Hadice, pěna a problém: Mytí auta doma se nemusí vyplatit. Hrozí pokuta

Mytí auta na vlastní zahradě může být pro mnohé řidiče nostalgickou vzpomínkou na staré časy. Dnes však tato činnost může přinést nečekané komplikace v podobě pokut. Jaké jsou aktuální předpisy a na co si dát pozor, aby se z obyčejného mytí nestal drahý problém? Dá se tak ušetřit pár korun, ale následně také zaplatit tisíce. To jsou rizika spojená s domácím mytí auta.

Ty tam jsou doby, kdy si mohli řidič auta zajet na chalupu a poblíž svého rekreačního objektu umýt svůj vůz. Nebo zajet na zahrádku, popřípadě provést automobilovou očistu na dvorku u svého domu.

Mytí auta v samoobslužné myčce Jak ušetřit a umýt auto dokonale

To, co se v době, kdy se o ochraně životního prostředí jen povídalo, dalo dělat, už je dávno pryč. Dnešní pohled na tuto problematiku je jiný a zakotvený v zákonech a za nevhodné chování k přírodě jsou poměrně tvrdé sankce.

Zmiňované mytí auta doma, tedy na zahradě, před domem, v garáži nebo u chalupy, patří v České republice stále k oblíbeným rituálům.  Jenže…

Zákon o vodách totiž zakazuje vypouštění závadných látek, jako jsou oleje, ropné látky nebo chemické čistící prostředky, do povrchových nebo podzemních vod. Ochrana vody je přísně hlídaná, kontroly jsou častější, a i obyčejné opláchnutí auta hadicí může přijít pěkně draho.

Se slunečnými jarními dny se kolem automyček, ať už těch tunelových nebo bezkontaktních, tvoří velmi dlouhé fronty. Čekání na mytí tak není pro každého a ten, komu chybí trpělivost nebo své auto raději myje ručně a pečlivě, a má možnost, tak ten si své auto často myje svépomocí. Jenže to nelze všude a je nemusí to být tak úplně legální.

Portál Autotrip uvádí, že domácí mytí auta se netýká jen jednoho předpisu, ale hned několika zákonů a vyhlášek. „Každý z nich řeší trochu jiný aspekt, od ochrany vod, přes sousedské vztahy až po pravidla v chráněných oblastech,“ píše se na portálu Autotrip.

Řada Čechů na tyto skutečnosti příliš nedbá nebo si je ani neuvědomuje, a tak by bylo dobré si uvědomit, co v případě, že se úřady o této činnosti dozvědí, může nastat.

Dá se říct, že pro téma mytí aut je klíčový zákon č. 254/2001 Sbírky. Jednoznačně totiž zakazuje vypouštět do kanalizace nebo povrchových vod závadné a nebezpečné látky, mezi které patří nejen chemické mycí prostředky, ale i ropné látky, mastnotu, brzdový prach nebo těžké kovy. Už obyčejné spláchnutí pěny z umývaného auta do dešťové kanalizace je tedy přestupkem.

Další zákon č. 89/2012 Sb. stanovuje, že pokud při mytí auta někdo způsobí škodu na životním prostředí nebo cizím majetku, odpovědnost vždy nese majitel vozu. Typickým příkladem je kontaminace sousedovy studny. V takovém případě může být nařízena sanace půdy, vyčištění nebo nové vrtání studny a také úhrada nákladů na náhradní zásobování pitnou vodou.

Vyhláška č. 501/2006 Sb. Zase myslí i na zdroje pitné vody. Podle ní musí být prostor pro mytí vozidel vzdálen od studny na pitnou vodu minimálně 15 až 40 metrů, v závislosti na propustnosti půdy. Pokud toto není dodrženo, riskuje ten, kdo myje auto nejen pokutu, ale i povinnost odstranit následky znečištění.

Zákon č. 114/1992 Sb. zase řeší zacházení s chemikáliemi ve volné přírodě a v blízkosti vodních zdrojů. Pokud si někdo myje auto v blízkosti potoka, řeky nebo přímo v chráněné krajinné oblasti, musí počítat s hodně přísnými postihy. Úřady zde mohou ukládat vyšší sankce, protože jde o citlivá území, kde i malý únik ropných látek může způsobit vážné ekologické škody.Pokud si tedy někdo chce i nadále mýt auto doma, na vlastním pozemku, měl by vědět, že veškerá odpadní voda by měla končit v kanalizaci s odpovídajícím čištěním, tedy přes systém, který dokáže zachytit ropné látky a další nečistoty. V praxi to ale znamená, že jen málokterý rodinný dům splňuje tyto podmínky, které zákon vyžaduje.

Jednoduše řečeno, bez speciální technologie se doma auto prostě legálně umýt nedá. Bezpečnou a legální možností tak zůstávají pouze certifikované automyčky a samoobslužné ruční myčky, které mají odlučovače ropných látek a zajištěné čištění vody. Každá jiná cesta je riskem.

Pokud někdo ze sousedů tuto činnost nahlásí nebo kontrola zjistí porušení, může Česká inspekce životního prostředí či obecní úřad uložit pokutu, případně i povinnost odstranit způsobené škody. A to nejen okamžitě, ale i zpětně, s ohledem na délku promlčecí lhůty.

V případě, že se řidič rozhodne nejet do myčky a bude mýt auto na trávě nebo jiném nezpevněném povrchu, musí si uvědomit, že mu hrozí pro fyzické osoby pokuta až 20 tisíc korun. Pokud svou činností navíc opravdu poškodí životní prostředí, zaplatí ještě mnohem víc a sankce se může vyšplhat až na 100 000 korun.

Bude totiž muset uvést poškozené životní prostředí do původního stavu na své náklady. Takže kromě pokuty hrozí také povinnost sanace kontaminované půdy, což jsou další vysoké náklady.

Pokuty za znečištění vody v České republice udělují především vodoprávní úřady, tedy obecní úřady obcí s rozšířenou působností, a Česká inspekce životního prostředí.

V České republice funguje podle odhadů dodavatelů mycí techniky přes 3 000 všech druhů mycích zařízení.  V tomto počtu jsou zahrnuty samoobslužné bezkontaktní myčky (Wapky), jejichž počet v posledních letech rychle roste a tvoří významnou část trhu, a portálové a tunelové myčky, tedy klasické automatické myčky, které se často nacházejí na čerpacích stanicích. Počet myček se každoročně navyšuje, přičemž samoobslužné myčky rostou velmi rychlým tempem. Trh s bezkontaktním mytím zažívá boom a očekává se, že objem výdajů za mytí aut se bude nadále zvyšovat.