dostaly hranatější čelo s novou maskou chladiče. Typickým prvkem byly výrazné prolisy na bocích karoserie.



Automobil nebyl známý pohodlím ani vysokou kvalitou zpracování. Majitelé si často stěžovali na korozi, hlučnost nebo slabší jízdní vlastnosti. Na druhou stranu byl velmi snadno opravitelný a většinu závad šlo odstranit i v polních podmínkách.

Jedním z důvodů popularity ŽUKu byla široká nabídka variant. Existovaly jako dodávky, valníky, pick-upy, mikrobusy, sanitní vozy, hasičské speciály či vozy pro přepravu pečiva či pošty. Mezi nejznámější modely patřily verze A-03, A-11 nebo hasičský speciál A-15.

VIDEO / Fabryka Samochodów Ciężarowych w Lublinie:

Ve venkovských oblastech byl ŽUK oblíben zejména mezi zemědělci. Často sloužil k přepravě zeleniny, ovoce nebo hospodářských potřeb. V Polsku se stal téměř stejně běžným jako traktory.

ŽUK se exportoval do mnoha zemí světa. Významným odběratelem byl například Egypt, kde se montoval pod názvem Eltramco Ramzes. Vozy se objevily také v zemích Blízkého východu, v Sovětském svazu nebo v některých afrických státech.

Ve východní Evropě byl ceněn hlavně pro jednoduchost a nízké provozní náklady.

Na začátku 90. let už byla konstrukce ŽUKu technicky zastaralá. Přesto si automobil díky nízké ceně stále nacházel zákazníky. Od roku 1993 jej postupně nahrazoval modernější FSC Lublin, ale samotný ŽUK se vyráběl až do února 1998.



Dodnes lze některé zachovalé kusy vidět na veteránských srazech nebo u sběratelů historických vozidel.

Dnes je ŽUK pro fanoušky historických automobilů kultem. Připomíná dobu, kdy auta byla jednoduchá, mechanická a snadno opravitelná. Přestože nebyl luxusní ani technicky pokročilý, stal se důležitou součástí každodenního života několika generací lidí ve střední a východní Evropě.

Na internetových fórech a mezi fanoušky veteránů bývá ŽUK často označován za „pracanta, který vydržel všechno“. Některé exempláře jsou dodnes pojízdné a stále slouží například jako reklamní nebo výstavní vozy.

Jeden takový ŽUK z roku 1968 jsme našli i na portálu TipCars. Má motor o objemu 2142 cm3, stojí 50 000 korun a je ve slušném stavu.