Poplatky za auto přehledně: Řidiči často platí zbytečně, stačí znát pár pravidel

Poplatky za auto mohou konečnou cenu ojetiny zvednout o stovky, u starších vozů dokonce o tisíce korun. Vedle přepisu se řeší evidenční kontrola, emisní norma, případný ekologický poplatek nebo značky uložené v depozitu. Některé výdaje jsou povinné, jiné lze snížit podáním žádosti přes internet nebo kontrolou historie vozu ještě před podpisem smlouvy. Cena napsaná v inzerátu bývá jen začátkem. Kupující si k ní často automaticky připočítá povinné ručení a první servis, ale na úřední výdaje si vzpomene až u přepážky registru vozidel. Rozdíl přitom nemusí dělat jen několik stokorun. U staršího auta s nízkou emisní normou může špatně prověřený údaj znamenat nečekaný výdaj až 10 000 korun.

Za změnu vlastníka osobního auta se při běžném podání platí správní poplatek 800 korun. Žádost podaná prostřednictvím Portálu dopravy je o 20 procent levnější, poplatek tak klesne na 640 korun.

Původní majitel na portálu připraví žádost a vygenerovaný odkaz nebo kód předá kupujícímu. Ten podání dokončí a následně navštíví vybraný úřad, kde odevzdá potřebný doklad k vozidlu a převezme nový. Další služby, které dnes motoristé vyřídí elektronicky, popisuje také přehled možností Portálu dopravy na TipCars.



Kdo poplatek mezi sebou skutečně zaplatí, je věcí dohody prodávajícího a kupujícího. Vyplatí se to uvést přímo v kupní smlouvě. Změnu je nutné ohlásit do deseti dnů od prodeje, jinak může následovat pokuta až 50 000 korun. Podrobnosti k lhůtě najdou řidiči v článku o změně vlastníka vozidla.

Další častou položkou je evidenční kontrola. Její cena není stanovena státem a jednotlivé stanice technické kontroly si ji určují samy. Rozdíly mezi provozovnami proto mohou činit několik stovek korun.

Mnoho kupujících ji však nechává udělat automaticky, ačkoliv už ji vůz platnou má. Od července 2025 se její platnost řídí stejnými lhůtami jako pravidelná technická prohlídka. Úspěšná STK totiž evidenční kontrolu zahrnuje.

U většiny běžných ojetin starších čtyř let s platnou technickou prohlídkou proto není nutná nová samostatná návštěva stanice. Jiná situace nastává u mladších aut, která ještě první pravidelnou STK neabsolvovala. Přesné podmínky vysvětluje Ministerstvo dopravy i přehled TipCars věnovaný nové platnosti evidenčních kontrol.

Takzvaný ekologický, správně emisní poplatek se týká osobních aut a lehkých užitkových vozidel kategorií M1 a N1, která nedosahují alespoň normy Euro 3. Za Euro 2 se platí 3 000 korun, za Euro 1 částka 5 000 korun a za vozidlo nesplňující ani Euro 1 celkem 10 000 korun.

Emisní normu lze dohledat v registračních dokladech, obvykle v položce V.9, případně v údajích vedených v registru vozidel. U staršího auta nestačí spoléhat na rok výroby nebo tvrzení v inzerátu. Rozhodující je úředně zapsaný údaj.

Skútr, nebo motorka? Aprilia SR GT 400 má sportovní geny a duši dobrodruha

PŘEČÍST ČLÁNEK

Poplatek hradí nový vlastník a u konkrétního vozidla se standardně vybírá pouze jednou. Před koupí se proto vyplatí ověřit, zda už byl skutečně zaplacen a zapsán k danému VIN. Samotný předchozí převod nemusí stačit, jestliže byl tehdejší nabyvatel od placení osvobozen.

Podle přehledu emisního poplatku na Portálu veřejné správy jej neplatí auta plnící alespoň Euro 3. Zákon pamatuje také například na držitele průkazu ZTP nebo ZTP-P, dědictví, některé převody mezi blízkými osobami, vypořádání společného jmění manželů a historická vozidla.

V inzerci se objevují také auta s registračními značkami uloženými v depozitu. To samo o sobě nemusí znamenat problém, kupující by ale měl zjistit, na kterém úřadě jsou značky a osvědčení o registraci uložené. Ukončení vyřazení se řeší právě tam.



Za uložení značek do depozitu se platí 200 korun, při podání přes Portál dopravy 160 korun. Návrat vozidla do provozu stojí 50 korun osobně nebo 40 korun přes portál. Před vyzvednutím značek musí být znovu sjednané povinné ručení.

S vyřazeným autem nelze jezdit po silnici. Jestliže potřebuje evidenční nebo technickou kontrolu, může být nutný převoz na podvalu či odtahové službě. U vozidla vyřazeného déle než rok musí vlastník úřadu oznámit také místo jeho uložení a způsob využití. Depozit tak může skrývat spíše organizační komplikaci než vysoký správní poplatek.

Ještě před zaplacením ojetiny se vyplatí ověřit emisní normu, předchozí úhradu ekologického poplatku, datum poslední STK a stav evidenční kontroly. U vozu v depozitu je potřeba zjistit, kde jsou uložené značky a zda lze auto bezpečně dopravit na kontrolu.

Do smlouvy patří také dohoda, kdo uhradí správní poplatek za přepis. Samotnou žádost je výhodnější připravit přes Portál dopravy. Několik minut kontroly tak může ušetřit nejen cestu na STK, ale u některých starších aut i několik tisíc korun.