Průvodce nákupem ojetého vozu: prohlídka vozu

Vyberte si sami servis, kde vůz před koupí prohlédnou. Na testovací jízdu vezměte s sebou kolegu či známého, který se v autech vyzná. Prohlídka vozu• Zkontrolujte technický stav vozidla• Projeďte se
Máme vybrané konkrétní auto a jedeme si jej prohlédnout. Na schůzku přijeďte v oblečení, u kterého vám nebude vadit jeho případné zašpinění při obhlížení vozidla. Zapomeňte tedy na oblek a vezměte si raději kalhoty, ve kterých si můžete kleknout.
Pokud je to alespoň trochu možné, vezměte s sebou kamaráda, ideálně takového, který autům rozumí. Ten bude sloužit jako objektivní pozorovatel a zároveň také může odhalit věci, které byste jinak přehlédli. Pokud si chcete být opravdu jistí technickým stavem kupovaného vozidla, pokuste se s prodejcem domluvit na návštěvě místního servisu, který provede důkladnou kontrolu. Servis byste měli vybrat sami a pokud se majitel není ochoten domluvit nebo přistoupit na vámi vybraný servis, může to z jeho strany značit snahu zakrýt nějaké technické závady.
Druhou možností je vzít vlastního technika s sebou, což ale může být finančně nákladnější a složitější na domluvu. Zlatým pravidlem nákupu ojetiny je dorazit na sjednanou schůzku zhruba o 15-30 minut dříve. Pokud totiž kupovanému vozidlu unikají provozní kapaliny, bude je nekalý prodejce v této době s největší pravděpodobností dolévat.
Navíc se pojistíte, že auto zastihnete takříkajíc „za studena“, což je zcela zásadní pro ověření bezporuchovosti motoru. Zejména první start automobilu po noci prostáté v mraze napoví zkušenému uchu mnohé o kondici motoru a jeho příslušenství, například vstřikovačů paliva, žhavicích svíček a mnoha dalších součástí. Pokud jsou například vstřikovače paliva naftového motoru již v horším stavu nebo má motor nižší kompresní tlaky, projeví se tato skutečnost obvykle právě při studeném startu.
První věcí, kterou po příjezdu zkontrolujte, je identita vozu s tím nabízeným v inzerátu. Odlišnost barvy vůči inzerátu je do jisté míry možná vzhledem ke kvalitě fotografie, nemělo by se ovšem jednat o nějaký zásadní rozdíl.
Pozorně si všímejte spár mezi jednotlivými díly karoserie. Ty by měly být rovnoměrně široké. Snažte se odhalit všechna poškození karoserie. Nejvýraznější deformace lze odhalit snadno pouhým okem, k rozpoznání drobnějších využijte nerovnoměrných odrazů světla při pohledu z různých úhlů.
Nyní je na řadě to nejdůležitější, a sice testovací jízda. Bez jejího absolvování ojetinu určitě nekupujte. Po usednutí za volant nejdříve pootočte klíčkem jen pro odemknutí zámku řízení, aniž byste nastartovali. Vyzkoušejte hmitat volantem ze strany na stranu. Pokud se ozývá kovové cvakání, znamená to vůli v čepech řízení.
Několikrát prošlápněte brzdový pedál tak, aby ztvrdl, zatáhněte ruční brzdu a s nohou lehce položenou na brzdovém pedálu nastartujte.
Auto by mělo naskočit hned napoprvé a ustálit se na volnoběžných otáčkách. Při startování by se neměl ozývat žádný zvláštní zvuk.
Otestujte všechny prvky výbavy, funkci světlometů, ruční brzdy atd. a vyrazte na projížďku. Má- li auto automatickou převodovku, vyzkoušejte její správnou funkci. Zařaďte N, sešlápněte brzdu a zařaďte D. Zařazení by nemělo doprovázet žádné škubnutí a auto by se po lehkém pobídnutí plynem a současně sešlápnutou brzdou mělo „tlačit“ dopředu.
Stejný postup pak proveďte se zpátečkou. Záběr převodovky by měl být okamžitý jak pro zařazení D, tak zpátečky bez znatelného škubnutí nebo zvukového projevu.
U manuálu při jízdě sledujte chod spojky a řazení. Spojka by měla zabírat mezi polovinou svého chodu a úplným povolením, tedy v „horní“ polovině chodu. Rychlostní stupně by měly jít zařadit bez přílišného odporu a doprovodných zvukových projevů.
Trasu projížďky naplánujte tak, aby byla co nejdelší a pokud možno zahrnovala všechny typy silnic. Po dobu celé jízdy také poslouchejte zvukové projevy motoru a dalších technických částí auta. Zaměřte se na hlasité klapání ventilů, pískání řemenu, rachocení ventilátoru nebo hučení převodovky. Zároveň také vnímejte zvuky od kol. Pokud od kol vychází nepříjemné hučení nebo chrčení, pravděpodobně je vadné ložisko kola. Nadměrný hluk však někdy může vycházet i od vadných nebo špatně nasazených pneumatik.
Při přejíždění nerovností v nižších rychlostech si všímejte tlumení podvozku a případných zvuků od náprav. S přibývající rychlostí by mělo být auto stabilní a nemělo by táhnout ke straně. Pokud by se někam vychylovalo, znamenalo by to přinejmenším vadnou geometrii podvozku.
Pokud na silnici nebo dálnici v určité rychlosti začne vibrovat volant nebo auto, značí to pravděpodobně špatně vyvážená kola.
Na uzavřené nebo prázdné komunikaci vyzkoušejte činnost brzd. Pokud při brzdění vibruje volant, má vůz pravděpodobně zkroucené kotouče, které je třeba vyměnit.
Pakliže auto při prudkém brzdění není stabilní a stáčí se na některou stranu, značí to nesprávnou funkci některého brzdového třmenu. Je-li při brzdění slyšet drhnutí i po několikanásobném brzdění, bude třeba vyměnit brzdové destičky. Zároveň by také pedál měl být při plném brzdění pevný. Působí-li houbovitou odezvou, je brzdový okruh z nějakého důvodu zavzdušněný.
Když je auto vybaveno systémem ABS, měla by být při plném brzdění v pedálu cítit jeho činnost (správnou funkci systému poznáte podle toho, že nejpozději chvíli po startu zhasne na palubní desce kontrolka signalizující případnou závadu). Nejjistější je vyzkoušet ABS v akci – nejlépe na kluzkém, například mokrém povrchu za jízdy prudce šlápněte na brzdový pedál. Pokud vám začne pedál pod nohou „kopat“, je vše v pořádku.
Na velké ploše, ideálně parkovišti, vyzkoušejte v nízké rychlosti kroužit s maximálním rejdem. Pokud se ozývá cvakání, je vůle v řízení. Je-li auto vybaveno pohonem zadní nápravy, nemělo by se při kroužení zezadu ozývat žádné cvakání. Pokud zadní náprava cvaká, je s největší pravděpodobností poškozený zadní diferenciál, jehož výměna je nákladná.
Další užitečnou pomůckou pro otestování vozidla může být OBD II diagnostický modul. Toto vybavení, které bylo dříve výsadou pouze autorizovaných servisů, je nyní v základní formě dostupné v řádu stokorun – postačí notebook s diagnostickým softwarem a speciálním propojovacím kabelem. Po zasunutí do diagnostického portu vozidla pak můžete přes mobilní telefon nebo počítač načíst chybové kódy řídicí jednotky a určit tak případné těžko odhalitelné závady. Zejména pokud občas pracujete na autě sami, stojí tato malá investice za úvahu.
Jak dál postupovat při koupi vozu? Jak na kupní smlouvu a přepis vozidla? Stáhněte si celý e-book Průvodce nákupem ojetého vozu.