Tato Škoda Rapid je vzácná. V Česku prošla renovací a chystá se k protinožcům

Sezona automobilových srazů pomalu končí, zajímavé veteránské i youngtimerové kousky však lákají k objevování až do posledních akcí. Na jednom z nich mě zaujalo několik vzácných škodovek. Největší pozornost si získal Rapid 135 RIC, neobvyklý vůz, který má svůj příběh. Seznamte se s ním i jeho majitelem. V zásadě první a poslední možnost uvidět na vlastní oči skvěle zrenovovaný exemplář vzácné Škody Rapid 135 RIC měli o prvním říjnovém víkendu návštěvníci srazu posledních vozů s karosérií kupé, které ve své historii vyráběla Škoda Auto.
Ten v kempu Stříbrný rybník u Hradce Králové zorganizoval klub vlastníků historických vozů Škoda Hundertgang.
Mezi dalšími vozy poutal pozornost rovněž červený exemplář Rapid s pevnou střechou, avšak ozdobený zelenou linkou na bocích a do ní vepsanými písmeny RIC.
Tato zdánlivě podivná zkratka označuje verzi, kterou automobilka z Mladé Boleslavi připravila pro trhy v kapitalistické cizině. Klasické Škody řady 105/120/130 totiž ve verzi s karburátorem nesplňovaly příslušné emisní normy v západní Evropě a v severní Americe.

A tak se musela narychlo připravit verze s elektronickým vstřikováním a katalyzátorem. Označení RIC tedy neznamená nic jiného než Rapid Injection Catalyst.
Auto pak sice vypouštělo do ovzduší podstatně méně škodlivých plynů, ale zase poklesl výkon motoru z 58 na 56 koní a maximální rychlost ze 150 na 145 kilometrů v hodině. Pro zajímavost - varianta 136, která byla připravena pro spalování olovnatého benzinu, disponovala dokonce potenciálem 62 koňských sil.
„Tento konkrétní kus byl dovezen v říjnu 1989 do Velké Británie. Po řadě let, kdy mimo jiné jezdil také v zemích Beneluxu, se dostal zpět do České republiky. Zde ho nejprve nechali přestavět na levostranné řízení. Když jsem se k němu dostal já, tak jsem se samozřejmě rozhodl vrátit volant na pravou stranu a nechat ho důkladně zrenovovat,“ vypráví majitel Vilém Černý. Ten již déle než dvě desetiletí žije a podniká v Austrálii.Renovace v odborné firmě podle něho trvala šest let. „Nyní je v podstatě hotová a auto je plně pojízdné,“ říká sympatický muž, který během léta pobýval v Česku na dovolené a rozhodl se svůj klenot přivézt na sraz.

„Nyní má najeto zhruba dvě tisícovky mil a objevil jsem přitom pár drobných much. Proto ho ještě odvezu zpět do renovační firmy a až bude všechno dokonalé, tak ho nechám naložit na loď a popluje za mnou do Austrálie,“ svěřil se Vilém Černý.
V Austrálii nebude auto stát někde v uzavřené garáži. „Bude jednou z rarit v muzeu mého známého, který má hlavně vozy značky Bentley,“ říká s úsměvem.
Sám na vzdáleném kontinentu jezdí jinými typy škodovek. „Pro mé potřeby a na zdejší cesty se nejvíce osvědčila Octavia Scout,“ vypráví.
Podobných vozů jako má pan Černý, se do Velké Británie na přelomu osmdesátých a devadesátých let vyvezly zhruba čtyři stovky a část z nich byla přestavěna na kabriolety se skládací plátěnou střechou. O tom však bude až některý z našich příštích článků.