Konec Trabantu 601 nastal před 35 lety. Různé modernizace ho vylepšily jen málo

I když se vůz Trabant 601 nevyrábí jíž 35 let, stále ho má dobře v paměti i většina obyvatel České republiky. Za celou dobu produkce trvající 26 let se nezměnil tvar ani velikost karosérie, pod kapotou byl v zásadě pořád tentýž motor a jen velmi drobně se vylepšila výbava všech vyráběných verzí, tedy zejména limuzíny a kombi. Z dnešního pohledu, kdy se automobily zásadním způsobem modernizují nejpozději každé čtyři roky a nové generace osobních vozů se dostávají na trh v intervalu 5-8 let, působí přehled změn nastalých u vozu Trabant 601 v průběhu jeho životního cyklu trvajícího 26 let skoro směšně. Společně s Pavlem Křovákem - majitelem plzeňského muzea Příběhy dvoutaktů a jednoho z největších odborníků na Trabanty u nás, jsme vybrali ty zásadní a nejdůležitější.

Na některé z nich, a také na vyráběné verze Trabantu 601, se můžete podívat do naší fotogalerie.

Limuzína se začala vyrábět v

roce 1964, o rok později přibyla karosářská varianta kombi (s označením Universal) a v roce 1966 vojenská otevřená varianta Kübelwagen.

"Prvni zásadní modernizace přišla v roce 1969, kdy se zapracovalo na motoru. Z původních 23 narostl výkon na 26 koňských sil," vzpomíná Pavel Křovák. Za další tři roky si zákazníci mohli pohovět na bytelnějších sedačkách s možností polohování a lůžkové úpravy.

Na to, kolik vlastní fyzické síly museli vynaložit pracovníci finální kontroly kvality vozů a jak velké kladivo při tom používali, můžete vidět v následujícím videu:

V letech 1973 a 1974 se podle Pavla Křováka odehrály další úpravy pohonné jednotky, které však již byly fakticky těmi úplně posledními. Nejprve se upravovaly převodové poměry stálého převodu a čtvrtého rychlostního stupně, což přineslo  snížení spotřeby. Následně konstruktéři nahradili původní bronzová ojniční ložiska ocelovými jehlovými. Díky tomu se mohl do benzínu přidávat jeden díl oleje na padesát dílů benzínu místo dřívějšího poměru 1:33. To se samozřejmě příznivě podepsalo na zlepšení kvality ovzduší v místech, kudy Trabant projel.

Další modernizace už opravdu působí skoro malicherně. Došlo k ní v roce 1977 a Trabant při ní dostal třeba spínač výstražných světel, novou palubní desku s velkou odkládací poličkou po celé délce její spodní části. Navíc z disků kol zmizely klasické kovové poklice a nahradily je miniaturní plastové kryty.

Od roku 1980 pak byly na oba konce karosérie montovány jiné nárazníky. Ty celokovové nahradily nové s černými plastovými díly na rozích. Z plastu už pak byly také vnější dveřní kliky. Z hlediska bezpečnosti byly v témže roce velmi důležité také nové dvouokruhové brzdy. Zajímavostí je změna polohy palivového kohoutu. Tedy páčky, kterou bylo nutno pootočit, pokud došla hlavní zásoba paliva v nádrži a bylo zapotřebí přepnout na rezervu. Ta se původně nacházela u podběhu předního kola v prostoru pro nohy předního spolujezdce a řidič se tak k ní musel často za jízdy složitě natahovat.



Samozřejmě při tomto manévru nemohl sledovat dění za čelním sklem před vozidlem. Poté se kohout dostal k ovladačům topení pod střední částí palubní desky.

Ovšem na to, aby si člověk mohl předem udělat obrázek o tom, kolik paliva ještě v nádrži má, si zákazníci značky Trabant museli počkat ještě následující čtyři roky. Teprve od roku 1984 se objevila na palubní desce oranžová kontrolka takzvaného hladového oka. Kromě ní ještě pásek zelených a oranžových diod.

"To byl takzvaný ekonoměr, který řidiče naváděl ke správnému tlaku nohy na plynový pedál. Když šlapal správnou silou, svítily zelené diody a do válců neproudilo zbytečně moc benzínu. Když to přehnal, rozsvítily se oranžové kontrolky," vysvětluje Křovák. To celé bylo provázané s novým typem karburátoru. "Když fungoval dobře, tak spotřeba mohla klesnout až na zhruba 6,5 litru, což byl skutečný pokrok," říká. Lidé si ovšem nejvíce všímali nového volantu s rameny ve tvaru písmene H.

Pak už podle něho přicházely jen úpravy, které byly jakousi přípravou na přechod na nový čtyřtaktní pohon z produkce Volkswagenu. Kvůli tomu se třeba u limuzíny rozšířil prostřední sloupek karosérie a na něj se nově montovaly samonavíjecí bezpečnostní pásy. Zkrácená zadní boční okénka pak dostala mechanismus umožňující jejich vyklopení a tedy přívod čerstvého vzduchu do prostoru pro zadní cestující.

V roce 1988 pak listové pero na zadní nápravě nahradily vinuté pružiny, třetí dveře kombíku byly opatřeny plynovou vzpěrou a v lakovně přibyla operace zajišťující lepší antikorozní úpravu.

Tyto posledně jmenované úpravy již ale nemohli zaznamenat motoristé v České republice. "Dovoz k nám byl ukončen v roce 1984. Důvodem byla stále poměrně značná neekologičnost tohoto vozidla," dodává Pavel Křovák. Na německý nebo maďarský trh se ale dvoutaktní Trabant 601 dodával až do roku 1990, tedy do definitivního konce produkce, který nastal přesně 25. července toho roku.

Na náš trh se už nedostal ani Trabant 1,1, který byl v období 1990 - 91  necelý rok trvající labutí písní východoněmecké značky.