Klobása na tácku a únos Hanzlíka. Dálnice D4 je pro milovníky retra

Dálnice D4, vedoucí z Prahy na Strakonice, je nejen moderní dopravní tepnou, ale i místem, kde se historie prolíná s přítomností. Od středověké Zlaté stezky po retro občerstvení u Cukráku, tato trasa nabízí nejen rychlou jízdu, ale i gastronomické a kulturní zážitky. Objevte, jak se na této cestě psala historie a proč stojí za to se na chvíli zastavit. Co se týče značení, patří dálnice D4 z Prahy směrem na Strakonice k jedněm k nejmladším v České republice. Autostráda, která nyní končí po takřka 90 kilometrech u obce Předotice, byla totiž až do roku 2015 v automapách vedena jako rychlostní silnice R4. Přesto se s mírnou nadsázkou dá říct, že se na ni psala a píše historie. A to nejen stavební, ale sportovní, filmová, ale i ta gastronomická. sportovní i filmová.

Silnice z roku 1971 totiž přibližně kopíruje historickou Zlatou stezku. Tedy systém severo-jižních středověkých obchodních cest. Zlato sice na ni nyní řidiči nenajdou, ale mohou si hned na začátku trasy, u Jíloviště, dát klobásu na tácku z korejské olympiády. A to doslova. Letitá dřevěná bouda Občerstvení Cukrák s výdejním okýnkem a možností si dát jídlo na stojáka, totiž patří Lence Slanařové – manželce bývalého trojskokana Ivana Slanaře, který se na olympiádě v Soulu 1988 umístil na sedmém místě.

„Hlavně starší generace, když se kouknou na jméno majitelky, vznese dotaz, zda nemá s tím trojskokanem něco společného,“ říká usměvavý prodavač a k dobru dává na papírový tácek nejen zde velmi vyhledávanou klobásu od „vlastního řezníka“, ale i vhled do československé kinematografie.

S tou je spojena otázka, odkdy se zde řidiči stavují na jídlo. „No, historii vám přesně neřeknu, jen vím, že to tu začalo s vyřazeným stánkem PNS (Poštovní novinová služba), ale to muselo být až po roce 1982,“ dodává obsluha stánku.

Právě v roce 1982 se totiž odpočívka stala jednou z lokací seriálu Dynastie Nováků. Jde o díl Nahý v trní, kde pro Pepu Nováka (Jaromír Hanzlík) začíná silniční kontrolou detektivní anabáze s okradením a ukradeným automobilem (v níže přiloženém videu v čase 17.02). „No a tam ještě žádné občerstvení není,“ dodává obsluha podle které je právě Občerstvení Cukrák jedinou podobnou občerstvovnou svého druhu na českých dálnicích: „To máte samé benzinky a fastfoody, ale řekněte, kde a kdy jste si naposledy dal takhle u dálnice poctivý párek v rohlíku nebo klobásu na tácku.“

Na další retro zde člověk narazí, když si chce odskočit na toaletu. Sice nemusí do nedalekého lesíku, nebo až k nedalekému vysílači Cukrák, ale musí mu vystačit místní Toi-toika. A otevírací doba? „Tou cedulí se moc neřiďte. Tedy ne koncem otvíračky, většinou se zavírá až při západu slunce,“ dodává bodře muž a za klobásu, kterou nejíme na stojáka, ale v přilehlém krytém sezení na dřevěných lavicích, si účtuje 81 korun (73 za klobásu, šest za housku a dvě za hořčici). A retro je to i u placení. Nedá se zde totiž platit kartou.

Vyrážíme dál. Míjíme obligátní Orlen a Shell, než nás u Skalky, nedaleko Příbramy zaujme další Orlen. Ten z dálky vypadá, jako motorest. Ale zdání opravdu jen klame. „Bohužel, máme tu jen klasickou nabídku Orlenu. Motorestu tu sice býval, ale lidi přestali jezdit. A když se to zavřelo, tak se teď lidi ptají, kdy se to znova otevře,“ sděluje obsluha stanice.

Než se otočíme a zamíříme zpět k Praze, ještě nás čeká EuroTank u Milína. A další gastronomické překvapení. Příjemná retro jídelna s vývařovnou. A ceny? Polévky dle nabídky od 49 do 55 korun. Hlavní jídla pak v rozmezí 96 až 159 korun. Jelikož nebyla v nabídce svíčková, naše objednávka byla na jinou českou klasiku – smažák. A sice nejsme zrovna zástupci Michelinského průvodce, ale i tak bylo hned na první dobrou znát, že nabízený pokrm nebyl zrovna z hotovek (tedy alespoň ne těch levných).

„Máme tu nahoře kuchyni a téměř vše si tam děláme. A lidem to chutná. Jen jich tu už není, jako dřív,“ řekla paní u obslužního pultu. Zatímco tu prý ještě před nedávnem vydávali přibližně 130 až 140 jídel denně, tak nyní je to zhruba polovina.

Nejen pro hladové strávníky je EuroTank lákavy. Ale ocení jej i rodiny s dětmi. Součástí areálu čerpací stanice je totiž i pěkné dětské hřiště.

S dálnicí D4 se váže i jedna čerstvá historická zkušenost. Její část totiž byla poprvé v České republice stavěna způsobem PPP (Public-Private Partnership). Tedy spolupráce státu a soukromé firmy, kde soukromník postaví a provozuje veřejnou stavu a stát mu za to postupně platí.