Rumunské Romany: Auta, která zmizela z našich cest. Jeden si zahrál v kriminálce

Nákladní vozy Roman, kdysi běžné na československých silnicích, dnes patří mezi vzácné klenoty automobilové historie. Tyto rumunské vozy, často srovnávané s Aviemi, zanechaly svou stopu nejen na silnicích, ale i ve filmové tvorbě. Jaký byl jejich příběh a proč se na ně dnes vzpomíná s nostalgií? Nákladní automobily Roman vyráběné v rumunském Brašově podle licence MAN, se v někdejším Československu používaly, zejména v 70. a 80. letech, a patřily mezi oblíbené náklaďáky díky své robustnosti a nosnosti. Nejčastěji se u nás vyskytovaly modely Roman 8.135, hlavně jako valníky a sklápěčky. Později dorazily i těžší 10.215 a třínápravové 12.135, které doplňovaly domácí vozidla a byly jejich spolehlivou alternativou.

Dodejme ještě, že Romany nahradily starší rumunské typy z 60.let s benzínovými motory Bucegi a Carpati, a staly se důležitou součástí vozového parku pro dopravu a stavebnictví.



Jak už bylo poznamenáno, náklaďáky Roman Diesel se dovážely ve třech variantách. Verze 8.135 byl osmitunový vůz, hlavně valník F, sklápěč FK, tahač FS a 4x4 FAK. Model 10.215 byl desetitunový a typ 12.135 byla třínápravová verze 6x4.

Raný design vozidel Roman byl, jak uvádí portál Autosalon.tv téměř totožný s vozy MAN F7/F8 včetně ocelové masky s vodorovným žebrováním. „Jediným viditelným rozdílem byl nápis ROMAN namísto MAN na masce,“ píše Autosalon.tv.

V průběhu 70. let byla maska dále upravena na černou plastovou verzi s bílým nápisem ROMAN uprostřed, pod kterým se nacházel menší štítek s nápisem DIESEL. Typové označení bylo umístěno v pravém dolním rohu masky. Tento design si vozidla zachovala až do konce výroby první série na počátku 80. let.

Dle ceníku Mototechny z roku 1977 u nás valník Roman přišel na 143 900 Kčs a sklápěč na 151 000 korun. Koupit si jej samozřejmě mohli jen státní organizace, které však mnohem častěji dávaly přednost levnějším a snáze dostupným Aviím, hlavně třítunovému modelu A30, který v té době stál 107 000 korun.

Nákladní automobily značky Roman se společně s autobusy stejného označení vyráběly v Brašově v Rumunsku. Podnik zde byl založen po II. světové válce na základech staré automobilky Romloc, postavené v roce 1921. V roce 1948 byl průmyslový závod pojmenován Steagul Rosu (Rudá vlajka) a později Intreprinderea de Autocamioane Brasov (Brašovské kamionové závody). V roce 1990 se z něj stala společnost Roman SA. Společnost má specializovanou divizi nákladních vozidel pod značkou DAC.

Původní společnost Romloc, jak už název napovídá, vyráběla lokomotivy a vagóny. V roce 1936 se sloučila se společností Astra a stala se z ní továrna Astra Works. V roce 1938 začala Astra vyrábět zbraně, což podpořilo ekonomický růst společnosti, a v roce 1940 byla přejmenována na rumunskou továrnu na vagóny, motory, výzbroj a munici Astra, pod tímto názvem přispěla k rumunskému válečnému úsilí v době II. světové války.

Po skončení II. světové války a po vzniku Čínské lidové republiky byla Astra znárodněna a pojmenována v duchu komunistické doby na Rudá vlajka – Steagul Rosu (SR) a jak připomíná v článku Uzina de camioane din Braşov, de la glorie la dezastru na webu Adevarul autorka Simona Suciu, začala se vyrábět nákladní automobily.

V roce 1954 opustila brány továrny první várka nákladních vozů s označením SR-101, což byl ve skutečnosti klon sovětského nákladního vozu ZIS-150, navíc měl i stejné specifikace.

V roce 1958 se společnost rozhodla vyrábět nový typ. Jeho konstrukce používala benzínový motor Ford V8 a jeho kabina byla navržena v závodě Chausson ve Francii. Nákladní vůz byl označen jako SR-131s názvem Carpati byl vyráběn od léta 1960. V roce 1962 přišel model SR-132 s nosností 2,5 tuny a pohonem 4x4.

V roce 1964 byla zahájena výroba série s názvem Bucegi SR-113, tedy nákladního vozu s nosností 5 tun, a poté SR-114 s nosností 4 tuny a pohonem 4×4. Tyto vozy obecně obsahovaly všechny prvky západní technologie té doby. Řada byla během pěti let doplněna o verze vojenského vozidla, dlouhého vozidla, sklápěčky, jeřábu, a vozu, který měl kabinu s předsunutou nástavbou. Pro exportní produkty se používaly vznětové motory Torpedo, Perkins, Saviem a Mercedes-Benz.



V roce 1967, kdy typy Carpati a Bucegi zastaraly, bylo vypsáno výběrové řízení na nový typ do 12–18 tun. Nabídky předložily společnosti Büssing, Mercedes-Benz, MAN, Saviem a Unic a bylo rozhodnuto o podepsání smlouvy se západoněmeckým výrobcem MAN. Díky tomu byla zahájena licenční výroba dvou typů nákladních vozidel ROMAN: středního o výkonu 135 koní (101 kW) a těžkého o výkonu 215 koní (160 kW) s nosností až 36 tun. Používají stejnou kabinu jako německý MAN F7. V závodě Autobuzul v Bukurešti se vyrábělo osm typů autobusů s názvem Roman, a to městských, příměstských, meziměstských a turistických verzí.

V 70. letech minulého století začala společnost vyrábět nákladní vozidla pod značkou DAC, která sdílela stejné stavební platformy s nákladními vozidly Roman, ale nebyla už součástí společného podniku německé společnosti MAN a rumunské vlády z roku 1971. Od roku 1990 je DAC specializovanou divizí nákladních vozidel společnosti Roman trucks.

Po roce 1989 začal závod v Brašově modernizovat kabinu a používat vznětové motory Caterpillar. V roce 1999 se podle portálu wikipedia nákladní vozy Roman umístily na 2. a 3. místě při Rallye Tunis.

Do roku 2000 společnost Roman vyrobila 750 000 nákladních vozů, z nichž podle textu o historii továrny 130 000 bylo exportováno do 30 zemí.

Od roku 2002 má řada těžkých nákladních vozů novou přepracovanou kabinu s názvem Millennium. Od prosince 2005 společnost vyráběla vojenskou nákladní techniku pro irácké ozbrojené síly. V roce 2005 továrna Roman také představila svou novou řadu autobusů s městskou a meziměstskou verzí. Krátce se zde vyráběly s pomocí rumunského inženýra a podnikatele Doriana Igescua, zakladatele společnosti El Car. Hlavní fotbalový klub ve městě Brašov, který s výrobcem nákladních vozů sdílí svou historii, používal autobus Roman 17.360.

V květnu 2014 společnost převzala organizace Pro Roman Association. V srpnu 2014 se Roman dostal do insolvence. V tom samém roce si továrna také připomínala 60. výročí zahájení výroby nákladních automobilů.

Výroba nákladních vozidel v továrně byla od roku 2016 zakonzervována a zbývalo jen malé množství nákladních vozidel a speciálních vozidel.

Na začátku roku 2017 byla podepsána smlouva v hodnotě 12 milionů eur na výrobu 100 vozidel a jejich přepravu na Tchaj-wan. Informoval o tom portál Digi24.

Jeden oranžově zbarvený Roman Diesel si zahrál v kriminálním snímku Smrt stopařek z roku 1979. Ve filmu byl jeho řidičem polský herec Marek Perepeczko. Film režiséra Jindřicha Poláka byl natočen na motivy skutečné události.

Řidič náklaďáku má agresivní sklony. Když jednou vezme dvě mladé stopařky, které ztvárnily Jana Nagyová a Dagmar Patrasová, zaveze je do lesa, kde se je snaží znásilnit. Během pokusu však jednu z nich nechtěně zabije. Je tedy nucen odstranit i druhou jako nežádoucího svědka.

Ačkoliv stopy po tomto hrůzném činu s chybami zamaskuje, vyšetřovatelé se mu záhy dostanou na stopu s přispěním okolí je odhalí.

Zajímavosti o filmu na portálu Československé filmové databáze uvádějí, že představitel hlavní role neuměl řídit náklaďák. „Takže při natáčení jen markýroval jízdu a ve skutečnosti seděl v kabině posazené na korbě jiného náklaďáku,“ píše se v rubrice.

Tam je také uvedeno, že řidič náklaďáku, který se ve filmu jmenoval Charvát, měl jezdit s modelem Roman R 8.135 F. Se stejným typem jezdil i skutečný vrah dvojice mladých stopařek.