Varování: Tento typ benzínu a nafty nikdy nepoužívejte. Nenávratně poškodí auto

Drahé pohonné hmoty svádí k jednoduchému řešení. Mnozí řidiči se rozhodnou dolít do nádrže zásoby z garáže, které tam leží už nějaký pátek. Jenže právě staré a špatně skladované palivo umí autu přinést nečekané komplikace, zejména ve chvíli, kdy kanystr stál dlouho otevřený, ve vlhku nebo v teple. Odstavení vozidla s degradovaným palivem v nádrži se může zbytečně prodražit. Lidé si často dělají železné zásoby pohonných hmot. Ceny na čerpacích stanicích neustále kolísají, takže dává smysl mít doma připravený plný kanystr. Zlom nastává ve chvíli, kdy na tuto rezervu zapomeneme nebo ji necháme v nevhodném prostředí. Riziko totiž nepředstavuje obyčejný benzín nebo nafta od pumpy, ale degradované palivo. Čas a špatné podmínky změní chemické složení a to se následně neblaze podepíše na stavu motoru.

Rozdíl mezi čerstvým a starým palivem je z technického hlediska propastný. Jak upozorňují technologové ze společnosti Delphi, kyseliny a usazeniny z takového paliva velmi rychle ucpávají palivové filtry a vstřikovače. Zpočátku si řidič všimne jen horších startů nebo kolísání otáček, posléze ale motor ztrácí tah a celá věc končí v autoservisu.

Benzín i nafta podléhají stárnutí a nejde přitom o záležitost dnů. V horizontu měsíců už chemické reakce pracují naplno. U benzínu dochází ke ztrátě těkavosti a k postupné oxidaci. Delší kontakt s kyslíkem vede ke vzniku nečistot a pevných povlaků na vnitřních částech systému. Z čiré kapaliny se stává hustší a lepkavá substance, se kterou mají moderní vstřikovače problém.



Jak dlouhá je vlastně trvanlivost pohonných hmot? Běžně se uvádí rozmezí šest až dvanáct měsíců. "Benzín v neotevřené nádobě uložené pod střechou si udrží své vlastnosti zhruba rok," upřesňují bezpečnostní manuály britské ropné společnosti BP. Experti ovšem obratem dodávají, že po porušení uzávěru klesá stabilita na šest měsíců při stálé teplotě 20 °C, přičemž v letních vedrech se tato doba ještě zkracuje.

VIDEO/ Jak je to vůbec s prémiovými palivy?

Nafta je na tom z pohledu dlouhodobého skladování podobně, hlavní roli zde ale hraje vlhkost. Výrobce motorů Cummins uvádí, že běžná nafta má v ideálních podmínkách stabilní životnost zhruba 12 až 16 měsíců, zatímco směsi s biosložkou mohou degradovat výrazně dřív, někdy už kolem šesti měsíců.

Biodiesel má horší oxidační stabilitu a dokáže v sobě zadržet více vody. Tím se v nádrži vytváří příhodné prostředí pro mikrobiální kontaminaci.

U benzínových motorů situaci komplikuje příměs ethanolu. Tato běžná složka paliva je přirozeně hygroskopická, což znamená, že do sebe aktivně natahuje vzdušnou vlhkost z okolí. Jakmile množství vody překročí určitou mez, nastává chemický proces zvaný fázová separace.

Jak vysvětluje americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA), v tu chvíli se těžká voda s ethanolem oddělí od zbytku paliva a klesne přímo na dno nádrže.

Ve chvíli nastartování nasaje čerpadlo tuto nestandardní tekutinu a chod agregátu začne kolísat. Agentura EPA upozorňuje, že po fázové separaci může voda s ethanolem poškodit i čtyřtaktní motor, hlavně tam, kde směs nedokáže účinně korigovat elektronika.

Materiály úřadu ovšem uklidňují, že samotná vlhkost ze vzduchu k fázové separaci obvykle nestačí. Skutečný problém vzniká při zanedbané těsnosti nádoby nebo stékání dešťové vody.

Současné dieselové agregáty pracují s vysokými tlaky a jemnými tolerancemi součástek. Nečistoty a přebytečná voda tak spolehlivě zkomplikují plynulý chod. Experti společnosti Bosch připomínají, že velká část problémů vznětových motorů přímo souvisí s kontaminovaným palivem a že voda zapříčiňuje korozi vstřikovačů. U moderních dieselů bývají škody na vstřikovačích a vysokotlakém čerpadle velmi drahé, protože jde o mimořádně citlivé části palivové soustavy.



Bakterie a plísně v naftě zase vytvoří hustý kal. Ten následně zalepí palivové filtry a zamezí potřebnému průtoku paliva. Degradované palivo s biodieselovou složkou vytváří velmi lepivé úsady, které mohou ovlivnit správnou funkčnost systému. Závada u zalepených a poškozených vstřikovačů bývá závažná a mechanici často přistupují k jejich kompletní výměně.

Zásadní roli vždy hraje způsob uložení samotného paliva. Plastový kanystr pohozený v rohu sluncem vyhřáté garáže představuje velké riziko. Odborníci doporučují najít temné, chladné a dobře větrané místo se stabilní teplotou. Důležitý je i fakt neporušenosti uzávěru, jelikož přístup čerstvého kyslíku razantně urychluje degradaci obou typů pohonných hmot.

Obdobná logika plně platí i pro dlouhodobě zaparkovaná vozidla nebo zazimované motocykly. Automechanici se shodují na zlatém pravidle doplnit nádrž téměř do plna, ještě než stroj na zimu odstavíte. Tento šikovný trik zmenší objem vzduchu uvnitř, čímž se účinně sníží riziko kondenzace vody a následné oxidace. Lidé totiž často dělají tu chybu, že odstaví svůj vůz s minimem paliva a na jaře jen zbytečně řeší horší starty.