Tradiční Zetory i raritní Svoboda: Traktoriáda nabídla adrenalin i nostalgii

Jedna z nejtradičnějších a nejnavštěvovanějších akcí pro milovníky traktorů se každoročně koná ve Studenci na Třebíčsku. Také letos tato traktoriáda ukázala desítky historických i moderních strojů, které předváděly své schopnosti ve slalomu, couvání s vlekem i jízdě v terénu. Nechyběly legendární Zetory, ale i více než 80 let starý traktor Svoboda, skutečný unikát mezi veterány. Tato akce každoročně láká stovky návštěvníků a nabízí podívanou, při které srdce každého fanouška zemědělské techniky zaplesá. Za obzorem se ozývá hluboké hučení. Túrování motorů je slyšet na stovky metrů. A pak se zpoza zatáčky vynoří traktor. Žádný moderní stroj, naopak, starý poctivý Zetor, starý možná šedesát či sedmdesát let. A za ním další. A další. Jsou jich desítky. Východní částí Třebíčska se právě line spanilá jízda traktorů, které si v sobotu druhého srpna daly sraz na tradiční traktoriádě ve Studenci.

VIDEO / Traktoriáda ve Studenci na Třebíčsku

Všechny stroje parkují u horního hřiště. Dostat se tam není vůbec jednoduché, protože všude po okolí parkují auta zvědavců ze širokého okolí a ke hřišti proudí davy lidí. Studenecká traktoriáda je totiž vyhlášená – a to i pro dovednostní soutěže, které traktoristé během ní předvádějí. Jako třeba zrovna teď.

Po vytyčené slalomové trase jede plnou rychlostí Zetor 5211. Díky jeho typicky červené barvě se z něj s trochou nadsázky stává jen rozžhavená čára. „To přece nemůže vybrat, vždyť se překotí,“ hlesne jedna z divaček při pohledu na to, jak rudý blesk smykuje ostrou zatáčku.

Není to ale až tak hrozné. Traktor se sice trochu více naklání, ale na trati sedí dobře a jeho řidič je ale mistrem svého řemesla. Zákrutu vybral a během několika vteřin vjíždí do cíle. „No, kdyby to položil, bylo by to o to víc zajímavější,“ poznamenávají k tomu s mírnou dávkou cynismu Petr a Jirka, kteří závody sledují z první řady.

Oba budou od září chodit do deváté třídy a tato show se jim líbí. „Ale jo, traktory máme rádi. Můj taťka má doma dva. Nový John Deere a starý Zetor. K tomu novému mě nepustil, ale Zetor už jsem si zkusil řídit. Není to nic složitého,“ říká Petr. „Ale tak rychle bych s tím jezdit fakt neuměl. Chce to hodně cviku,“ dodává, zatímco po očku sleduje dalšího závodníka.

A hodně cviku chce i další disciplína. Tou je couvání s vlekem. I automobilisté potvrdí, že jezdit s přívěsným vozíkem není tak úplně snadné, neřkuli třeba s karavanem. Dopředu to ještě docela jde, jízda dozadu je ale přinejmenším zpočátku pořádná zkouška. Stačí špatně otočit volantem a oj se vám „zlomí“. Což se stává i v tomto případě – ne každý si před vymezenou zónu dokáže najet tak dobře, aby se poté trefil mezi všechny čtyři tyče.

Závodů se ale neúčastní všechny traktory. Jednak by to časově ani nebylo možné, protože se jich na sraz sjely desítky, jednak jsou některé opravdové historické skvosty – které ale jezdí téměř krokem, takže by svým novějším bratříčkům nemohly stačit.

Mezi opravdovou raritu lze zařadit zelený stroj z továrny Svoboda. „Tento typ se vyráběl v letech 1939 až 1949. Ale tohle je ten starší,“ ukazuje jeho hrdý majitel Vladimír Široký.

Do Studence dorazil z nedalekého Koněšína a zajímavé je, že doma mají ještě jeden obdobný typ. „Jenže ten patří tátovi, a tak jsem se rozhodl, že si pořídím svůj vlastní. Povedlo se, jezdí, ale ještě není úplně zrenovovaný. Takže mě s ním čeká docela dost práce,“ usmívá hrdý majitel.

V dáli, na „závodním oválu“, řvou mezitím motory a další velký stroj vjíždí do cíle. Den ještě zdaleka nekončí. K radosti všech kluků – jak těch malých, tak i těch dospělých.