Mistrovská renovace vrátila život autu, které patřilo hvězdě filmového plátna

Renovace historického vozu IFA F9, který kdysi patřil slavné herečce Ljubě Hermanové, je dokončena. Otec a syn Maškovi z Úněšova na Plzeňsku vdechli život automobilu, který byl dlouho zapomenutý a poškozený povodněmi. Tento příběh obnovy a vášně k veteránům přináší fascinující pohled na záchranu automobilového dědictví. Prakticky v identickém stavu, v jakém bylo v padesátých letech minulého století, kdy ho pro svoji obdivovanou herečku Ljubu Hermanovou zakoupil její tehdejší ctitel, se nyní nachází vůz IFA F9.

Podívat se na něj můžete v naší komentované fotogalerii.


Stalo se tak díky umu a spoustě času otce a syna Maškových - truhlářů z Úněšova na Plzeňsku, jejichž koníčkem jsou automobily východoněmeckého automobilového koncernu IFA. Hlavně Wartburgy a předcházející modely.

„Vlastně si nejsme jisti jen tím, zda je povrchová barevná kombinace v souladu s původním vzhledem auta," říká Pavel Mašek starší. „Podle dokumentace, kterou máme, a z níž mimo jiné vyplývá, že původní majitelkou byla právě paní Hermanová, totiž auto bylo od počátku dvoubarevné a jeden z laků byl tmavě modrý. Nakonec je tedy karosérie v kombinaci světle a tmavě modré,“ dodává.

Video s první jízdy, kterou provázel i typický modrý dým, si můžete pustit zde:

Vypadá to rozhodně dobře, jak jsem se přesvědčil při své opětovné návštěvě u Maškových. Zatímco karosérie původní není, protože tu kvůli téměř totální korozi použít nešlo a muselo se sáhnout po náhradní identické, celý vnitřek je takový jako v době výroby v roce 1956.

Přenesli jsme palubní desku a volant. Jen nefunkční palivoměr jsme vyměnili. Nakonec jsme zachovali i původní sedačky. Jen jsme na některých místech opravili čalounění. Původní obložení dveří jsme překryli novou látkou," vysvětluje Pavel Mašek.



Dobové jsou také podvozkové díly. Tedy celý rám, na kterém byla usazena celokovová karosérie. Dokonce i výfuk kromě jednoho dílu. Poměrně složitá práce byla podle pana Maška s motorem. V bloku tohoto vodou chlazeného dvoutaktního tříválce totiž písty zarezly do té míry, že je nebylo možno běžným způsobem vyjmout.

„Nakonec jsme je vytlačili za pomoci lisu," říká. Naštěstí při této v uvozovkách jemné práci nedoznal blok újmy a můžou v něm tedy pracovat nové díly.

Se svým dílem jsou Maškovi spokojeni. I když ne bez výhrad. Třeba jsme museli použít místo chybějících bočních ozdobných lišt, které byly původně z hliníku nové chromové. Ty se, ostatně jako skoro všechno v dnešní době, dají koupit v čínském internetovém obchodě," informuje s úsměvem. Některé věci jako třeba gumová těsnění kolem oken se zase dají pořídit v Německu. Jen to prý není úplně levná záležitost. „Za jedno takové jsem zaplatil sedm tisíc," svěřuje se.

Také zadní svítilny nejsou z doby vzniku vozu. Původní sice mají, ale bohužel nesplňují současné předpisy a tedy by se s nimi nemohlo vyjet na silnici.

V době mé návštěvy mohl vůz předvést v jízdě jen v areálu své firmy. „Zatím totiž není dokončena celá schvalovací procedura pro provoz historického vozidla na veřejných komunikach. Vůz ale bude mít klasické bílé značky. Bohužel ne s historickým číslem, protože původní tabulky byly příliš poškozené.

Také je podle Pavla Maška třeba seřídit brzdy a v zavazdlovém prostoru izolovat kabeláž.

Před začátkem letních prázdnin hodlá se svým novým přírůstkem do sbírky historických vozidel absolvovat  cestu na nějaký sraz vlastníků socialistických vozidel. „Samozřejmě pojedu po ose jako se všemi ostatními svými auty," dodává.

Žádný oddech po této náročné renovaci neplánuje. V garáži má již připravený zatím prakticky vrak Wartburgu 311 z roku 1962.