Splašené lavice na kolech: Motocykly Čechie Böhmerland vznikly před 100 lety

Byly extrémně dlouhé, dokázaly odvézt tři i více lidí a neměly v dané době na světě obdoby. Motocykly Čechie-Böhmerland, které ve 20. a 30. letech stavěl vizionář Albin Hugo Liebisch, dnes patří k největším technickým kuriozitám československé historie. Nevzniklo jich sice mnoho, přesto napsaly neuvěřitelný příběh, který nyní připomíná výstava v Národním technickém muzeu v Praze. Výroba motocyklů Čechie-Böhmerland probíhala jen patnáct let. Těchto dlouhých strojů vzniklo cca 750. Ještě před sériově vyráběnými stroji v cestovní nebo sportovní variantě sestrojil Albin Hugo Liebisch i prototyp se jménem Mamut.

Konstruktér Albin Hugo Liebisch firmu založil sice už v roce 1925, ale motocykly, které se skutečně daly provozovat na silnicích, vznikly až v roce 1926. Připomeňte si tyto netradiční motorky u příležitosti tothoto kulatého výročí.

S historií této značky se zájemci můžou až do 22. března podrobně seznámit na speciální výstavě v Národním technickém muzeu na pražské Letné. Vystaveno je tu několik desítek často velmi unikátních strojů.

V doprovodných textech autoři navíc přidávají řadu zajímavých podrobností. Například o tom, že jednoválcový čtyřdobý motor se zdvihovým objemem 600 cm3, při jehož konstruování se Liebisch inspiroval anglickými výtvory, měl odkrytý ventilový rozvod. To znamená, že dodávaný olej pak mazal nejen tyto součástky, ale i samotného jezdce.

VIDEO / Záběry ze srazů majitelů motorek Čechie-Böhmerland:

Původně Liebisch své motocykly hodlal dělat jako dvoumístné. Ale v roce 1928 začal, údajně jako první na světě, montovat na své stroje lavicové sedlo. Díky tomu pak mohla za řidičem sedět ještě jedna dospělá osoba a třetí pak na tandemovém sedle na zadním blatníku.

Případně se za otce řidiče usadily dvě děti. Nepřející prý tyto motocykly nazývaly splašenou lavicí. Liebisch také, opět nejdříve ze všech, zavedl výrobu odlévaných hliníkových kol.

V roce 1932 československé úřady zakázaly, aby na motocyklu bez přívěsného vozíku jezdily více než dvě osoby. Liebisch se však ohradil a na začátku roku 1933 se nařízení změnilo. Od té doby zase mohl nabízet motocykly určené pro převoz tří osob posazených za sebou.

Ovšem pouze tehdy, když bylo takové motorové kolo vyzkoušeno a schváleno zemským úřadem. Další pasažeři se mohli usadit v sidecaru, které se nabízely ve dvou provedeních. Jedním z nich bylo "torpedo".



V roce 1931 přestěhoval Liebisch výrobu z Krásné Lípy do nových prostor v Kunraticích u Šluknova, odkud ročně vyjíždělo mezi 20 až 70  kusy motorek za rok. Zaměstnanců prý měl jen cca osm, z nichž řada navíc u něho pracovala jen v zimě, protože v létě se starala o zemědělské hospodářství.

V polovině třicátých let se jeho firma vinou ekonomické krize nacházela v nelehké situaci. Proto se snažil všemožně své produkty zlevnit. Například místo odlévaných kol z hliníku začal pneumatiky nasazovat na disky z lisovaného plechu. Také vyvinul nový motor - jednoválcovou dvoutaktní třistapadesátku.

Zajímavostí rovněž je, že Liebisch sice nabízel možnost koupě svých výrobků jak s logem Čechie, tak Böhmerland, ale faktem je, že drtivá většina měla na sobě na druhém místě zmiňovaný název. To proto, že sídlila v Sudetech, tedy v prostředí s četným německým obyvatelstvem a nesnášenlivost obou národů se tehdy neustále stupňovala.

Němci, mezi nimiž bylo hodně členů či příznivců Henleinovy strany, si proto nekupovali české Jawy či ČZ, nýbrž ryze německé Liebischovy mašiny.

V roce 1937 Liebisch začal nabízet něco nevídaného - superdlouhý cestovní model. Zatímco i jeho běžné stroje byly dlouhé přes tři metry, tento typ měřil dokonce kolem 3,5 metru.

Důvod tohoto konstruktérského počinu do dnešních dnů nikdo moc nechápe. Dokonce se někteří domnívají, že jde o takový konstruktérský vtip. Raritou je třeba také přidání druhé převodovky.



Zřejmě ale stroj vznikl v době, kdy byl Liebischův syn na vojně a myslel si, že by se něco takového dalo nabídnout armádě. Ale ani Československá armáda v roce 1938, ani německý Wehrmacht neprojevily zájem. Také u hasičů neuspěl.

Posledním novým typem, který ještě stihl konstruktér uvést na trh, byla sedmistovka. Ta vznikla spojení dvou menších motorů s objemem 350 cm3. A měla být údajně vhodná pro brázdění nových německých dálnic.

V roce 1940 musela být výroba motorek zastavena a Liebisch dostal za úkol vyvinout frézu pro německé zahradníky. Prý se mu opravdu povedla. Pak již vyráběl různé součástky do letadel. Potají konstruoval motorku s malým motorem.

Po válce byl odsunut a žil v Pasově. Zde vyráběl například kuchyňské náčiní, přívěsné vozíky i dětské koloběžky. Naposledy do světa motocyklů zabrousil v roce 1952. To měl premiéru skoro tři metry dlouhý skútr poháněný ovšem motorem s objemem pouze 198 cm3. Úspěch neměl.

Albin Hugo Liebisch nakonec pozapomenutý zemřel v listopadu roku 1965.