Dokonalá proměna: Ze zchátralého roadsteru Tatry senior udělal klenot veteránů

Vrak Tatry 57B roadster z roku 1940 proměnil Bořivoj Zábřeský z Ořechu u Prahy v unikátní klenot, který nyní září na veteránských výstavách. Po dvanácti letech pečlivé rekonstrukce se jeho automobil stal jediným svého druhu na světě a přitahuje pozornost nejen odborníků, ale i široké veřejnosti. O uplynulém víkendu bylo jeho mistrovské dílo představeno na prestižním Prague Car Festivalu. Se svým krémové zbarveným miláčkem Bořivoj Zábřeský (82) startuje na různých jízdách veteránů, zúčastňuje se výstav a soutěží. Startoval s ním například na tradiční jízdě 1000 mil československých, a to několikrát. Poprvé v roce 2021. Zatím naposledy mohli příznivci historických aut jedinečnou Tatru 57B roadster vidět při tomto závodě letos ve dnech 11. až 14. června.

Než tomu tak bylo, tak uteklo hodně vody. Přesněji dvanáct let, vyplněných prací na rekonstrukci jedinečného vozu, protože Tatra 57B roadster, který vyrobila karosárna Oldřicha Uhlíka. Auto je jediným svého druhu na světě. „Když se dneska někdo přijde na vůz podívat a řekne, že to je krásné auto, tak mě to moc hřeje u srdce a vím, že to stálo za to, věnovat mu ty roky práce,“ říká hrdý majitel vozu Tatra 57B roadster.

O uplynulém víkendu byl tento jedinečný vůz vystaven obdivu návštěvníků na 14. ročníku Prague Car Festivalu, největší výstavě ve střední a východní Evropě, se zaměřením na tuning, motorsport, historické i současné automobily a motocykly.

Na videu je Bořivoj Zábřeský v posádce s Janou Líbalovou v Tatře 57B roadster v čase 15:07 minut, se startovním číslem 49.

Když v roce 2010 kupoval v podstatě vrak s celkem zachovalým podvozkem, neměl vůbec tušení, o jaký poklad se jedná.

„Koupil jsem jej od kolegy, který se zabýval velkoobjemovými Mercedesy a tuhle tatrovku měl uloženou bokem. Já jsem v té době sháněl podvozek Tatry 57B a karoserie mě vlastně ani nezajímala. Navíc tato byla ve strašném stavu. Byl to jakýsi kabriolet nebo kupé doplněné o takzvané samo-domo součástky. Byla na ni například přivařená jakási plechová bouda. Vůbec jako první jsem si říkal, stejně mě zajímá jen podvozek s motorem a kastle půjde stejně pryč. A ta jsem to vzal,“ vypráví o tom, jak se začal psát příběh jedinečného vozu Bořivoj Zábřeský.

Měl totiž už jednu hnědou Tatru 57B limuzínu a sháněl pro ni nový podvozek a zakoupené auto se mu zdálo i vhodné jako zdroj dalších náhradních dílů.

Když vůz, nebo spíše řečeno, to co z něj zbývalo, dovezl domů, tak mu to samozřejmě nedalo spát a jako správný autař a veteránista se začal pídit po historii tohoto auta. Pozornost Bořivoje Zábřeského například upoutala skutečnost, že na zadní části umístěná rezerva se dala i s jejím držákem, který sloužil jako kapota zavazadlového prostoru, odklápět.



Jedním z prvotních kroků při pátrání po historii vozu byl telefonát do muzea v Kopřivnici. Na dotaz, o jaké auto by se mohlo jednat dostal odpověď: „Cože, co to? Pane, to je jedinečný a vlastně vůbec jediný vůz 57B na světě, který si objednal Ing. baron Ervín Nádherný z Chotovin u firmy Tatra na Smíchově, která zadala zpracování karoserie firmě Uhlík ve Strašnicích.“

„Tak jsem takzvaně zastříhal ušima a řekl si, že když je to jediné auto na světě, tak stojí za to pustit se do jeho důkladné rekonstrukce. Věnoval jsem autu celých dvanáct roků a jezdím,“ dodává Zábřeský.

Následovalo pátrání po minulosti vozu. Na řadu přišly návštěvy archivů a znovu dotaz do muzea Tatra v Kopřivnici. Od kurátorky Michaely Bartlové se Bořivoj Zábřeský dozvěděl celou řadu dalších podrobností k vozu. „Doslova mi to vyrazilo dech,“ vzpomíná po letech.

Mezi informace, které k němu dorazily, byl například nejen fakt, že vůz byl vyroben pro barona Ervína Nádherného, ale i to, že čísla podvozku i motoru souhlasila s čísly na dovezeném vraku.

Baron Ervín Nádherný pocházel z Chotovin u Tábora a jak sám Bořivoj Zábřeský říká, měl velké štěstí, že narazil na Hanu Železnou z oddělení správy sbírek a fondů v Jindřichově Hradci. Ta následně dohledala a poskytla sběrateli aut veteránů snad nejkompletnější dokumentaci k jeho, dnes již nádherně zrekonstruované dvousedadlové Tatře 57B roadster, které neřekne jinak než brouček, což si sám vymyslel. Přezdívka vzešla od písmene B a volně počeštělého názvu roadster.

Automobil si objednal 22. března roku 1940 Ing. Baron Ervín Nádherný, včetně všech dodavatelských podmínek, včetně tříprocentní obratové daně. Jako protiúčet předal firmě osobní automobil Škoda 420 v ceně 8 tisíc korun. Šasi, v té době psáno mezinárodně jako chassis, si baron Nádherný mohl zakoupit od firmy Ringhoffer Tatra za zcela mimořádnou, tajnou slevu ve výši 5 393 korun.



„Prosíme uctivě, abyste tuto tajnou slevu laskavě na vědomí ráčil vzíti a poroučíme se Vám s výrazem naprosté úcty,“ píše se v úředním dopisu od Závodů Ringhoffer Tatra.

Poté, co baron vše odsouhlasil, začala karosářská firma Oldřicha Uhlíka pracovat na finální podobě vozu s tím, že práce bude dokončena za sedm týdnů. V průběhu výroby nastaly problémy s kůží, kterou měly být potaženy sedadla. Totiž ta, která se měla použít původně, typ číslo 821, už továrna v Kopřivnici neměla na skladě a ani neměla možnost ji objednat, a tak byl použit jiný typ, a sice 1030-50 Superpol v odstínu žluté barvy.

Majitel známé karosárny z Prahy Strašnic Oldřich Uhlík., zdroj: Wikimedia Commons, Anonymous, volné dílo

Oldřich Uhlík 
(1. listopadu 1888 Vrbno nad Lesy] – 13. srpna 1964 Chřibská u České Kamenice) byl autokarosář, zakladatel a majitel přední české karosárny Uhlík. Se dvěma společníky založil roku 1921 v Praze-Holešovicích podnik Karosa. Roku 1927 podle portálu wikipedia Uhlík svůj podíl ve firmě prodal a založil nový vlastní podnik v Praze-Strašnicích. Ve třicátých letech jeho nový podnik patřil mezi tři nejlepší v Československu, spolu vysokomýtským Sodomkou a vrchlabským Peterou. Uhlíkovy kreace byly považovány za nejelegantnější a získaly řady ocenění na domácích i zahraničních přehlídkách (Concours d´Elegance). V rámci poválečného znárodňování byla Uhlíkova pražská firma přičleněna ke znárodněnému podniku Josefa Sodomky ve Vysokém Mýtě. Zatímco těžištěm nového podniku se stalo Vysoké Mýto, pro název nově vzniklého národního podniku byla zvolena značka původní pražské Uhlíkovy firmy, tedy Karosa.Vůz byl baronu Nádhernému předán 20. května 1940 v Praze, o čemž svědčí předávací protokol. Auto bylo předáno technikem Václavem Drlíkem. Vozidla si baron Nádherný nejspíš užíval do března roku 1945. Vůz byl posléze nejspíš zabaven německými úřady, konkrétně Okresním úřadem v Táboře a novým nabyvatelem se 3. března 1945 stal Otakar Holub, vedoucí střediska dopravy v Táboře, podle výměru Místního dopravního úřadu při německém státním ministerstvu pro Čechy a Moravu. V roce 1946 bylo po dalších osudech vozu pátráno, ovšem bezvýsledně. Vědělo se pouze, že automobil měl SPZ PA 94541.



Nepodařilo se zatím podrobněji vypátrat, kde všude se vůz v pozdějších letech objevil, až do doby, než na něj u již zmiňovaného sběratele silných Mercedesů, narazil Bořivoj Zábřeský, aby mu v následujících letech dal podobu, v které se nachází a představuje automobilové veřejnosti dnes.

Narodil se jako Ervín II., baron Nádherný z Borutína. 8. dubna 1909 na Smíchově. Celým jménem Maria Ervín Václav, byl čtvrtým potomkem a druhý synem Ervína I. Nádherného z Borutína (1876–1944) a jeho manželky Leopoldiny, zv. Dinky, Ringhofferové (1878–1945). Někdy je také uváděn jako Ervín mladší Nádherný z Borutína. Byl majitelem zámku Chotoviny. V září 1939 se stal signatářem Prohlášení české šlechty, společně se svým otcem a strýcem Oskarem (1871 – 1952), čímž se přihlásil k českému národu. Po skončení II. světové války mu byl majetek na základě Benešových dekretů zabaven a on sám byl nařčen s kolaborace a jak píše Boris Dočekal v knize Příběhy českých šlechticů (Nakladatelství Listen, 2006, na straně 176) byl celkem třikrát vězněn. Po propuštění se Ervín připojil k rodině, která mezitím díky jednomu americkému důstojníkovi neskončila na Sibiři, ale u známých v rakouském Salcburku. V roce 1949 rodina odjela přes Francii a Anglii do Spojených států, kde později hospodařila na farmě nedaleko San Franciska. Baron Ervín Nádherný zemřel 6. května 1985 v Berkeley. Do Evropy se po emigraci podíval dvakrát, do rodného Československa už nikdy. Ovládal několik řečí, češtinu, němčinu, francouzštinu, latinu a klasickou řečtinu. V USA se musel naučit anglicky.

Teprve v roce 1990 byly jeho ostatky uloženy v rodinné hrobce v Chotovinách. Jeho žena, Sophia Saurma von und zu Jeltsch pocházela z Gross-Steinersdorf v Dolním Slezsku, zemřela 3. září 2007 ve věku nedožitých 89 let, taktéž v kalifornském Berkeley. Měli spolu jediného syna Johannese Nepomuka (6. srpna 1943 – 5. dubna 2005).