Tři kola a koženkový potah. Legendární Velorex se začal vyrábět před 75 lety

Legendární tříkolka Velorex vznikla po druhé světové válce v dílně bratrů Stránských a rychle se stala dostupným dopravním prostředkem pro invalidy i válečné veterány. Od roku 1951 se výroba rozběhla pod hlavičkou královéhradeckého Velodružstva a ikonický „hadrák“ s motorem Jawa si získal obrovský zájem zákazníků i místo v historii československého motorismu. Unikátně řešené tříkolové vozidlo Velorex bylo dílem bratrů Stránských. Od konce druhé světové války je montovali ve své dílně v obci Parník u České Třebové. Za oficiální start sériové výroby se ale dá pokládat konec ledna roku 1951, kdy se tento provoz stal součástí Velodružstva Hradec Králové.

Po takovém dopravním prostředku, který označovali jako speciální motorovou tříkolku pro invalidy a válečné poškozence, byl po druhé světové válce velký zájem. Nejprve ho František Stránský se svým bratrem Mojmírem vyráběli na základě individuálních objednávek ve své dílně v obci Parník.

VIDEO / Vzpomínky Mojmíra Stránského zachycuje podařený dokument o historii vozidel Velorex:

I takto malou firmu však komunistický režim hodlal znárodnit. Aby se tomuto aktu vyhnuli, dojednali bratři začlenění svého podniku Stránský&spol o královéhradeckého Velodružstva.

Tak se stalo na konci ledna 1951 a začala příprava sériové výroby. Vždy se najednou pracovalo na šesti vozidlech. Mezi zaměstnanci byli jak rodinní příslušníci, tak i některé zajímavé osobnosti. Například bývalý majitel továrny na měděné armatury Josef Jindra z České Třebové.

Tento stav později, po přestěhování do větších prostor bývalé truhlárny v Solnici doplnil bývalý majitel textilní továrny Karel Lepš, bývalý obchodník s vepři František Kozel, bývalý mlynář Bohumil Šrytr, bývalý majitel truhlářství Josef Hajn a další lidé s pohnutými osudy. Mojmír Stránský zastával funkci vedoucího výroby, jeho bratr František byl hlavním konstruktérem.

Jak se uvádí v článku o historii Velorexů na portálu Velorexclub.cz, po měnové reformě, která nastala v v červnu roku 1953, se k nim připojil třeba i Jaroslav Ehl, v tu dobu již bývalý ředitel továrny na mýdlo Mira.

Ten se právě při měnové reformě zastal svých protestujících zaměstnanců a za trest měl být poslán za prací do ostravských dolů. Naštěstí se podařilo prosadit změnu umístěnky.



V prvních letech se vyráběný produkt nejmenoval Velorex, ale Oskar. Toto označení vzniklo přesmyčkou ze slov kára na ose. Tento typ se pozdějších Velorexů lišil i vzhledem. Konkrétně střecha byla krátká a končila hned za opěradly. Vozítko poháněl motor z motocyklu Jawa 250.

Přesto byl o tříkolku velký zájem. Zájemci se nejprve museli zapsat do pořadníku, o distribuci rozhodoval Československý svaz invalidů.

Typický tvar, který si s takzvaným hadrákem spojujeme, se začal používat od roku 1954. Tehdy už se také do názvu dostalo slovo Velorex. Kompletní obchodní název zněl Velorex Oskar 54. O rok později se číslo na konci změnilo na 16, což signalizovalo velikost použitých kol (v palcích). Další změna přišla v roce 1955, kdy se přidala i informace o kubatuře motoru - 16/250.

V tu dobu již byla továrna bez obou bratrů. František tragicky zahynul v lednu roku 1954, Mojmír byl kvůli své neochotě vstoupit do KSČ z družstva vyloučen. Do konce jeho éry bylo vyrobeno zhruba 600 vozítek.

Osamocené jméno Velorex se pro tříkolky začalo používat v roce 1956. O tom, co následovalo v dalších patnácti letech, kdy byla v roce 1971 produkce tříkolových Velorexů ukončena, bude pojednávat některý náš příští článek.

Zdroj: Deník.cz