Renault Fuego a loučení majitelky

Můj tatínek si potrpěl na starší auta. Neustále měnil jedno za druhé a já se mu posmívala, že jednou skončí u krabičky od sirek...
Jeho lásku jsem zdědila i já. Byl hrdým majitelem jednoho z prvních BMW se stahovací plátěnou střechou, dveře se odsouvaly od sebe a dozadu. A jak se v něm spalo! Hmmm...
Tak jsem rostla a v hlavě měla plán, jak si koupím taky takové autíčko. A ono nic. Takoví krasavci zmizeli a nebo byli hooodně nad mé možnosti.
Dlouho jsem musela jezdit vlakem, MHD atd. Vzhledem k tomu, že jsem s rodinou bydlela mimo Zlín, není se ani čemu divit, pokud jsem chtěla udržet rodinné vztahy.

Byla jsem nadmíru spokojená se službou svého tmavě modrého “Renouška“.

Krásný - připomínal mi Porsche... Nizoučký - měla jsem ho akorát na svou menší postavu a v klidu jsem mohla leštit i střechu. Tvarované sedáky - na mou bolavou páteř učiněný balzám. Velký úložný prostor - obrovský rozhled přes zadní sklo, sportovní, o spaní v něm ani nemluvím. Jen se stáhly zadní sedáky a hnedle se vylouplo takové letiště, jaké jsem neměla ani doma. Repráky souměrně ladily s mojí aktuální náladou. No prostě radost pohledět jak zvenku, tak zevnitř.

Všichni se za ním otáčeli, když jsme celí naleštění vyjeli na cestu. Spotřeba (benzín 7-8 l/100 km) ušla s ohledem na jeho věk, vždyť je tu mezi námi od roku 1981! Stahovací okna, 3dveřák, no prostě „frajeřina“.

Až jednoho dne „ochořel“ a musel do servisu. Byla jsem smutná, jsem a už navždy budu. Tak mi ho „opravovali“, až mi po čtyřech měsících mé zlatíčko vrátili - elektřina v kopru!
Dojela jsem domů a uschovala miláčka v garáži. Druhý den jsem s manželem chtěla vyzkoušet zvuk našeho autíčka.... A.......! Nic! Rozsvítily se kabely kolem baterky a od té doby odpočívá v garáži. Mám ho hodně ráda a mrzí mě, že už nejezdí.
A teď navíc chce manžel pořídit jiné auto a dát ho bohužel do garáže. A co můj modrý Renda? Prý: „A co už, dáme ho do šrotu.“ Do šrotu?! Do šrotu! To snad neee?

Prosím, nevíte o někom, kdo by ho chtěl...? Tak, jak je... Jsme lidi, ne? Tak se můžeme domluvit.
Nejde mi ani tak o peníze, jako o to auto samotné. Byla by ho skutečně škoda. Před několika lety jsem zjistila, že těchto kousků je v republice jen 12!!!
Omlouvám se za vylití srdce... Jen pevně věřím, že se najde nějaký milovník aut -veteránů.
Děkuji za pochopení a všem ostatním držím palce.