Když dětské sny voní naftou. Pavel objel Českou republiku na Zetoru z roku 1957

Pavel Veselovský se vydal na neobvyklou cestu kolem České republiky na historickém traktoru Zetor 50 Super z roku 1957. Tato dobrodružná výprava, inspirovaná dětským snem, ukazuje, že i pomalá jízda může přinést velké zážitky. Veselovský se potýkal s technickými problémy, ale díky podpoře své manželky a nadšení pro staré stroje překonal všechny překážky. Cesta mu přinesla nejen klid, ale i potvrzení, že i v dnešní uspěchané době mají staré stroje své místo. Novodobý český Alvin Straight. Tak by se dalo nazvat dobrodružství Pavla Veselovského. Na rozdíl od protagonisty slavného oscarového snímku Příběh Alvina Straighta od Davida Lynche, který putoval na malotraktoru za svým nemocným bratrem napříč Spojenými státy, se cíl cestovatele omezil na obvod České republiky.

Tato cesta představovala splnění jeho velkého dětského snu a také ukázku toho, že dobrodružství není jen pro džípy a moderní karavany. „Můj motiv byl jednoduchý. Sny se mají plnit a bláznům se nemá odporovat,“ řekl ke své jízdě Veselovský.

Původní plán cesty kolem republiky zněl skromněji. Původně chtěl totiž Veselovský před lety vyrazit po obvodu republiky s manželkou na Babettách. Legendární mopedy však musely ustoupit rodinným povinnostem. Nápad objet republiku ale nezapadl a nový impuls přišel, když ke svým čtyřicátinám dostal od ženy veteránský Zetor 50 Super z roku 1957.

Tím vznikl základ unikátní soupravy. K 68 let starému traktoru brzy přibyl i vlek, který Pavel zrenovoval na plně funkční minikaravan. Nešlo o ledajaký vlek na dřevo.

Video: Alvin Straight

Minikaravan českého cestovatele vznikl z vzácného batožinového přívěsu, který byl kdysi tažen za dálkovými autobusy (často za Pragami a Škodami) a sloužil k převozu zavazadel. „Přívěs byl původně pouhý šrot, ale vznikl z něj unikátní cestovní karavan.  „Jedná se o kus od výrobce SVA Holýšov a podle mých informací se v celé republice dochovaly pouhé čtyři kusy. To z něj udělalo de facto pojízdné muzeum,“ doplnil cestovatel.

Kromě toho se na svoji jízdu vybavil i potřebnými náhradními díly. I když nakonec zjistil, že přeci jen na některé zapomněl.

Výprava odstartovala 1. května 2025 spanilou jízdou traktorů v Libochovicích. Ale zatímco se ostatní účastníci vraceli z jízdy zpět do místa startu, Veselovský se  odpojil a vydal se na svůj vysněný trip podél hranic České republiky. Cílem bylo zdolat zhruba 1900 kilometrů za pouhých patnáct dní, přičemž denně ujel až 120 kilometrů.

„Denně jsem strávil za volantem osm až devět hodin a někdy jsem jel i závratných 28 kilometrů v hodině," doplnil s úsměvem Veselovský a dodal, že na zdolání trasy si jeho Zetor vzal 350 litrů nafty.

Cesta však nebyla bez problémů a Veselovský se neobešel bez pomoci jeho podpůrného týmu, který tvořil jen jeden člověk, jeho žena.  „Před Nýrskem se mi rozbilo dynamo a přestalo dobíjet. Tak jsem doskákal do Skalné, ale kluci tam dynamo neměli,“ vzpomíná Veselovský.

Přišel tedy plán B. „Zavolal jsem manželce do Loun, ta pro mě přijela a vzala mě domů. Tam jsme dynamo hledali přes internet," nastínil komplikace hned na začátku cesty dobrodruh.

Měl štěstí a nakonec potřebný díl našel. „Nakonec jsme ho sehnali v Blovicích. Tak jsme pro něj zajeli a dovezli klukům do Skalné. Ti jej namontovali a já ještě ten den dojel do Mariánských Lázní,“ řekl Veselovský.

Video: Cesta Pavla Veselovského

Pátý den přišla další velká komplikace. Prasklé čelní okno traktoru. K nehodě došlo zrovna, když venku zuřila velká průtrž mračen. „Vysypalo se mi čelní sklo a čtyřicet kilometrů jsem musel do kempu, kam jsem dojel jako vodník,“ popsal nebezpečnou situaci.

V Českém Krumlově nechal vyříznout nové sklo, které ale nemělo otvory pro stěrače: „Koupil jsem si tekuté stěrače a nakonec jsem to s nimi dojel.“ Navzdory všem potížím nechtěl Pavel zklamat fanoušky, ale připravený byl na vše: „Kdyby se ještě něco ‘vyštěnilo’, měl jsem naplánovanou trasu domů, že to vzdám.“

Navzdory technickým problémům se Pavel Veselovský nevzdal a ztrátu v harmonogramu dokázal stáhnout o jeden den. Navíc kompenzací mu byla přívětivá setkání, mávání řidičů a někdy i úsměvné historky. Jednou však traktoristovi zatrnulo, když musel část úseku projet i po dálnici.

„Najednou se zjevila policie, a já měl strach, co mi řeknou. Ale oni jen zahoukali majáčky na pozdrav, zamávali a jeli dál. To mě opravdu potěšilo a dodalo energii,“ doplnil cetovatel.

V jednom z kempů potkal dvě dívky. „Svěřily se mi, že právě dělají autoškolu na traktor. Tak jsem jim něco ukázal. Bylo to k smíchu, ale ani jedna z nich nedokázala pořádně vymáčknout spojku. Tak jsem jim říkal, že to chce cvik, ať trénují,“ dodal s úsměvem.