Test Fiat Grande Panda: Překvapí bláznivým interiérem a pohodovou jízdou

Stejně jako se třeba o Němcích dá říci, že dlouhodobě zvládají vyrábět dobré limuzíny, případně kombíky v prémiovém segmentu, Italové jsou zase proslulí tím, že Evropu zásobovali malými městskými vozy. Nyní Fiat se po letech odmlky snaží zaujmout další generací vozu Panda. Protože ta dřívější ale ještě neodchází do výsluhy, dostala jméno Grande Panda. Tedy jde vlastně o Velkou Pandu. Otestoval jsem ji v hybridní pohonné variantě. Léta se tak nějak bralo za samozřejmé, že interiér v autě je šedivý. Občas, v případě sportovních verzí černý a naopak u luxusních variant třeba bílý nebo hnědý.

Designéři Fiatu, kteří dostali za úkol stvoření nové generace Pandy ale to tohoto zaběhnutého pořádku takzvaně hodili vidle. Nová Grande Panda je totiž uvnitř modrá. Souvisle modrá plocha je na výplních dveří, na hlavním panelu palubní desky, na středovém panelu a rovněž na sedačkách. Pokud by se přesto někomu mohl vnitřek vozu zdát nudným, jsou tu třeba kolem výdechů klimatizace, kolem středového tunelu či do jednoho celku spojených displejů ještě žluté lemy.

Možná až lehce bláznivý dojem doplňuje ještě modýlek původní generace vozu Panda na okraji centrálního displeje nebo bambusová tkanina, kterou je pokryta třeba horní uzavíratelná přihrádka před spolujezdcem.

Na tato designová řešení i množství dalších detailů se můžete podívat do naší komentované fotogalerie

Vnější vzhled pak reprezentují i detaily: Můžete si být jisti, že se vás nikdo nezeptá na jméno tohoto vozu, protože písmena tvořící slovo Panda jsou na karosérii hned pětkrát. Také Fiat lze přečíst na všech čtyřech stranách auta.

Grande Panda se sice snaží tvářit jako SUV díky plastovým lemům kolem spodních partií karosérie (totéž ostatně dělá také o třicet centimetrů kratší předchůdce, který se přejmenoval na Pandinu), ale fakticky jde o klasický čtyřmetrový městský hatchback. Takže konkurent třeba pro Clio, Polo, Peugeot 208 nebo i Fabii.

Momentálně se Grande Panda nabízí buď v plně elektrické variantě nebo v hybridní verzi se zážehovou dvanáctistovkou a automatickou převodovkou. Pohonné ústrojí (a to se týká také elektrické verze) roztáčí pouze přední kola.

Výkon hybridu je sto deset koní a podle mého zjištění během testovacích jízd to úplně stačí. I v dálničních stoupáních byl vůz po sešlápnutí plynu schopen celkem ochotně zrychlovat.



Ovládání vozu je řešeno v klasickém duchu, takže tu naleznete klasický panel pro nastavování klimatizace nebo topení, fyzická tlačítka pro zapínání vyhřívání skla, sedaček a volantu a další spínače například pro možnost deaktivace asistenčních systémů udržování v pruhu a upozorňování na rychlostní limity.

Jen jsem nepochopil, proč má volant tak tlustý věnec a možná bych doplnil vedle centrálního displeje knoflík na zesilování či zeslabování zvuku audiosystému.

Odkládacích prostor je ve voze dostatek. Třeba před spolujezdcem jsou hned dvě uzavíratelné přihrádky a ještě i prostorná polička. Kufr je na poměry takto velkých aut nadprůměrný a pod dno by se dalo uložit dojezdové kolo. Na zadní lavici si dospělí sednou, ale na dlouhé cesty bych to úplně nedoporučoval.

Konstruktérům ve Fiatu se podařilo naladit podvozek tak, aby vyhověl téměř všem uuživatelům. Auto není zbytečně tvrdé, ale zase ani vyměklé, aby ho rozkolísaly nerovnosti na neudržovaných okreskách. V zatáčkách se nakládání poměrně málo, stabilně působí i při dálničních rychlostech. Ne každému ovšem bude vyhovovat, že po sejmutí nohy z plynového pedálu auto kvůli rekuperaci energie docela znatelně zpomaluje. Někdy by se určitě hodila možnost třeba k blížícímu se semaforu s rozsvícenou červenou elegantně doplachtit.

Já jsem sice téměř bez vlasů, takže se před vystoupením z auta nepotřebuji přičísnout, avšak zejména dámy budou postrádat, že součástí clony ani v exempláři, který byl vybavený maximem možného, nejsou zrcátka.

Už horší pro bezpečnou jízdu. jsou příliš tlusté sloupky čelního skla, které dosti znesnadňují výhled do levotočivých zatáček. Delší jízda po dálnici zase může znamenat lehčí bolení hlavy, protože odhlučnění vytočeného motoru není, stejně jako aerodynamického šumu, na úplně nejvyšší úrovni.

Vcelku jsem byl spokojen se spotřebou, která byla během celého testu v průměru 5,9 litru. Ve městech se můžete pohybovat s pětilitrovou spotřebou, na dálnici pak apetit o pár desetinek přesáhne šestilitrovou hranici.

• Karosérie: pětimístný pětidveřový hatchback
• Motory/Spotřeba: Zážehový tříválec 1,2/110 koní – 5,1 litru,
• Převodovka: šestistupňová automatická
• Vnější rozměry: 3999/1763 /1586 mm
• Zavazadlový prostor: 412/1366 l
• Max. rychlost 160 km/hod
• Zrychlení 10 s
• Ceny: od 459 900 Kč