Vzpomínáte? Tohle byla auta, o kterých Čechoslováci před 50 lety snili

Před padesáti lety, v roce 1976, byl trh s osobními automobily v bývalém Československu zcela odlišný od dnešního. Omezená nabídka vozů a dlouhé čekací lhůty byly běžnou realitou. Přesto se objevila novinka, která si rychle získala srdce mnoha řidičů – nová Škodovka. Tento model se stal symbolem doby a dodnes vyvolává nostalgické vzpomínky. Koupit si nové auto v někdejším Československu před 50 lety, to nebylo jen tak. Dnes, když přijdete do autosalonu a líbí se vám nějaké vystavené osobní auto, tak není problém sepsat vše hned na místě a po vyřízení papírů je možné se zbrusu novým auťákem odjet domů. Tehdy to bylo poněkud jinak.

V roce 1976 byly v Československu na nákup nového osobního auta běžné a velmi dlouhé pořadníky. Nabídka zdaleka neodpovídala zájmu lidí a proto se na vozy v síti prodejen Mototechna čekalo v pořadnících i několik let.

„Když jste tehdy na nové auto peníze nastřádali, vyhráno jste zdaleka neměli, protože jste se museli poprat s pořadníky a řadou dalších, dnes už neuvěřitelných byrokratických požadavků,“ píše se na webu Autorevue.

Lidé museli na zápis do pořadníku a následné přidělení vozu v Mototechně čekat často 2 až 5 let, u některých atraktivnějších modelů i déle. Navíc při zápisu do pořadníku bylo obvykle nutné složit předem finanční zálohu nebo mít celou částku připravenou na vkladní knížce.

Nabídka se omezovala na tuzemskou značku Škoda a několik dovozových značek ze socialistických zemí.

V nabídce bylo i pár vozů z tehdejšího Západu, ovšem ty se daly koupit pouze přes Tuzex, což byl státní podnik v komunistickém Československu fungující v letech 1957 až 1992, kde se prodávalo západní a luxusní zboží.

Název vznikl zcizením slov tuzemský export. Nešlo zde platit běžnými korunami, ale pouze cizí měnou nebo speciálními poukázkami zvanými bony.

Prodej zajišťoval také podnik Motokov, což byl československý podnik zahraničního obchodu, který se specializoval na vývoz a dovoz motorových vozidel, traktorů, jízdních kol a zemědělských strojů. Nejznámějšími takto prodávanými modely byly Ford Cortina, Fiat, Simca nebo Renault.

Trhu vládly vozy značky Škoda, a to 100 L, 110 L a 110 LS. V nabídce byl i sportovní automobil Škoda 110 R. Cena Škody 100 se prodávala za 45 600 korun, 110 L za 50 900 a 110 LS s posíleným motorem 1,1 litru za 66 800 korun. Erko také vyšlo na 66 800 korun.

Na trhu byly i osobní vozy Tatra 613, ovšem na ty soukromník nemohl dosáhnout. Ty se totiž prodávaly pouze státním podnikům a vládním institucím.

Dne 15. září 1976 byl na Mezinárodním strojírenském veketrhu v Brně představen nový osobní automobil Škoda, který nesl tovární označení 742, ovšem pro prodej tento rodinný vůz dostal název Škoda 105 L.

Jednalo se o vůz s motorem vzadu a pohonem zadních kol s celokovovou samonosnou čtyřdveřovou karoserií.  Hlavní zavazadelník pro 40 kilogramů nákladu se nacházel nad přední nápravou, příruční zavazadelník pro 10 kilogramů nákladu pak za opěradly zadních sedadel. Pod předním zavazadelníkem se zároveň nacházelo rezervní kolo, které tvořilo i účinnou součást přední deforměční zóny. Kabina byla pětimístná.

Motor byl řadový zážehový čtyřdobý čtyřválec OHV. Převodovka plně synchronizovaná, přímo řazená táhlem, čtyřstupňová, u pozdějších modelů pětistupňová.

Oproti dobové konkurenci měl tento vůz několik typických svérázných znaků: Vpředu umístěný náporový chladič s elektrickým větrákem při motoru vzadu znamenal objem cirkulující chladicí kapaliny 11–12 litrů. Víko zavazadlového prostoru se neobvykle otevíralo do strany, závěsy byly na levé a z kabiny ovládané zámky na pravé straně vozu. Dlouhá převodovka přinesla potřebu specifické dvoudílné palivové nádrže pod zadní částí kabiny.

Výroba velice oblíbeného vozu řady 742, kam ještě patřily modely Škoda 120, Škoda 125, Škoda 130, Škoda 135 nebo Škoda 136, který v průběhu let prošel několika modernizacemi, byla zahájena v roce 1976 a probíhala do roku 1990.

Podle portálu wikipedia ve čtvrtek 28. prosince 1989 před 17.30 hodin bylo v Mladé Boleslavi oficiálně vyrobeno posledních 22 bílých sedanů typové řady Š 742. „Ve skutečnosti ale bylo ještě během ledna 1990 vyrobeno dalších 76 vozů v Mladé Boleslavi a 33 vozů v Kvasinách,“ uvádí wikipedie.

Celkem bylo vyrobeno 2 020 250 vozů. Jiný zdroj uvádí 2 011 044. Nicméně vůz se stal prvním, jehož produkce překročila hranici dvou milionů.

Ze sousední NDR se k nám v roce 1976 dovážely vozy značek Trabant a Wartburg. Samozřejmě pouze v omezené míře, protože ve východním Německu byly, stejně jako u nás, na auta pořadníky s poměrně dlouhou čekací dobou.

Oba typy vozů poháněl dvoutaktní motor a oba měly pohon předních kol. Trabant v Československu přezdívaný „bakeliťák“, kvůli karoserii vyrobené z duroplastu, se prodával ve verzi dvoudveřového sedanu za 36 500 korun. Model kombi vyšel dráž, a to 39 500 korun.



Cena vozu Wartburg 353 byla v Československu v roce 1976 přibližně 56 300 korun za základní sedan, verze kombi (Tourist) stála kolem 63 500 korun až 64 300 korun. Ceny odrážely zdražení po modernizaci na verzi 353 W z roku 1975, která přinesla bezpečnější brzdy a sloupky řízení.

Ze SSSR se k nám dovážely doprodávané modely Moskvič 408 a 427. Koncem roku se na trhu objevil modernizovaný sedan Moskvič 2140 a kombi 2137. Hodně se u nás prodávaly vozy značky Lada, a to v modelech 1200, 1300 a 1500. Lada 1200 stála 58 tisíc korun, Lada 1300 vyšla na 64 tisíc korun a Lada 1500 se dala pořídit za 70 tisíc korun. Kombík Lada 1200 Universal se dala koupit za 66 tisíc korun.

Někdy se uvádí, že v nabídce byl také vůz Zaz 968 Záporožec, ovšem ten se v roce 1976 běžně neprodával, protože jej tehdejší státní monopol Mototechna do své oficiální sítě dovozů ze socialistických zemí nezařadil.

Vrcholem nabídky podniku Mototechna byly automobily vyšší střední třídy Volha GAZ 24, které se prodávaly za 103 až 105 tisíc korun, ovšem pouze výhradně pro úřady, státní podniky nebo taxislužbu. Ve verzi kombi stál vůz 117 tisíc korun.

Z Polska byly do Československa exportovány například automobily Polski Fiat 125p za 66 500 až 71 500 korun, podle obsahu motoru. Dovážel se i Fiat 126p Maluch, který se dal pořídit za 42 tisíc korun.

Na trhu byla i jugoslávská Zastava 1100, což byl licenčně vyráběný Fiat. Tady se cena pohybovala 65 000 až 67 500 korun. Rumunský Renault 12, který se prodával jako Dacia 1300, vyšel na 66 tisíc korun.

Pro zajímavost, originální francouzský Renault 12 se v Československu prodával v síti Tuzex (za tuzexové bony – Tuzexové koruny, TK), kde v první polovině 70. let stál přibližně 15 900 TK. Jeden bon, tedy jedna tuzexová koruna měla oficiální hodnotu 1 korunu, ovšem na černém trhu se prodával dráž, a to za 3 až 5 korun.

Na závěr si ještě připomeňme, že v Československu v roce 1976 se pohyboval průměrný plat na úrovni 2 369 korun. V roce 1976 se používaly řidičské průkazy, které měly podobu třídílné skládací knížečky a byly v růžovém plastovém obalu.